Cowl (Mnich) – Asher Neal

Ale ubohá Polly, mladičká prostitutka, se sotva může takové privilegované existence účastnit. Jediné, na co se dokáže soustředit, je další dávka drogy, ubalená cigareta a střecha nad hlavou. Proto není divu, že když se objeví zabijácký voják jménem Nandru, bratr Pollyina zemřelého nejlepšího přítele, s podivnými historkami o časových netvorech a vládních spiknutích, Polly se k němu nechce znát. Když  však přijde k sobě, zjistí, že Nandru ji vybavil účinnou protézou na principu UI, jejímž prostřednictvím ji může ovládat a udělat z ní návnadu pro agenty U-vlády, kteří po něm jdou.

A pár těžce vylepšených U-vládních atentátníků hledajících Nandruho se skutečně brzy dostaví. Polly je nucena dovést je na místo schůzky, kde je Nandru všechny pozabíjí – všechny kromě toho nejrobotičtějšího frajera, jistého Tacka. Jenže v okamžiku Nandruho triumfu propukne chaos. Na scénu efektně vpadne torbestie – žravá, zákeřná bytost pohybující se časem. Nandru je zabit (ale stačí se digitálně přenést do Pollyiny UI, kde pak slouží jako její  vnitřní společník). Polly a Tack jsou infikováni kousky torbestie, které je uschopňují pro nucenou, jednosměrnou pouť zpátky do minulosti. A tak obě oběti vyrazí do Uzlu, počátku existence.

Ukáže se, že torbestie je výtvor bytosti známé jako Mnich. Mnich je zase zkonstruovaným potomkem Heliothanů, jedné ze dvou dominantních frakcí 43. století. (Ta druhá jsou Umbrathané.) Mnich, který se proti svým tvůrcům vzbouřil, a Umbrathané uprchli v čase do Uzlu. Tam se Mnich snaží podle svých představ restrukturalizovat multivesmír, vyhladit Heliothany, kteří naopak pročesávají časové linie ve snaze svou existenci zachovat a Mnicha zabít. Heliothané (v podobě osoby jménem Saphothere) Tacka pohotově naverbují. Polly naproti tomu zůstává volným agentem, který však musí svádět těžký boj se svou nevědomostí a bezmocností.

Mohou šestnáctiletá kurvička, jakkoli vynalézavá, a naprogramovaný vládní zabiják, který se snaží pochopit, co znamená svobodná vůle, vyzrát na superbytosti z budoucnosti a zachránit tak multivesmír pro obyčejné lidi?  Možná ano, když mají stovky milionů let na to, aby sami dozráli.

Staré dobré téma znovu v novém kabátě

Kolikrát je třeba udělit notorickým pochybovačům lekci, aby zmoudřeli?  Žádná z hlavních myšlenek science fiction – “silových akordů”, jak o nich mluví Rudy Rucker – není nikdy v našem žánru úplně vypotřebovaná. Pro to, aby klasické riffy dostaly nový život, úplně stačí, aby přišel talentovaný autor, dobře znalý žánru, který do koncepce vylije své srdce a duši, přehodnotí zažitá moudra, ponechá to zdravé a to zastaralé vyhodí.

Nový britský autor Neal Asher takový je a v tomto svém třetím románu se pouští do oprašování motivu cestování v čase. Uchopí celý omšelý motiv časových frakcí, které bojují o ovládnutí časového toku, přehodnotí jeho podpěry, doplní vychytávky a názory odpovídající době, připne modul přetlakové prózy a vyrazí ze startovací brány nadzvukovou rychlostí.

Je evidentní, že Asher vstřebal své předchůdce. Tato kniha je destilátem takových autorů jako Charles Harness, Ian Wallace, A. E. van Vogt, Keith Laumer, Poul Anderson, Jack Williamson či Fritz Leiber, a poctou jim složenou – ale bez těžkopádných narážek nebo vypůjčování. Asherova konstrukce, čistě jeho, spočívá na dobře skrytém, ale pevném základu. (Snad nejzjevnější odkaz, jehož se Asher dopouští, je zvyk torbestie zmocňovat se pouze těch lidí, kteří jsou již na prahu smrti, aby se minimalizovaly časové paradoxy, což je samozřejmě hlavní myšlenka slavné povídky Johna Varleyho Air Raid – “Nálet”.)

Asher používá spádnou, vybroušenou ale poetickou prózu, plnou filmové živosti, a chytře přechází mezi příběhem Polly a Tacka, čímž nám umožňuje pozorovat události jak shora (heliotanská vrstva), tak zdola. Pollyin příběh je sice nabitý nebezpečím, ale najde se v něm i humor a místy dokonce připomíná Zloděje času Terryho Gilliama. Jeho popis torbestie, tvora vybaveného nespočtem zubatých tlam, střev a chapadel, nechutně rozlezlých veškerým časem, k tomu přidává porci kvalitní, lovecraftovsko-hellboyovské hrůzy.

Asher nešetří ani tradičním mrazením, které příběhy o cestování časem přinášejí (třebaže se vyhýbá velkým paradoxům, jež hrají hlavní roli v klasických dílech Davida Gerrolda a Roberta Heinleina). V jednom momentě se Polly krátce setká s Thotem, postavou jakéhosi ztroskotaného mariňáka ze staré školy, který je v tu chvíli ještě poměrně mladý a plný života. O několik stránek později přistane v Thotově době také Tack, ale tou dobou je muž o padesát let starší a příchod a odchod Polly jsou pro něho dávnou vzpomínkou. Toto rozmítání času přináší čtenáři opojný požitek.

Asher, neúnavně vynalézavý a štědrý, jiskřivý jako nejlepší komiksový scénárista, solidární i se svými padouchy, zásobuje žánr budoucí klasikou.

Recenzi přeložil Petr Kotrle
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: České vydání chystá Polaris. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.