Diablo: Černá cesta – Odom Mel

Není nic nového, že knihy ze světa Diabla na sebe nenavazují, takže utvářejí různě ucelené příběhy v odlišných dějových líniích. Žádná výjimka není ani třetí část Diabla. Ale co je nové, je nejen autor.

Už to není Richard A. Knaak, ale Mel Odom. Taktéž prostředí je odlišné. Pevná půda pod nohama se ztratila a příběh se odehrává na moři, jehož součástí jsou i mořští zbojníci – piráti. Nejprve jsem se obával. Změna autora, to mě dost zaskočilo. A navíc k tomu to moře…

Změnou autora a prostředí utrpěl i princip démonických sil na získání lidských duší.Už to není násilí a šíření teroru masami démonů, ale překvapivě nenásilné žně ubohých naivních duší.

Samozřejmě nikoho nenachytám na to, že Diablo, či jeho bratři Mephisto či Bhaal, by použili mozek namísto teroru a destrukce. To určitě ne. Tentokrát se však do popředí dostává konkurence z jiného lokálu nejteplejšího místa ve vesmíru, která si po století připravuje zadnici na pekelný trůn.

Nemilosrdnost a chtíč přemohly všechny morální zásady mága, který zprostředkoval výlet démona do civilizace. Ale démon dokázal, že nemá v hlavě jen piliny a nad nimi rohy, a zosnoval ďábelský plán. Osudy všech duší leží opět na ramenou vyvolených smrtelníků, aby poslali démona tam, kam patří. Je to něco nového oproti předcházejícím příběhům a ani v počítačové hře se s něčím podobným nesetkáme.

Mel Odom nám tu podává příběh, kde síly zla útočí na psychiku nejnižší kasty společnosti. Podotýkam, že bez jakéhokoliv náznaku byť jen nejmenšího násilí. Žádná krev ani oběti, odkud postupují po žebříčku hodností nenasytně výše, ale v podobě falešného věrozvěsta, konajícího zázraky pomocí černé magie. Několik uzdravení a dušičky se sypou. Slepá naivita zatracuje.

Kromě žní duší autor velmi zajímavě přibližuje osobnost hlavního hrdiny, trauma z dětství ho vyhnalo na moře, smrt přítele zase do krčmy. Kvůli traumatu z dětství děj graduje a stává se zajímavějším, nejen díky uvolněné agresi, kterou způsobuje trauma, ale i v odhodlání a strachu z neúspěchu a zklamání. Takže je to i emocionálně zaměřený příběh, což je další zajímavý prvek, který byl u předcházejícího autora jen v pozadí. Richard Knaak příliš city nevyzdvihoval, ale i to patří k životu fiktivních postav.

Třetí kniha v sérii přináší nové aspekty diablovské tématiky. I když to není “Knaakovské” Diablo, na které jsme byli zvyklí, neztrácí to na svém démonickém půvabu, ba ještě trošku přibírá. Mel Odom se za tento svůj čin určitě nebude smažit v pekle. Co bych jen vytknul, že je to poslední část Diablo série a pevně doufám, že tento knižní satan, který si získal duše mnohých čtenářů, se vrátí nejen v podobě e-booků, ale Fantom Print se vynasnaží a přichystá překvapení. Po sériích Warcraft a Starcraft bychom se mohli s Diablem setkat znovu.