Conan a tajemství mořských ďáblů – Courtier Paul O.

Vyprávění začíná na palubě podloudnické galéry, na kterou se Conan nechal před nějakou dobou najmout. Loď už nějakou dobu bloudí v evidentně magické mlze a vyděšená posádka to (oprávněně) přičítá na vrub tajemného cestujícího, kterého nalodili ve Stygii. Situace i počasí se rychle vyjasňují a  události nabírají spád. Conanova loď se octla v neznámé zátoce, okolo ní se nachází stygijské loďstvo a jeho velitel se dožaduje onoho tajemného cestujícího. Náhle se objevuje mohutný vír, ničící všechny lodě a Conan se sám ocitá na neznámém ostrově. Krátce nato zachraňuje místní princeznu z obětního oltáře a nedobrovolně se tak stává důležitým prvkem v místní občanské válce, kterou vedou místní obyvatelé pod velením princezny Okey proti uzurpátorovi Kadefovi, sídlícímu ve vodním městě Namadolu. S příchodem Conana se v boji na straně princezny začal angažovat žraločí čaroděj Neneve, druhá strana využívá spojenectví s čarodějem Gwarhulem-Ajgou a jím ovládanými Forbolgy – vodními bytostmi stromového původu. Nemalou roli hrají v bojích i legendy.

Místní obyvatelé odvozovali svůj původ od obyvatel Lemurie, která v dávnověku klesla na mořské dno. Dvojice lemurských králů – bratři Olosip a Olosop vystavěli jakousi obdobu Noemovy archy a se svým lidem vyrazili hledat novou zemi. Po dlouhé plavbě došly zásoby, část lidí zemřela a dvorní kouzelník přišel s řešením, které ale přineslo prokletí. Sestra králů byla obětována a její živé srdce přibité ke kýlu vedlo loď k zemi, kterou zbytky posádky osídlily. Králové však nesměli loď opustit a ta se stala jejich osudem. Po nějaké době bylo ukradeno srdce lodi, ta se rozpadla a z jejích trosek se zrodili Forbolgové. V místě prvního kotviště bájné lodi vzniklo vodní město Namadol, jehož osud byl spojen s další legendou a jejím prostřednictvím se žraločími prsteny. Co přinese lemurskému lidu naplnění legend? Kdo nakonec vyhraje v kruté válce, vedené zbraněmi i magií?

V zásadě klasický, i když svými kulisami a vazbami velmi neobvyklý conanovský příběh patří ve své kategorii mezi ty lepší. Polynésie je pro nás dosud velmi exotickou končinou a její mýty a legendy zde nejsou příliš známy, což činí příběh mnohem zajímavější. Conan je tu líčen poněkud hrdinštěji, než jsme poslední dobou zvyklí, ale jinak se s obvyklou razancí probíjí houfy lidských nepřátel i magických potvor a zachraňuje ženy v nesnázích. Nezanedbatelnou roli tu hrají žraloci a jejich kult, což je dáno do značné míry prostředím, do něhož je příběh zasazen, ale možná i dnes již odeznívající „žraločí módou“, která jeden čas hýbala všemi televizními kanály.

V jinak dobře napsaném příběhu jsem narazil na dosti nezvyklou nesrovnalost – hrdinové používají místní meče složené ze žraločích (či jiných) zubů vsazených do dřevěných tyčí stejným způsobem, jako klasické meče kovové. Osobně jsem přesvědčen, že v zacházení s tak odlišnými zbraněmi bude značný rozdíl. Na jinak slušných ilustracích Aloise Křesaly jsou ale vidět kovové zbraně (meč, dýka), ač v textu je zmíněn jen nekovový materiál, který si v praxi vynucuje jinou konstrukci (a tudíž i vzhled) zbraní.

Celkové provedení knihy odpovídá zavedeným zvyklostem nakladatelství Viking. Obrázek Aloise Křesaly na obalu zobrazuje jednu z důležitých epizod děje, tradiční mapa Turaniánského kontinentu od Pavla Fialy je pro tento příběh prakticky nepoužitelná , neboť děj se odehrává v jiné části světa. Redakční práce byla odvedena v tradiční kvalitě až na jeden kolosální úlet v tiráži za textem, kde je kniha přejmenována na „Conan a tajemství ostrovních ďáblů“. Za tiráží následuje ukázka z chystané conanovky, upoutávky na již vydané tituly s připojenou objednávkou a na závěr se nachází dosti neobvyklá, leč „stylová“ reklama na plastové kánoe firmy Noah. Kniha není špatná (to nejsou /až na ceny/ ani propagovaná plavidla), obojí bych ale doporučil spíše na letní dovolenou.