Devátá sféra 1 – Moudrý Martin

Hrdinou je již tradičně úředníček nevelké firmy kdesi v Karviné a startovním impulsem událostí skutečnost, že mu „kamarád“ přebral holku. Na tom by zřejmě nebylo nic zvláštního, kdyby k tomu nedošlo dost drsnou metodou a navíc na Vánoce. Jaff (na rozdíl od autora jen se dvěma „f“) se celý rok snažil z utrpěného příkoří vzpamatovat, ale další události otevřely staré rány. Pečlivě naplánovaná pomsta se poněkud zvrhla a následná sebevražda opravdu nebyla tím nejlepším řešením. To ale náš hrdina zjišťuje v okamžiku, kdy se po skoku ze střechy věžáku jeho vědomí probouzí v cizím těle….

Autor tentokrát začíná poněkud nezvykle. První polovina příběhu je vcelku civilní komorní drama běžného současníka (z mého hlediska) mladší věkové kategorie, který se snaží vyřešit své soukromé problémy. Nejprve se pokouší o cestu smíru, ale posléze mu „bouchnou saze“ a rozhodne se své trápení vyřídit definitivně – odstranit jeho prvotní příčinu a následně ukončit svou další existenci.
V této části je na danou kategorii čtiva celkem slušně podaná psychologie hlavního hrdiny a jeho činy jsou pochopitelné, i když se s nimi čtenář nemusí ztotožňovat. Příznivci tvrdé akce se u ní ale budou ukrutně nudit.
Do druhé části vyprávění vstupují nadpřirozené prvky a děj začíná nabírat obrátky. Mystika a náznaky temnoty v poslední třetině přecházejí v klasický akční krvák, který Jafffovi příznivci očekávají. Ten je ale uťatý „v nejlepším“ a na pokračování si musíme počkat do dalšího dílu.

Martin Moudrý se opět kvalitativně posunul o kousek dál. Zjevně si v nabídce akčního čtiva nalezl svůj vlastní prostor, vyhraněný specifickým vztahem k mystice a církvi. „Devátá sféra (1)“ ve své první části dokazuje, že je schopen vytvořit dílo do značné míry oproštěné od cizích vlivů i zbytečné záplavy mrtvol, druhá část pak působí v dané souvislosti spíše jako úlitba požadavkům příznivců záplav krve. Kulhánkovský vliv se zmenšil na pouhou inspiraci a občasné ozvěny, hluchých míst výrazně ubylo, stejně jako relativně nudných výčtů skutků hlavního hrdiny. Zůstává ovšem otázkou, co nám přinese druhý díl.
Ač se tak z výše uvedeného textu může někomu zdát, zdaleka ještě nejde o špičkové dílo akčního žánru. Nárůst kvality oproti předchozí autorově produkci je nepopiratelný, ale pořád je co vylepšovat. Ve své žánrové kategorii už zjevně dosáhl hranice průměru. Časem možná zvládne i klasický dobrodružný román, ve kterém zabíjení a občasné bitvy budou pouhým kořením jinak zajímavého příběhu – pokud o to ale bude mít při současných požadavcích trhu zájem.