Ďuro Červenák má hrdiny, které by mu mohl kdejaký (a nejen domácí) autor fantastiky závidět. Ať už se jedná o Bivoje, Ilju Muromce či Rogana, všichni jsou to sympatičtí chlapíci, o jejichž dobrodružstvích je radost číst. Před třemi lety do party přibyl i kapitán Kornelius Báthory, neméně charismatický tahoun cyklu Dobrodružství kapitána Báthoryho. Románem Ďáblova pevnost, který uzavírá úvodní trilogii, se s námi na nějaký čas loučí. Bude se nám po něm stýskat?
 |
Nejprve dobrá zpráva pro všechny, kteří se sérií zatím neměli tu čest – jednotlivé romány obsahují uzavřené, jen částečně na sebe navazující příběhy, což umožňuje do ní naskočit prakticky jakýmkoliv svazkem. Určitě je lepší číst díly popořadě, nicméně pokud si zvolíte jako start nejnovější Ďáblovu pevnost, nemusíte se bát, že se v ději ztratíte. S pokračováním událostí popsaných v předchozí Bráně Irkally se totiž setkáme jen na začátku a na konci knihy. Rámují další dobrodružství Kornela Báthoryho, který se tentokrát musí popasovat s démonickým Černým Arabem, pomoci svému novému příteli Bojanu Gradoviči zlomit rodinnou kletbu a přispět svým šermířským a střeleckým uměním ve válce proti Turkům, která se v závěru této knihy konečně rozhořívá naplno…
Na začátku románu autor mnohé čtenáře patrně pozlobí – začne rozvíjet příběh, který vzápětí, pochopitelně v momentě, kdy začneme pociťovat přímo nesnesitelnou zvědavost, co bude dál, opouští a přesouvá se úplně jinam, k jiným hrdinům a jiné zápletce. S úvodní linkou se pak na několika stech stranách setkáme jen asi jednou, a pak si na ni musíme počkat až zhruba šedesát stránek před koncem, kde se protne s příběhem Báthoryho a splyne ve velkolepý a dechberoucí závěr (byť je škoda, že mu autor nevěnoval více prostoru). Lehce netradiční koncepce, která možná ne všem bude vyhovovat – u jednoho vzbudí příjemnou zvědavost, jestli a jak bude základní zápletka pokračovat, druhý by zase dal přednost rovnoměrnějšímu střídání.
Obě příběhové linky po celou dobu šlapou jako dobře promazané hodinky – Červenák opět dokazuje, že je vypsaným autorem s plnou náručí zkušeností, které v Ďáblově pevnosti zúročuje. Funguje tu vše – od realistického prostředí (podpořeným hojně používanými, ve slovníčku na konci knihy příhodně vysvětlenými dobovými pojmy) přes správně namíchaný poměr historie a fixe až po důkladně prokreslené a zajímavé charaktery. Z nich zaujme především výrazný a charismatický chorvatský bán Nikola Zrínský a trošku překvapivě i ženská role – jeho neteř Jelena Zrínská, k níž si Báthory postupně vypěstuje víc než kladný vztah. Kornel naopak nestojí tolik v popředí jako v prvních dvou dílech, což vůbec nevadí, naopak by byla škoda, kdyby autor dalším postavám poskytl méně prostoru.
Co se týče fantasy prvků, stojí Ďáblova pevnost mezi více historickými Strážci Varadínu a žánrovější Bránou Irkally. Magii na každé druhé straně tedy rozhodně nečekejte, spíš budete mít stejně jako u minulých svazků dojem, že kniha by bez nadpřirozena fungovala stejně dobře. Bude zajímavé sledovat, zda Červenák v dalších dílech ukročí na jednu či druhou stranu výrazněji.
Ďáblova pevnost je přesně takovým románem, jaký si závěr úvodní části příběhu Kornelia Báthoryho zasloužila. Čtivým, působivým a výborně řemeslně zvládnutým, navíc opatřeným širokou paletou postav, z nichž je jedna zajímavější než druhá. Není horší, ale ani výrazně lepší než předchozí díly. A netřeba se obávat, že byste se po dočtení na další díl netěšili – úplný závěr otevírá pokračování dveře doslova dokořán, že za to autorovi až začnete spílat. Stýskat se nám tedy určitě bude…
Po dramatickém útěku z benátského zajetí kapitán Kornelius Báthory a jeho druh ve zbrani, kozák Stěpan Voronin, spěřují do chorvatského Mezimuří, krví smáčené pohraniční oblasti mezi křesťanským a mohamedánským světem. Zde si ocelí i olovem vydobudou přízeň chorvatského bána Nikoly Zrínského, nelítostného turkobijce. Souhlasí s tím, že po jeho boku podniknou trestnou výpravu na nepřátelské území, ale ještě předtím musí pomoci příteli, mladému šlechtici Bojanu Gradovičovi. V předvečer války jejich cesta plná nástrah vede do neblaze proslulé Ďáblovy pevnosti, jediného místa, kde mohou zlomit smrtící kletbu. Navíc se z dalekých krajů, až ze srdce Osmanské říše, blíží jiné, neslýchané nebezpečí.
