Připoutejte se, pojedeme z kopce. Příští stanice: Peklo. Anebo možná něco ještě horšího. Vyčkejte příchodu stewardky, která zkontroluje vaše lístky a vyhřezne vám vnitřnosti. My jsme vás varovali.
 |
Těžko odolávat knize s takovým titulem. A popravdě řečeno, název prvního románu Davida Wonga (který už stihl napsat pokračování s podobně nápaditým titulem Tahle kniha je plná pavouků) celkem věrně odpovídá jejímu obsahu. Stejně dobře by mohla posloužit jednoduchá noticka: Kritická dávka bizáru.
Dave a John jsou poměrně všední zástupci svého živočišného druhu – chlapíci těsně po pubertě, povaleči, budižkničemové, všenahákumějci, a jiná roztomilá adjektiva. Na jednom z večírků v Utajeném městě (které autor tají po celou knihu z bezpečnostních důvodů) hrají s Johnovou kapelou Tříruká Sally, mezi jejíž největší hity se řadí šlágry Camel Holocaust či Gay Superman. Právě tam se setkají s falešným Jamajčanem, který se představil jako Robert Marley a obdaroval svoje nové známé drogou, jíž se říká Sójová omáčka.
Uživateli této drogy (jež je pod drobnohledem ve skutečnosti malým agresivním hmyzem) se mysl otevírá do netušených rozměrů, vidí, slyší a chápe věci, o kterých nikdy ani nepomyslel, a především se stává jakýmsi pohyblivým terčem pro jiné dimenze a mocné obludy, které v nich žijí a rády by rozšířily svůj vliv i na náš svět.
Román Davida Wonga, úředníka, který svoje lehce ujeté (v dobrém slova smyslu) příběhy nejprve umisťoval na internet, si našly takové množství fanoušků, až se z nich nakonec stala kniha. Poměrně úspěšná kniha. První díl plánované série. Kniha, která se kromě překladu do českého jazyka dočkala i filmové adaptace. Zkrátka úspěch.
Od začátku je třeba obdivovat um, s jakým Wong žongluje s jednotlivými motivy a subžánry. Je John na konci umře paranormální detektivkou? Parodií na Lovecraftovy horory? Psychedelickou jízdou připomínající například Nahý oběd Williama S. Burroughse? A, B i C je správně. Wongův román představuje bizarní kombinaci všech těchto prvků, ze které by Franz Kafka dost možná onemocněl nočním pomočováním. Bizarní, ale po většinu času pekelně zábavnou kombinaci.
Po většinu času.
Bylo by skvělé oznámit, že vás Wongův román od první stránky chytne za pačesy a až do konce nepustí – v takovém případě by si totiž zasloužil absolutorium. Tolik nápaditosti, jakou Wong svým postavám, zápletkám a jednotlivým scénkám (občas by se dalo říct až gagům), se jen tak nevidí. Román obsahuje kvanta popkulturních narážek (především na svět filmu – hlavní hrdinové pracují v DVD půjčovně: např. scénu, v níž Dave doporučuje Lynchův snímek Mulholland Drive coby rodinný film otci a jeho malé dceři jsem si zamiloval), sympatického goru, a barvitě popsaných rozličných příšer, které bych nechtěl potkat ani ve svých snech.
Jenomže v prostřední pasáži se mu příběh trochu drolí pod rukama, je až nemile natahovaný a chybí mu pevnější ucelenost. Podstatná část by se dala vypustit, čtenář by pak neměl pocit, že se motivy a nápady opakují a kniha by byla mnohem, mnohem údernější. Ničemu nepomáhá ani postava Johna, nejlepšího kamaráda a parťáka hlavního hrdiny. Dlouho jsem neviděl (ve své hlavě, rozumíte, když jsem četl) tak nesympatický kousek idiota, než jakým je John. Čtenář dokonce doufá, že titul knihy nebude lživý a John to schytá nějakým roztomile brutálním způsobem. (Nakolik je titul knihy pravdivý, nechť zjistí čtenář sám.)
Jistě vám z předchozích řádků došlo, že John na konci umře rozhodně není knihou pro každého. I to má svoje plus – tak jistě, jako si najde svoje odpůrce, si najde i příznivce. Takže pokud vám nevadí trocha bizáru, brutality a lehkovážné zábavy (a pokud přežijete ukecanost prostřední třetiny), buďte vítáni.
Ale mějte na paměti: Varovali jsme vás.
Pár poznámek k filmové verzi – John na konci zemře:
O adaptaci Wongova románu se v roce 2012 postaral režisér Don Coscarelli, člověk, který má na svém kontě jeden z nejzábavnějších hororů tohoto století – Bubba Ho-tep s Brucem Cambellem v hlavní roli stárnoucího Elvise Presleyho, který v domově důchodců pátrá po mumii. Nenapadá mě vhodnější kandidát.
V jeho rukou je příběh překvapivě funkčnější – dostalo se mu (jako většině knižních předloh) ořezání, které je však jedině ku prospěchu věci – několik detailů a nápadů však ztrácí svou příčinu, takže je nečtenář nemůže pochopit. Paradoxní je také výměna sympatičnosti hlavních postav – Johnovi fandíte, zato Dave by měl dostat pořádně do tlamy. Lopatou. I přesto je Coscarelliho film kupodivu věrnou adaptací, které se povedlo zcela převzít ujetě-zábavného ducha knihy.
