Svět je opět v ohrožení, znovu se schyluje k věčnému boji Dobra se Zlem. Bohové zemi již dávno opustili a svou moc přenechali vládcům živlů – wazzarům. Ale ani ti nejsou imunní vůči svodům Zla. A o lidské spojence opravdu nemají nouzi. Jakou má vlastně Dobro naději? Obě strany pátrají po mocném Čtvrtém meči slávy, posledním z Devíti, který ještě na zemi zůstal. Kdo ho získá, stane se vládcem světa.
Království Erlam napadl jeho spojenec, který se přidal na stranu nepřítele mocného Ohnivého pána Gedreóga. Útok je veden přímo na královský palác, král zabit, palác vypálen. Následníku trůnu princi Raganovi se však podaří spolu s bratrancem, panošem a několika družiníky jeho otce probít z hradu a uprchnout. Útočníci je však pronásledují. Uprchlíci zjišťují, že království bylo napadeno, protože se nepřítel domníval, že erlamský král má tajně v držení Meč slávy Hrôd-Beraht. Hrôd-Beraht, čtvrtý z devíti Mečů slávy vykovaných bohem Herwinem, je posledním Mečem slávy, který na světě Herwin zanechal. Podle pověsti je meč právoplatným dědictvím Neuznaného krále, který se má stát vládcem celého světa.
Útočníci je stíhají, protože si myslí, že prchající princ Ragan má meč u sebe. V poslední chvíli princi a jeho společníkům přispěchá na pomoc muž, který svým šermířským umem pomůže zvrátit boj v jejich prospěch. Neznámý bojovník se jim představí jako Seán Kelturi, tulák, jenž svým mečem již mnohokrát pomohl těm, kdo byli v nouzi.
Kam se však vrtnout? Co počít, kam se obrátit o pomoc? Seán Kelturi navrhne poradit se s wazzary pány živlů, kteří ještě stojí na straně Dobra, jak porazit vládce živlů, jež propadli zlu a stali se tak wazzarkalby. Družina se proto pod jeho vedením dává na cestu, aby získala odpovědi na otázky a spojence. A našla také dlouho ztracený Hrôd-Beraht a snad i Neuznaného krále, který se ho chopí, aby jim pomohl v boji zvítězit. Při jejich putování je čeká velké množství překážek. Některé z nástrah jim naklade do cesty nepřítel, jiné mají sami ve své duši, s oběma se ale budou muset vypořádat.
Dalším problémem je nevraživost mezi wazzary a lidmi, která se táhne již věky. Každý z wazzarů vládne svému přikázanému území a člověk na něj může vstoupit pouze tehdy, pokud úspěšně projde zkouškou, kterou mu wazzar připravil. Lidé a wazzaři se musí spojit, protože proti nim stojí přesila mocných wazzarkalbů. Jak ale může fungovat spojenectví těch, kteří si navzájem nevěří? Koho budou poslouchat? Kdo se jim postaví do čela? Snad jen ten, kdo je synem wazzarky a člověka, záhadný Neuznaný král, jenž se někde skrývá. Nebo je pouze legendou?
Klasické fantasy putování družiny volně inspirované Pánem prstenů. Autorka zde sice nepoužila rasy trpaslíků, elfů či hobitů, nechala si rasy pouze dvě, a to lidi a vlastní vymyšlenou – wazzary, případně wazzarkalby, kteří propadli zlu. Nicméně i u wazzarů lze vidět paralelu s dílem Tolkiena, něčím připomínají elfy – nedůvěrou k lidem, znalostmi, přirovnala bych je však spíše k Tolkienovým Maiar. A bohové, kteří kdysi opustili svět a přenechali moc wazzarům, by byli Valar. Tady ovšem inspirace Tolkienem nekončí. Mocný artefakt, který svého majitele může učinit pánem světa – velmi častý motiv klasické fantasy, zde ho však družina hledá proto, aby se ho snažila zničit. Legenda o králi, jenž sjednotí svět a za jeho vlády nastane doba rozkvětu a práva, o králi, který se skrývá a svého dědictví se váhá chopit. A meč jako královo dědictví a symbol jeho nároku na trůn – zde Hrôd-Beraht u Tolkiena Aragornův znovuzkutý meč. V členech družiny by se dal zahlédnout střípek věrného Sama či Boromira svádějícího boj sám se sebou.
Devět mečů slávy však není kopií Pána prstenů, autorka vytvořila vlastní pečlivě propracovaný svět. Zvláště jednotlivá území wazzarů, která se od sebe liší podle moci a povahy majitele, nepřátelský prales plný hněvu a nenávisti k lidem, ledový palác smrti, pole léčivých květin. Svět mnohotvárný a barevný, s promyšlenou historií, mýty a pověstmi. Také konec příběhu je překvapivý a originální.
