Divadlo krutosti – Pratchett Terry

Povídky se dají roztřídit zhruba do tří skupin. První jsou texty ze světa Zeměplochy:

Patří sem úvodní a zároveň nejdelší text Moře a malé rybky. Esme Zlopočasné je odepřena účast v každoroční soutěži čarodějnických triků. Jenže hlavologie má pověst mocné a tuze nebezpečné vědy a o tom, jak si s ní poradí ostatní čarodějky, si už musíte přečíst sami. 
V povídce Trollí most vystupuje můj oblíbenec barbar Cohen spolu s ukecaným koněm a trollem Slídou. Vzpomínání dvou pamětníků nad lepšími včerejšky a stížnosti na všechny novoty vedou k celkem vtipnému závěru.
Divadlo krutosti je asi nejslabší ze zeměplošských textů. Krátké vyšetřovaní vraždy usnadňuje hochům z Noční hlídky všudypřítomný svědek násilných činů a absurdní logika.  
Do této skupiny jde volně přiřadit i povídka Gramofony noci.  Text o sběratelské vášni s pointou založenou na dvojznačnosti Smrťových slov. Koneckonců, Smrťova říše sahá na všechny světy, tak proč ne na ten náš.

Mezi další povídky bych zařadil ty vtipné:

K nim patři nepochybně Hollywoodská kuřata. Výjimečné povídaní o hejnu drůbeže, které přežilo havárii kamionu a usadilo se na zeleném pruhu mimoúrovňové křižovatky, je tak trochu výsměchem Darwinovým teoriím evoluce (se vší slušností a v rozumné míře).
Kšeft v Hádesu je zase výjimečná dobou vzniku. Chcete–li vědět, jestli z Vás někdy budou slavní spisovatelé, přečtěte si právě tento text. Pokud se vaše prvotiny aspoň částečně přibližují kvalitou tomuto textu, jenž T.P. napsal ve třinácti letech, máte šanci.
Vložte medvídka – text určený pro děti o počítači, který věří v Santa Clause, příjemně pohladí na duši.
Anekdota Inkubác byla napsána pro soutěž povídek o sto slovech a trochu ji kompromituje fakt, že vysvětlivka překladatele je takřka stejně dlouhá. Že by český čtenář disponoval poněkud pomalejším intelektem než čtenář anglický?  

Poslední jsou texty víceméně nezařaditelné:

Depresivní příběh Dvacet centů s obálkou a vánočním přáním nás zavádí do paralelního temného světa plného prázdných vánočních  hesel. Snad má lidem připomenout, že by se měli setkat aspoň před štědrovečerním stolem a ne uchylovat se k prázdným frázím.
#ifdefDEBUG + “world/enough“ + “time“ – v povídce nečitelného názvu (a to si to zkuste napsat) Pratchett nahlíží do oken kyberpunku. Detektivní příběh plný uštěpačných poznámek hlavního hrdiny vede k určení nevšedního pachatele.
Povídka z artušovských časů Bylo nebylo… a bude vypráví o jednom zkrachovalém cestovateli časem jménem Mervin. Když vám napovím, že příběh se motá kolem meče zapíchnutého do šutru, tak asi každému dojde, jaké časti legendy se příběh týká.
Co se stane, když spisovatel jednoho dne nechá zemřít svého hrdinu? Druhý den ráno zazvoní u dveří dvoumetrový chlupatý barbar a dožaduje se své Poslední odměny.

Zejména u textů ze Zeměplochy jsem zalitoval, že se autor nevěnuje krátkým pracím více. Takový sborník zeměplošských příběhů by byl jistě oživením jeho světa. U dalších povídek jsem už tak nadšený nebyl. Přece jenom se z Pratchetta bez jemu blízkých kulis stává „obyčejný autor“, kterému se prostě někdy zadaří, a někdy zase ne. Jedno však autorovi přece nemůžu upřít, a to výběr originálních námětů, i když občas vybrané téma nezvládne úplně nejlépe zpracovat.

Každopádně je tato sbírka chvályhodný počin, jen je možná na škodu, že nakladatel s vydáním ještě nějaký ten rok nepočkal a nepokusil se ukecat spisovatele, aby do sborníku přidal nepříliš dlouhého Posledního hrdinu. Vhledem k finanční náročnosti zmiňovaného projektu by jistě měla tato myšlenka u čtenářů úspěch. Ale to už se nimrám v něčem, co sem nepatří.

(Myšlenka je to zajisté dobrá, ale z komerčního hlediska zatím nic takového udělat nelze, protože by se ohrozila prodejnost samostatného ilustrovaného vydání. – pozn. redakce)