Daemonica: Hovězí žaludku II. – Andělské rakvičky – Antonín Martin D.

První díl Daemonicy s podnázvem Hovězí v žaludku vzbudilo v okruhu recenzentů docela rozpory – jedni knihu odsuzovali, druzí poměrně chválili a dokonce se objevil názor, že ten, kdo první díl pochválí, musí být nakladatelem Michaelem Broncem podplacený. Problém je v tom, že Daemonica obecně je něco tak neuvěřitelně bizardního, že to v současné fantasy literatuře nemá obdoby. Stejně jako první díl, i Andělské rakvičky rozdělí čtenáře na odpůrce a milovníky. Neexistuje žádná střední cesta.

Druhý díl je oproti úvodní knize o poznání macatější, tudíž už od pohledu lze uvnitř očekávat podstatně větší porci hodně divokého tataráku, do kterého autor přimíchává neustále nové koření. Hlavní postava Arnošt Hovězí začíná ztrácet svůj literární primus. Kamera začíná snímat širší oblast a ze třetí osoby pronásledovat i jiné postavy. Autor tak vytváří makabrózní vír událostí, které vrcholí v nečekaných okamžicích a nikdo si není zcela jistý, kdy přesně a s jakým účinkem.

Co knize nelze upřít, je humor. Dokonale suchý, pronikavý a likvidující. Když už nic jiného, tato kniha by mohla sloužit jako kvalitní učebnice cynismu obecného. Nemine stránka, aby některá z postav něco nepronesla, neudělala nebo něco nevyplynulo ze situace, aby u toho čtenář nevyprskl smíchy. To je docela problém, když třeba jedete v plném kupé ve vlaku a svými drobnými erupcemi smíchu rušíte ostatní cestující. Autor si v knize s některými postavami doslova a do písmene užívá za všechny prachy. Piko a Kára, dva neúspěšní satanisté, budiž toho příkladem. Jejich transformace do sexsymbolů by stála za vlastní knižní sérii.

Čímž se ovšem dostáváme k tomu hlavnímu, tedy ději jako takovému. Budeme-li hodně struční, můžeme říci, že Peklo chce napadnout Nebe. Tato základní formulace se ale drží v koutku pokoje zahrabaná pod obrovskou hromadou všeho možného harampádí tolika dějových linií, odboček, kliček, krucánků, uzlíků a lodních uzlů, že ani pomalu není vidět.

V každé jednotlivé linii lze spatřit brilantní originalitu. Peklo jako jeviště mocenských soubojů sedmi hlavních pánů hříchů, kteří se snaží ovládnout svět, ale někdo, podezření padá i na Lucifera, jim v tom zabraňuje. Nebeský protiklad vzbuzuje ve čtenáři naopak mnohem méně sympatií, jelikož v Nebi se rozbujela demokracie, a tedy v něm naplno startuje souboj dvou politických stran, přičemž jedna z nich začíná mít silně navrch. Samotný mocenský souboj v knize není, ale prohnilost Nebe je znát z každé myšlenky i činů andělů, kteří se dostanou k tomu situaci tam nahoře nějak komentovat.

Do toho tu máme našeho hlavního hybrida, anděla, démona a smrtelníka v jednom jediném těle, a všichni tři se perou o řízení. Každému je tedy už z tohoto výčtu jasné, že půjde o brutální bordel.

A má pravdu. Děj knihy sviští poměrně kvalitně kupředu. Vzhledem k tomu, že podstatnou část zuří obrovská bitva o pekelné brány a ve druhé části pak jedna masová akce hlavní hrdinky Kariely s Arnoštem Hovězím v žaludku, je skutečně co číst. Jak by to bylo jednoduché, krásné a příjemné, jenže ono není.

Do toho se totiž míchají obrovsky zašmodrchané intriky v Pekle, Nebesky hloupá logika, Satanisté a démoni deroucí se na svět. Autor sám navíc nedokáže udělat nic jednoduchého, takže neustále s až německou precizností hází hlavnímu hrdinovi klacky pod nohy, a to s takovou vervou, až to začne čtenáře štvát. Skutečně – kdykoliv to už jen trochu vypadá, že se začne hlavnímu hrdinovi dařit, tak se něco pos…

Je toho prostě moc, až příliš. Desky dějem narvané knihy přímo sténají, jak se snaží udržet obsah pohromadě a pospolu. Tato samotná konstrukce sama balancuje na hranici rozpadnutí se na drobné epizodky, které by spolu ani neměly nic moc společného. Zároveň z každé části vane svěží závan originality a zábavnosti. Každý dějový střípek si říká o vlastní rozšíření, ale v knize se pouze mihnou, aby podpořily dokonale brutální guláš, přidaly tomu na peprnosti a udělaly z toho jídlo, které se bude těžko trávit.

Tuto knihu lze chápat různě. Může to být výsměch do tváře klasickým pravidlům románů, bestie puštěná ze řetězu, která se tak trochu vymkla kontrole, chutný oběd, který zasytí k prasknutí, i dokonalé literární projímadlo.

Zhodnotit tuto knihu je nemožné. Je tak variabilní, tak nejednotná, tak bohatě panoptická, že to až děsí. Pokud čtenář přečetl první díl a zaujal ho, popřípadě líbil se mu, druhý díl jej nadchne. Je to dvoj až trojnásobná porce dokonale naservírovaného zmatku, zábavy a Hovězího. Kniha je stejně zmatená, pohromadě drží ještě o trochu více násilím, ale přesto je to kvalitní počtení, jehož čtenář litovat nebude. A ne, nejsem podplacený nakladatelem.

V druhém díle Daemonicy pokročíte ve svém vzdělání na netušené mety a odhalíte, za co dostanete dva démony zdarma, zda se operace Svatý Rohatec vymkla kontrole, koho pasou pražští bačové, kolik zatáček má Přímočarý plán, který český mág nosí nejpohodlnější papučky a jakou barvu špendlíku má konec světa. Název knihy probouzí chuť na křupavé cukroví a nadýchanou šlehačku, takže Vás ohledně těchto rakviček raději varujeme: Obsahují stopové množství andělů! Vlastně víc. O dost. Pokud tedy nemáte rohy, spolkněte sliny a tuto knihu nejezte, ale čtěte. V opačném případě se Arnošt Hovězí distancuje od veškerých Vašich zažívacích potíží a jedním si buďte skutečně jistí: On už o žaludku ví všechno. (anotace)

• Daemonica: Hovězí v žaludku II. – Andělské rakvičky
• Autor: Martin D. Antonín
• Forma: paperback
• Počet stran: 600
• Cena: 333 Kč
• Vydaly: Straky na vrbě, 2010

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz