Poutník vydal nového Conana tuzemské provenience z pera Ivany Kuglerové. Autorka, o níž její dosavadní dílo i pověst praví, že je “od rány” vytvořila velmi solidní dílo. Mezi tuzemskými i mnohými zahraničními pokračovateli R. E. H. se určitě neztratí, její dílo lze směle zařadit mezi mírně nadprůměrná.
Vlastní děj se odehrává někde na severu za hranicí osídlení. Conan se spolu s několika bojovníky vydává po stopě obrovského vlka, který jeho aesirským přátelům odhání a požírá stáda. Stává se tak předmětem sázky jakýchsi znuděných polobohů nesoucích (a to se mi jeví jako největší nedostatek) podivně zpotvořená jména (a občas i atributy) některých severských božstev. V sázce je zázračný meč, sázející manipulují (nebo se o to snaží) se svými favority prostřednictvím magických snů.
Conanova výprava složená z bojovníků má k dispozici věštce s latentními magickými schopnostmi a černého čaroděje, který hledá svou dceru. V severních horách, pláních a podzemí nastal boj o život, děj začíná připomínat říkanku “Deset malých černoušků”. Do hry se prostřednictvím bytosti zvané zhoubce zapojují i bohové, meče i magie jsou neustále v permanenci, členů výpravy s blížícím se cílem ubývá. Finále je tradičně conanovské.
Jak jsem předeslal výše, čtenář ani zavilý přívrženec Conana serozhodně nudit nebudou. Nejrušivější prvek knihy už jsem zmínil, najde se i pár drobnějších nedostatků, které však děj příliš neruší. Conan dokáže mnohé, ale přesto bych se na tomto místě rád dotázal autorky, jaké má praktické zkušenosti s kroužkovou zbrojí, oděvy z vlny a kůže a plaváním ve zmíněném odění. Druhý dotaz bych měl na její praxi se zimním tábořením a vařením ze sušených surovin na otevřeném ohni. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že při popsaném stylu vaření by se výprava notně protáhla.
Přes zmíněné nedostatky a jeden tiskařský (?) úlet (v jednom případě se věta ze začátku jednoho odstavce přesunula na konec předchozího) tuto knihu vřele doporučuji.
Totéž ráno tentýž den, ale…
Po zdařilé fantasy Cesty krve se slečna Kuglerová pustila do jednoho z neotřesitelných pilířů celého fantasy žánru – do Conana. Tento svalnatý divoch, tvrdý, ale čestný válečník, se jí dostal do rukou, aby ho přetvořila k „obrazu svému“.
Poté, co Cimmeřané zvítězili nad mágem Jaganathem, se Conan vypravil s Aesiřany do jejich vesnice, aby tam strávil něco času. Ale nebyl by to ani on, aby se hned nezapletl do bojů či kouzel. Dobytek jeho hostitelů napadá jakési obrovské zvíře a Conan se zapřísáhne je zabít. Nalézá ale jen ohromné vlčí stopy a na okamžik zahlédne ženu v červeném na koni.
Vesnická vědma, která mu přislíbí pomoc, je zabita, a navíc něco odehnalo všechen dobytek. Conan vede výpravu, jenž má získat dobytek zpátky a tajemné zvíře zabít. Kromě jiných je v ní i mladík Finre mající věštecké schopnosti. Po cestě se k nim přidá i Musfa, černý bojovník a jak se zdá i mág.
Napadají je nelidské bytosti a zrůdy, mágové se jich snaží využít. Muži umírají, aby nakonec zůstali jen dva. Teprve když získají mocný meč, rozhoří se ta pravá bitva.
Ve svém Conanovi se autorka odmítla držet stanoveného kánonu statečného, svalnatého a poměrně chytrého hrdiny, raději použila svou fantasii a celý příběh ozvláštnila, jestli ale k lepšímu, nevím.. Její Conan není v takové míře nepřemožitelným hrdinou, jak to bývá obvyklé. Spíše než to je často hříčkou v rukou mágů a kouzelnic. Jejich monstra s stvůry jsou mnohdy příliš mocné pro jeho meč, i když s pomocí oceli by (podle Conana) mělo jít zabít všechno. Jak se v příběhu ukazuje, není to tak docela pravda. Mimoto zde hlavní hrdina nejiskří tolik inteligencí ani instinkty divocha. (Asi trochu změkl, to víte – civilizace.)
Kromě Conana jsou nejvýraznějšími postavami celého děje právě Finre a černoch Musfa. Ten první z nich jako věštec, jehož pochmurným úkolem je vidět kolem sebe jen smrt. Musfa zase má před sebou tragický úkol, zabít svou dceru, která se stala upírkou. Oba dva zahynou, když se obětují a zachrání tak Conana a družinu před pronásledovateli. (V naprosté většině „conanovek“ je to přesně naopak, hlavní hrdina zachraňuje ty ostatní. )
Autorka rozvíjí příběh, kde mají hrdinové už od počátku daný krvavý konec, na kterém nemohou nic změnit. Svým pochmurným dějem a závěrečným vyzněním spíše zapadá do vikingských ság. Lidé jsou tu jen figurkami v jakési hře vedené silami, pro které skoro nic neznamenají. A jen Cimmeřan si na nich nakonec může schladit žáhu. Všichni ostatní jsou už mrtvi.
Co mě ale vůbec nepotěšilo, je absence žen, které by se hlavnímu hrdinovi vnucovaly do postele. Nepočítaje-li upírku, která ho stejně chtěla jen vysávat, tu není ani jedna! A ani náš neúnavný hrdina neprojevuje žádnou touhu po té měkčí a přítulnější části lidstva. To Odson a Musfa jsou na tom lépe. Odson zanechal ve vesnici jistou mladou dívku a Musfa? Toho zlákala jistá polobožská bytost vzhledem nápadně připomínající ďáblici. Že by nám Conan stárnul?
Solidní příběh, bohužel Conan zřejmě není tou pravou ústřední postavou. U něho už jsou zažita jistá pravidla a postupy, na které jsou čtenáři zvyklí. Slečna Kuglerová ho však strhla z piedestalu nadlidského hrdiny a vrátila ho zpět na zem. Škoda, že autorka nezaměřila svou pozornost spíše na Finreho či Odsona. Ovšem konec celého děje je zase v čistě conanovském duchu. Cimmeřan nemá rád, když se ho někdo snaží zneužít pro své cíle. A ten někdo většinou dopadne špatně. Páni Severu nejsou výjimkou.
Redakční práce nakladatelství K. J. V. byla odvedena dobře, takže v knize je jen málo chybiček. Rovněž ilustrace na obálce nevypadá špatně.
Závěrem: Dobrá fantasy, ale ten pravý cimmerijský Conan to není.
(Hodnocení 5/10)