Devět princů Amberu – Zelazny Roger

Pokud dnes před čtenářem vyslovíte jméno Rogera Zelazneho, s velkou pravděpodobností vám odpoví něco ve smyslu “jo, to je ten, co napsal Amber”. Důvod je zřejmý. I když Zelazny napsal mnoho jiných – třebas i lepších – knih, čtenářům nejvíce utkvělo v paměti deset útlých románů pojednávajících o osudech členů jedné velmi neobyčejné rodiny.

Popravdě řečeno, kdyby autor předčasně nezemřel, jistě by jich dnes bylo více než deset, ale to je úplně jiná pohádka. Jejich české vydání se objevilo už na počátku devadesátých let a od začátku je provázelo jak štěstí, tak smůla. Štěstím bylo, že v oněch dobách byly knihy ještě relativně levné a náklady vysoké, takže si je koupilo opravdu hodně lidí, a to nejen z řad hardcore fanoušků SF. Amberský cyklus se zalíbil i těm, kdo tento žánr programově nevyhledávají, což je vzácné. Smůlou bylo, že knihy vydalo nakladatelství AG Kult (které postupně mutovalo do různých Classiců, Banshies atd.), které nebylo schopné zajistit kvalitní překladatele a redaktory, a také je vybavilo opravdu ohyzdnými obálkami. Výsledkem nakladatelské „péče“ bylo to, že hned v roce 1992 získal AG Kult za Devět princů Amberu (ovšem svévolně přejmenovaných na Vládci stínů) cenu Koniáš, udělovanou za nejhorší překlad. Tyto problémy se pak vlekly s celou sérií až do konce. O to více se čekalo na to, až amberský cyklus vydá někdo jiný znovu a lépe. Čekání je u konce. Na knihkupeckých pultech se letos totiž konečně objevil první díl ságy, vydaný nakladatelstvím Straky na vrbě.

Jak jsem již napsal, celý cyklus pojednává o osudech členů jedné rodiny – potomků vládce Amberu Oberona. Amber není jen tak nějaký svět – je to jediný pravý svět, a všechny ostatní jsou jen jeho odrazy, jeho stíny. Členové amberské královské rodiny mají, kromě jiných cenných vlastností typu nadlidská síla nebo nesmrtelnost, jeden velice užitečný dar – mohou cestovat Stíny, což vlastně znamená, že mohou cestovat mezi jednotlivými paralelními světy. A více než to, oni mohou s realitami i manipulovat a utvářet si je podle přání. To jim celkem pochopitelně dává pocit nadřazenosti nad normálními smrtelníky a značně deformuje jejich smysl pro morálku. Ambeřané si nejvíce cení individualismu a vlastní svobody, ale ze všeho nejraději mají rádi moc, pro jejíž dosažení se neštítí ničeho, a to ani vůči členům vlastní rodiny. Po zmizení jejich otce jsou intriky, zrady a vraždy běžnou záležitostí. Kandidátů na trůn je tolik, kolik je sourozenců…

Hlavním hrdinou Devíti princů Amberu je Corwin, který se na začátku knihy probere s totální ztrátou paměti na Stínu jménem Země na soukromé psychiatrické klinice, kde ho dal kdosi neznámý zavřít. Corwin neví, kým je, jak se jmenuje a jakou mocí disponuje. Schopnost bystrého uvažování a rychlého jednání však neztratil, takže jeho cesta za hledáním vlastního já může začít. Po zjištění, že je jedním z kandidátů na amberský trůn, se události dají do rychlého pohybu.

Není tak těžké zjistit, proč se stal amberský cyklus tak populárním. Zelazny se drží svého charakteristického úsporného, stručného stylu vyprávění, až marnotratně chrlí skvělé nápady a nešetří dějovými zvraty. K tomu si přidejme opravdu zajímavé charaktery hrdinů, kteří určitě nejsou vzorem ctností. Hlavní hrdina je tvrdý, mazaný, nedůvěřivý a prohnaný, a navíc dovedně a bezohledně manipuluje s lidmi. Účel světí prostředky, to je Corwinovo heslo. Přesto mu nejde upřít šarm i velkodušnost, jeho charisma si čtenáře rychle získá.

Dalším kladem cyklu je to, že je opravdu originální. Je to jedna z mála fantasy, která je stoprocentně netolkienovská  – Zelazny se předtím proslavil spíše sci-fi a amberský cyklus je také někde na pomezí žánrů. Ale to, čím je amberský cyklus opravdu zvláštní a v rámci žánru výjimečný, nejsou dobrodružné eskapády, ale popis složitých vztahů mezi jednotlivými členy královské rodiny. Ani fandové sci-fi nejsou odolní proti těm nejjednodušším archetypům a vycizelovanému vypravěčskému umění, které je popisuje. Zrada, intriky, nenávist, boj o moc, pomsta – prostě opravdu hluboké city –  to je to, oč v knize jde a co láká další a další generace čtenářů. Některé věci se prostě ani v jiných realitách nemění. Zelazny tvůrčím způsobem využil princip známý třeba z televizních seriálů. Nezáleží na tom, zda to měl od počátku v úmyslu, nebo jen využil úspěch první knihy. Ve sci-fi byl s tímhle mezi prvními. A úspěch mu to přineslo obrovský.

Kvality knihy jsou prostě nepopiratelné, ale možná si říkáte, proč byste ji měli kupovat znovu, když už ji jednou máte. Odpověď je jednoduchá. Nové vydání odstraňuje ty největší chyby, kterých se dopustil předchozí vydavatel. Překladu se ujal Jan Kantůrek, jeden z nejlepších českých překladatelů. Redakci má na svědomí Michael Bronec, známý svou vytrvalostí a mravenčí pečlivostí. A je to poznat. Výsledek sice není dokonalý do poslední čárky (ale co je?), ale je o světelné roky před původním vydáním. Nu a obálka, tam snad není třeba komentáře. Kéž by měly všechny české knihy tak vkusné obálky! Poslední pochyby by snad měla rozptýlit OPRAVDU přijatelná cena 150 Kč. Ne, nejsem placeným agentem nakladatele – knihu jsem si koupil sám a své peníze jsem vydával rád. Zbývá jen doufat, že další díl vyjde v přijatelnějším časovém intervalu, ale zatím se zdá, že je vše na dobré cestě a do Vánoc by se mohl stihnout.