- Ďáblova pevnost
- Autor: Juraj Červenák
- Překlad: Robert Pilch
- Série: Dobrodružství kapitána Báthoryho 3
- Forma: hardback
- Počet stran: 447
- Cena: 398 Kč
- Vydal: Brokilon, 2011
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Také si přečtěte:
Ukázku z Ďáblovy pevnosti
Recenzi na druhý díl, Bránu Irkally (Boris Hokr)
Recenzi na první díl, Strážce Varadínu (Marian Kubicsko)
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
No, řekl bych,
že se autor při shánění podkladů, tak jako vždy, řádně nadřel. Tolik skutečných postav, událostí i charakterů, umné spletení fikcea skutečnosti, zvláště styk postav skutečných s těmi románovými (fuj, Báthory, to se dělá budoucí cnostné paní) … A já, sobecký konzument, jsem si to v poklidu křesla či postele užíval. No jo. Akorát jsem přehlédl, jak to nakonec dopadlo s tím jeho synkem. Ale dám si to během roku, celé tři díly, ještě jednou. Snad mě to trkne. Nebo Juraj napíše čtvrtý díl trilogie. Což by bylo vůbec nejlepší.
No a ta magie, trošičku jí přebývalo. Fakt. Bez ní by to byl dobrý, ach ano, dost dobrý historický román. Ty já taky rád.
Racek:
Na trilógiu Dobrodružstvá kapitána Báthoryho bude nadväzovať trilógia (alebo viaclógia, to ešte neviem) Vojna kapitána Báthoryho. Tam budú všetky zostávajúce otázky zodpovedané.
A toto pokračovanie bude už asi čisto historické bez výraznejších fantasy prvkov.
Válka kpt.Báthoryho “jen” historická ?
To mě nezastaví 🙂 Už to píšete, Mistře ? 🙂
Děkuji
Tak už mám zase pro co žít :-))
Jako už dvakrát předtím, kapitán Báthory potěšil. Ze všeho nejvíc připomíná staré dobré mayovky mého dětství, na každé stránce se něco semele, děj se svižně posouvá, padouši umírají a mnoho je v sázce. DČ navíc ví o Balkánu 17. století podstatně víc než May o Americe, což je vzhledem k mé zálibě v historii bonus navíc. Třetí bod u mě autor získal tím, že nesklouzl k populárnímu černobílému náhledu a v příběhu má i kladného mohamedánského hrdinu.
Zkrátka jestli chcete nenáročné odpočinkové čtivo s trochou nenápadné historie navíc, jděte do toho.
racek
Dočteno,fajne ale první 2 díly se mi zdály lepší…škoda vyškrtnutí fantasy prvků-myslím že ubude čtenářů a jsem zvědav jak se tedy Báthory bude dostávat z různých nebezpečných situací…no ale možná se pletu,každopádně romány z tohoto období tady asi nikdo nepsal a je to škoda,byla to krutá ale strašně zajímavá doba.
kragh:
“Válka kapitána Báthoryho” začne vychádzať tak o dva roky. Medzitým napíšem novú trilógiu o černokňažníkovi Roganovi.
to tony:
Ech, absence magie by vůbec nebyla na škodu. Holt by se kapitán musel z prekérních situací musel dostávat pouze svou zručností, silou a fištronem. Koneckonců, když nahlédneme do klasické fantasy, tak aj Conan se bez kouzel obešel 🙂
Tak i třetí Kapitán Bathory byl fajn oddechové čtení. A pokud další serie bude bez výraznějších fantasy prvků, bude to určitě fajn. Už v této trilogii bych si dokázal představit absenci nějakých těch nadpřirozených… Pořád by to bylo příjemné dobrodružné čtivo (Tak jak k Roganovi to nadpřirozeno patří, tady bych ho oželel).
fenris 13
ale já bych nechtěl aby se z Báthoryho stal uherský Conan…to by snad šlo do kytek ne?zkrátka si myslím že špetka,ale opravdu špetka nadpřirozena dá jeho příběhům šmrnc,ale je to samozřejmě osobní názor
Tony
No, v podstatě vev stejné oblasi se odehrává čtvrtý díl Vondruškových Vládců ostatků, ovšem o pár set let dříve… také vemi příjemné čtení s mnoha reáliemi.
to tony
Tak jsem to samozřejmě nemyslel, to byl jen příklad, že se i nejklasičtější fantasy hrdina bez magické pomoci obejde 🙂 Já bych spíš Bathoryho viděl jako historický dobrodružný román dochucený brutalitkami tak, jak to Ďuro skvěle umí.
Jinak Ďáblova pevnost mi použitým názvoslovím a místem děje lehce evokovala Nižnánského (Gričská čarodejnica, plamene inkvizície), to jsem také kdysi velice rád četl…
To Fenris
Ja len, že ak si dobre pamätám, tak Plamene inkvizície a Gričskú čarodejnicu napísala Marija Jurić Zagorka ;). Mimochodom, zdá sa to len mne alebo bol naozaj každý ďalší diel GČ o 50% horší ako predchádzajúci?:)
to Xoxcox
Aj, asi se mi to spletlo 🙁 Mně se zamlouvalo obojí…ale taky už je to nějaký ten pátek co jsem to četl a vkus se mění 🙂
Mě ten fantasy prvek vyhovoval v takové míře jako byl v prvním dílu. I když Brána Irkally měla díky tomu orientálnímu prostředí se stínem dávné civilizace takový až Lovecraftovský temný kouzlo. Mě se osobně asi nejíc právě nakonec líbila nejvíc. Co mě trochu štvalo byl ten Bathoryho šestej smysl, myslím, že by to bylo lepší bez něj. Na druhou stranu na historickej román je Kornelius moc velkej bijec, vlastně superhrdina. Doufám, že v dalších příbezích alespoň v malým měřítku ten fatastickej prvek nějakou roli hrát bude.
Tak jsem si to dneska přivezl a až dočtu “Vládce vlků” vrhnu se na to 🙂