Přebyteční jsou zpátky! Znovu si můžete vychutnat příběh mladé dvojice z roku 2140, která se pokouší změnit svůj osud, resp. své nepříjemné kastovní zařazení. Jedinou možností, jak vést důstojný život, je patřit k Vyvoleným. Pro ostatní není na přelidněné planetě, jejíž obyvatelé vynalezli lék dlouhověkosti, místo.
 |
Kniha Deklarace smrti je v podstatě novým vydáním stejného díla, které už u nás vyšlo v roce 2007 pod názvem Přebyteční – příběh z roku 2140. Už tehdy vyvolal velkou pozornost, a tak se úspěšného námětu ujalo znovu nakladatelství Fragment, tentokrát se však domnívám, že obálka knihy lépe vystihuje, co může čtenář najít uvnitř. Přestože obsahuje určité dystopické prvky, jedná se spíše o komorní příběh dvou hlavních hrdinů, resp. patnáctileté Anny, která nám prostřednictvím svého deníčku odhaluje pocity i životní podmínky někoho, kdo nosí příjmení Přebytečná.
Znovu se tedy můžeme vrátit do šedivých zdí Grange Hallu, kde jsou vychováváni Anně podobní. Děti, které neměly to štěstí, narodily se proti pravidlům všeobecně přijaté Deklarace a byly svým rodičům odebrány. Podle tohoto téměř celosvětově ratifikovaného dokumentu mohou mít lidé pouze jednoho potomka a ještě se k tomu musí vzdát své „nesmrtelnosti“, tedy přijít o výsadu dlouhověkosti a „vyloučit“ se tak z vládnoucí kasty. Přebytečným nezbývá než se podřídit životu plnému ústrků a případně hledat cestu, jak se stát užitečnými neboli sloužit Vyvoleným.
Děj příběhu začíná ve chvíli, kdy do ústavu pro Přebytečné přibude nový obyvatel jménem Petr. Je to rebel, který protestuje proti místním poměrům a krutému režimu, který tam panuje. Grange Hall si totiž ničím nezadá s klasickým sirotčincem, jaký můžeme znát třeba z románu Jana Eyrová. Mnoho dětí na pokojích, pevný řád, tresty v podobě odepření jídla, ponižující špinavé práce či izolace na samotce. K tomu ještě přidejte blikající zářivky, strohé kombinézy chovanců, společné umývárny bez teplé vody a děsivou ředitelku Pincentovou, a máte dokonalý obrázek místa, kde Anna vyrůstá. Aby mohla v tomhle „pekle“ nějak přežít, snaží se co nejvíce respektovat pravidla a šplhat v ubohém kariérním žebříčku služebníků. Z Petra je samozřejmě zmatená a ještě více z tajné zprávy o světě tam „Venku“, kterou se jí mladý hoch pokouší předat…
Co nelze knize upřít, je skvělé vykreslení atmosféry v Grange Hallu. Jakoby si autorka střihla pobyt v nějakém hodně mizerném dětském domově. Nejde jen o popis prostor či strohého vybavení, ale i o dobře zvládnutou psychologii jejích obyvatel. Mám na mysli zejména děti, které k sobě umí být občas velmi kruté, šikanují se, závidí si, ubližují si fyzicky. Také stylizace do patnáctileté vypravěčky, možnost vidět události jejíma očima, resp. prostřednictvím deníkových zápisků, patří k tomu lepšímu, co Gemma Malley v knize předvedla. Obvykle by nás mělo vyprávění v ich-formě (a ještě takové) chytit za srdce, ale tady se to nějak nedaří. Možná je to těmi přechody do objektivní vypravěčské perspektivy v nedeníkových pasážích, takže si naše hrdinka zachovává stále jakýsi odstup a skoro to vypadá, že vypráví o někom jiném. Klíčový zvrat v jejím myšlení není úplně věrohodný, na to, jak horlivou stoupenkyní zaběhlých řádů je, uvěří Petrovi nějak moc rychle. Jedině, že svou roli sehrály rozbouřené hormony.
Trochu mi také šla z častých opakování známých faktů hlava kolem. Škoda, že tento prostor nevyužila autorka více k vykreslení světa „Venku“, kromě toho, že byl vynalezen onen lék na všechny nemoci a stárnutí, se toho moc nedozvíme. Pokud nám však informace filtruje sama Anna a je zvolena jedinou informátorkou, má to samozřejmě svou logiku, protože toho sama ze života mimo ústav moc nepamatuje. A i když by mě samotnou detailnější popis budoucího světa zajímal a věřím, že Gemma Malley jako vystudovaná filozofka a novinářka jednoho z předních britských časopisů by byla schopná ho vykreslit lépe, kniha je zajímavá alespoň tématem a úsilím o určitý filozofický přesah. Pro zařazení k žánru dystopie svědčí nejen řada typických rekvizit, ale i dodržení poměrně obvyklého narativního modelu, jehož podstatou je příchod hrdiny-narušitele. Ale víc už k tomu neřeknu, abych neprozradila příliš mnoho a nepřipravila čtenáře o požitek z rozuzlení.
Kniha je řazena mezi „dětské britské romány“ a ani české vydání nebylo původně doporučeno čtenářům ve věku10+ (nyní 15+) jen tak omylem. Vyznačuje se poměrně plynulým vyprávěním s občasnými akčními momenty a čte se celkem dobře. Pozornost je věnována především Anně a Petrovi, se kterými se může mladý čtenář velmi snadno ztotožnit. Příběh si ani neklade vysoké ambice na logické uspořádání futuristického světa, vždyť samotný koncept dvoukastovního systému by se dal lehce zpochybnit. Má totiž vysokou propustnost a tím se stává přirozeně neudržitelným. Každý Přebytečný má totiž šanci stát se kdykoliv během života Vyvoleným, pokud mu jeden z rodičů uvolní „místo na planetě“ (rozuměj: zemře), což ale není tak nepravděpodobné, pokud v souladu s Deklarací přestanou brát ony zázračné léky. Nebo se rozhodnou skoncovat se životem sami, s to také není zas tak vzdálené lidské psychice, vzpomeňme na Čapkovu Elinu Makropulos…
No a z těch Chytačů, co fungují jako jakási novodobá policie, také moc strach nejde, jejich výslechové metody jsou jak ze středověku. Zřejmě lidstvo díky lékům dlouhověkosti úplně zhlouplo a přestalo využívat jakékoliv technologie. A ten respekt k pravidlům Deklarace při konfliktu se stoupenci Podzemního hnutí, odehrávající se ve sklepě beze svědků, je u chlapů, kteří jinak neváhali své podezřelé mučit, až téměř k neuvěření. Pro dětského čtenáře je autorkou nachystán i idylický obrázek domova a nechybí ani zápletka s rodovým prstenem, jak vystřihnutá z levného šestákového románu. Jsem také trochu zvědavá, jak se naší ústřední dvojici bude dál dařit a zda budou vůbec schopní ve světě „Venku“ obstát.. Gemma Malley už vydala další dvě pokračování: The Resistance (2009) a The Legacy (2010), takže se třeba časem dočkáme i jejich překladu.
Název: Deklarace smrti
Autor: Gemma Malley
Forma: paperback
Počet stran: 256
Cena: 199 Kč
Vydal: Fragment, 2013