Originální je také větší formát knihy a četné vnitřní ilustrace, které stejně jako obálku knihy vytvořila Martina Zrostlíková.
Kniha má ale také několik nectností prvotiny. Některé z postav působí poněkud ploše a někdy i trochu černobíle. Jazyk knihy může zase místy působit lehce archaicky a strojeně či těžkopádně.
Příběh však má v sobě určité kouzlo, něco, čím čtenáře vtáhne do děje. Ten, kdo má rád klasickou fantasy, boj Dobra se Zlem, hledání, bitvy o osud světa na zemi i ve vzduchu, si v této knize určitě přijde na své.
Jojo, tohle se mi velice líbilo, taková zabavná Tolkienovka…
ja myslim, ze ten jazyk je zamerny.jinak moc pekna knizka, zadne velke napeti, dej predviidatelny, ale cele to dycha minulosti, spise takove povest a baje, nez roman. trosku mi to pripomelo prastarou Wetemau I a II. 🙂
od nakladatele
No jo, ještě kdyby se to prodávalo jako Wetemaa!Pár známých, co to dostalo do ruky, si to celkem pochvalovalo, přestože měli i výhrady; ale je to napsané s velkým zápalem; jenže pár známých člověka tak nějak prodejně nespasí.Jakožto dílo zcela neznámé autorky se to zatím neprodává moc dobře…
Je pravda, že je to vážně napsáno s velkým zápalem a chutí. Fascinovala mě například propracovanost území jednotlivých wazzarů a ty zkoušky – např. Údolí věčné mlhy – moc pěkné.
oprava
Teď jsem si všimla, že se mi do textu článku vloudil jeden překlep. Takže tady je oprava, omlouvám se :-)Místo věty: ,,…zde ho však družina hledá proto, aby se ho snažila zničit.”Tam má samozřejmě být: ,,…zde ho však družina nehledá proto, aby se ho snažila zničit.”
pro nakladatele
To je tak, když vydáte někoho, kdo si nebudoval jméno v soutěži, takhle se to rozkřikne mnohem později
od nakladatele
Vítězové soutěží jsou zrátka jen jedním zdrojem vydávaných textů.Autorka mě oslovila na Tolkienconu, pracovala na poslední verzi asi 3 roky.
2 Michal Bronec:
Můžu se zeptat, jak se prodávají “Kočičí noci” a “Stín Černého hvozdu”? Z mého hlediska jde také o nepříliš známé autory, ovšem obálky J. Šouflové a celková grafická úprava přitahují rozhodně více pozornosti než amatérsky vyhlížející obálka “Devíti mečů slávy” (s veškerou úctou a pochopením k začínající výtvarnici). Netvrdím, že jde o hlavní důvod nízké prodejnosti knížky, ale určitý vliv to nejspíš má.
Janě
Otevřeně řečeno je strašlivě brzo, abych znal jakákoli směrodatná čísla.Úspěšnost prodeje bude možno posoudit nějak po novém roce, až začnou chodit čísla z distribují.Prodej neznámých autorů je většinou běh na dlouhou trať. Výjimku u mě snad tvořilo jen první vydání Mariňáků; to zmizelo téměř okamžitě.
Ono něco jako high fantasy v nových pokusech moc nefrčí. Přijde mi, že se česká fantasy otáčí jednak směrem k jakémusi realismu, z druhé strany pak spíše k “literatuře s fantaskními motivy”, nevím, jak bych to jinak nazval. Tenhle text navíc poutavosti nahoře zmíněné Wetemay podle mne nedosahuje. Parádní je svět a jeho mytologie (kvůli tomu jsem si také výtisk koupil), je skvěle ucelený, pohádkově barevný, je vidět, že to není rychlokvaška pro jednu povídku. Ale vlastní děj, jeho podání, postavy, logika událostí – to vše je už spíše slabší.
Ty dvě bezesné noci má u mě autorka schované :-). Skvělé, mnohovrstevnaté, přebohatá fantazie. Snad si tohle dílko najde své čtenáře, zaslouží si to.
Ze začátku jsem měla s jazykem trošku potíže, protože některá slova jsem ani neznala, ale ono by se moc nehodilo, používat moderní výrazy, to by bylo jako pěst na oko. Takhle se mi to opravdu líbilo. Všechno tak nějak zapadalo jedno do druhého, plynule a bez rušivých momentů. Pěkné.