Lucie Lukačovičová je plodná tvůrkyně povídek, které vyšly porůznu v antologiích a časopisech. V poslední době však autorce vyšlo několik samostatných knih. Zmiňme aspoň Stanici Armida – zajímavou vesmírnou detektivku. Poslední knihou, na které je její jméno, je povídkový román Detektivní kancelář Sirius a o něm budou i následující řádky.
 |
Dějištěm knihy je současná Praha. Čtyři hrdinové mají neobyčejnou schopnost pro řešení nezvyklých případů. Vidí pod plášť reality do světa skřítků a elfů, do světa snů a nočních můr. Na začátku knihy se seznámíme s hrdiny a jejich prvním setkáním s nadpřirozenem, později je vidíme, jak se schází v Praze pod záštitou detektivní kanceláře Sirius, při řešení zdánlivě jednoduchých případů. A nad tím vším bdí do roušky záhad oděný a zdánlivě nepřítomný Sirius…
Kniha začíná jako série detektivních příhod ozvláštněných nadpřirozenem. Jak postupně čteme dál a dá, stávají se příběhy jednolitější. Nahlížíme čím dál hlouběji do férie, až se některé povídky odehrávají jenom v ní. I když je kniha o čtyřech hrdinech, hlavními tahouny příběhu jsou dva: Albrecht a runařka Margot. Zpočátku společné cíle čtyř hrdinů se tříští, až ke konci knihy dokonce stojí proti sobě. Děj sviští slušným tempem, příběh je plný úderných dialogů a dech beroucích scén, až by si čtenář občas přál, aby autorka ubrala na tempu a zkusila se vnořit víc do popisů.
Kdybych měl knihu připodobnit jiným stračím knihám, řekl bych, že Detektivní kancelář Sirius je syntézou Netíkova Sanatoria Podvržených a nedávno vydaného Běsného města od Ruskové. Z Ruskové si autorka vzala detektivní zápletky a umístění příběhu do města. Od Netíka pak převzala motivy snového světa a jeho zvláštních pravidel. Otázkou pak je, jak se čtenářům tahle syntéza bude líbit
Kniha Lucie Lukačovičové je zajímavým počinem, ale ruku na srdce, na trhu je spoustu svazků od českých autorů, které hodnotí výše podepsaný recenzent příznivěji. A to včetně výše uvedených titulů.
ANOTACE:
Současná Praha. Den střídá noc; po ulicích chodí lidé a mezi nimi nepovšimnuty bytosti, které lidmi nejsou – nebo jimi jsou jen napůl. Někdo to ale dovede rozpoznat… Zaměstnance detektivní kanceláře Sirius spojuje ochota a schopnost vyšetřovat případy, kdy příčiny lidských neštěstí pocházejí z nadpřirozeného zdroje.
Prokletý Albrecht, runařka Margot, silák Vidocq a pomatená krasavice Sangría. Vydávají se po stopách zmizelých dětí, podivných jevů; hnáni touhou po záchraně či pomstě. Putují až na sám kraj, kde končí lidskost a začíná bezedná hlubina snů a nočních můr.
A jak to bývá ve zlých snech – mnohý příběh zde nekončí dobře…
Překlepy
Sirus nebo Sírius? Kniha Luce Lukačovičové…
Jinak ale moc nevím, co recenzent o knize soudí, resp. proč pokládá tituly. o kterých mluví, za lepší než je kniha recenzovaná. Bylo by možná to doplnit o nějaké argumenty, abychom si mohli udělat lepší obrázek? Díky!
Uz sem to psal jednou, napisu to znova, recenze na FP se stavaji kratsimi a kratsimi a jejich vypovedni hodnota je mensi a mensi 🙁
Po pravdě a při vší úctě k autorovi se mi tahle recenze taky moc nelíbí. Vyzněla mi veskrze kladně, v podstatě autor uvedl samá pozitiva, aby na konci napsal: “No ale zas takovej nářez to není, to si z českých autorů radši přečtu něco jinýho” Eh?
Délka – tak je fakt, že recenze v některých periodikách se pohybují max. kolem 2 500 znaků, takže krátkost není nic neobvyklého. A u jedné z předchozích recenzí pana Michálka se zmiňovalo, že delší nepíše. Navíc v tomhle případě se mi zdá výpovědní hodnota víc, než dostatečná.
Martinovi: Zlomyslnost mi (zvlášť v souvislosti s předešlými komentáři) nedá, abych se nezeptal – vypovídací hodnota ohledně čeho? Kvality knihy nebo recensenta?
ohledně textu
Přiznám se, že jakožto nakladatel po přečtení těchto řádků příliš nevím, v čem bych se třeba mohl zlepšit.
Ale snažím se do recenzí na “vlastní” díla příliš nekrafat. 🙂
knizku jsem cetla, ale z recenze jsem jen pochopila, ze je to synteza a jemu se nelibi
Mě se teda tahle recenze taky moc nezdá. Ať je třeba krátká, ale trošku vypovídající….
2 Martin:
Knihu jsem nečetla, z recenze jsem pochopila, že…
– je to soubor povídek
– pravděpodobně urban fantasy
– odehrává se to v Praze, a postavy mají cizokrajná jména
– knihu jsem nečetla, ale snažím si představit syntézu Běsného města od Ruskové a Netíkova sanatoria založeného na prvních z rpg hry Changeling: The Dreaming. Divná, sakra divná to představa a velmi variabilní k tomu, chtělo by to víc rozepsat, čeho přesně a jak to dopadá.
Celkový dojem čtenáře: recenzentovi se nelíbila ani tato kniha, ani knihy zmiňované jako zdroje syntézy, a odmítá mi říct proč. Nevytvořila jsem si žádný názor, nebyla jsem schopná se čehokoli chytit v odhadu, jak by se mi kniha líbila a aby to nebylo vyloženě věštění z vody.