Diablo II. – Království stínu – Knaak Richard A.

První díl byl především o prokletém brnění a jak samo o sobě může způsobit „díru“ do pekla, kudy se přivalí hordy démonů. Často se střídalo popisování postav a dějová linie byla vcelku hodně diferencovaná, dokud se v závěru vše nesmotalo do klubka s jedním koncem. Druhý díl, který v prvé řadě žádným způsobem nenavazuje na předcházející, je o něčem úplně jiném. Opět je příběh „pouze“ postaven na již vytvořených reáliích, které mají velmi pevný základ a ke skvělé story chybí už jen dobrý spisovatel.

Jak jste si mohli už před několika měsci přečíst v ukázce, středem pozornosti zde bude skupina žoldáků, které si najal Vizjereiský kouzelník Quov Tsin. Protloukají se džunglí, kterou hráči této hry zcela jistě velmi dobře znají :-). A úkol? Pro vojáky zlato a prachy, pro Tsina magická moc a úžasné artefakty, které na ně čekají ve veleslavném městě Ureh. Za hradby se dostanou lehce, ale otázkou až do konce zůstane – dostanou se i ven? Protože celá kniha nás až do poslední stránky nepustí z někdy chátrajícího, jindy skvostného města. A jak už to v tomto krutém a tajemném světě bývá, s nemrtvými, čaroději a démony není radno si zahrávat.

I když se Richard A. Knaak zabývá celou skupinkou, hlavními hrdiny se stanou mně sympatický necromancer Zayl a kapitán Kentril. Vedlejšími budou již zmíněný kouzelník a barbar Gorst, který je opravdu velmi pěkně popsaný a úplně si vybavíte obrázek svalnatého obra ze hry. Ostatní se sem tam mihnou a jak jste mohli poznat už v Dědictví krve, smrt si mezi nikým nevybírá a je všude zcela běžnou součástí. Takže doporučuji moc se na někoho nevázat :-).

Je pěkné, že skoro do poloviny, ne-li dále, nevíte přesně, kdo a co za vším, co čtete, stojí. I když náznaky a různé popisy vám udělají ve všem jasno, stejně nebudete vědět o okolnostech a příčinách velmi dlouho a budete obracet další a další stránky. Měl jsem při čtení i pocit, že přece teď už by klidně mohl být konec a nemuselo by to být tak natahované. Ale na druhou stranu jsem si také říkal, že to je jen dobře, aspoň je co číst. A to velmi kvalitně provedené dílko.

Pokud je pravda, jak píše pan Netolička na úvod, a nemám důvod mu nevěřit, že první díl vytvořil nové příznivce tohoto fenoménu, kteří si poprvé zahráli hru, potom po přečtení druhého jich musí přibýt ještě víc. Důvod? Oproti minulé knize se zde objeví víc kouzel, která opravdu poznáte, charaktery lépe vystihnou vše zažité (ať už necromancer nebo barbar) a souboje vám často připomenou drsné chvilky za monitorem, kdy jste byli na pokraji sil a kolem vás se pořád kupilo mračno ghoulů :-). V tomto bodě budou skalní fanoušci opravdu spokojeni a věřím, že se jim Království stínů bude víc líbit a při čtení si budou připadat jako doma. Trošku zvláštní mi připadalo neustálé oslovování „kreténe“ Quov Tsinem. Přijde mi to dost podivné a nevhodné. Ale pokud je to i v originále, co nadělám. Zato chování všech postav je hodně věrohodné a každý má své rysy, podle kterých jedná. Kouzelník je chamtivý a když mu někdo ukáže novou knihu kouzel, je schopný pro ni zabít. Necromancer je tajemný, moc toho nenamluví, ale když přijde k věci, dokáže se pěkně ohánět. A tak je to u všech, nejen u těch dobrých, ale i zlých.

Pokud tedy máte na poličce vystavenou krabici od hry, nad níž se stkví váš vytisknutý neohrožený hrdina, a před svými přáteli se vychloubáte, že už konečně máte 75. level, je koupě této knihy nutností a k výslednému hodnocení si klidně připočtěte jeden bod navíc. Ostatním nezasaženým tímto šílenstvím se sluncem v duši klidně doporučím koupi, protože kniha rozhodně má své klady a dokáže velmi pěkně pobavit. A taky nemusíte čekat další tři měsíce na přímé pokračování. Konec je jednoznačný a definitivní.