Conan a svatyně démonů – Červenák Juraj

Na úvod recenze bych rád deklaroval, jak moc si vážíme konstruktivních připomínek, kterých se nám pod našimi články dostává. Dovolte mi tedy, abych něco málo úvodních prázdných slov věnoval laskavému Aleximu, jehož připomínky na téma Howard (viz https://fantasyplanet.cz/…ena-kinga-vi) nebudou oslyšeny. Recka to bude stručná a jasná, ok?

Conan a svatyně démonů je rubačka. Conan se trochu rozparádí v jednom brythunském zapadákově, Hyrth se to tam jmenuje, ani pořádnej černej lotos tam neseženete. Ale zpátky k popisu, pardon, k recenzi. Conan dostat se do vězení. Stará vládce udělat mu nabídka, čelo barbar se nekrčit, on přijmout.

Společně se zlodějíčkem Elikem vyráží do městských ulic a podzemí pátrat po zmizelé vládcově dcerunce. Zrádný alchymista, hnusná potvora v podzemí, hnusnější bůh ve svatyni, mrcha čarodějka, zaplivané pajzly a hajzli na každém kroku, co vás podříznou a znásilní co by dup – to je všechno v ceně, která je příjemná a za nabízené zboží adekvátní. Super příloha k jízdence do vlaku i do busu. Pokud jste fanoušci značky Conan – a samozřejmě Červenák – přidaná hodnota stoupá.

No nic. Conan a svatyně démonů je rubačka. To už jsme řekli, ale je to zásadní. Rube se tam hodně a furt. Červená stříká Červenákovi fajn a vysoko. Conan je drsoň, fyzicky převyšuje i kamenné sochy a do toho si získá přízeň lepé děvy a nenávist čarodějné babizny, nějaké to mužské přátelství a nepřátelství taktéž.

Autor slibuje akci a my ji dostaneme, pohybujeme se ve známém světě a hrdina má známé jméno a je moc hezky akční, to autor taky umí. Navíc to má spád, málo stran a úseky textu taky nejsou přehnaně dlouhý. Navíc se zasmějete, autor má smysl pro humor. Kouzla jsou zlá, rituály zvrácené. Prostě fajn knížka. Moc hezky se čte. A vede k B přímo, žádné odbočky. Prosté sčítání, rovná dějová čára, nic se nešmodrchá. Líbí se mi to, vám bude taky.

No, takže to bychom měli a Alexi by už nemusel číst dál. To by pro něj mohl být ošklivý šok. To samozřejmě nechceme, jo, všímáte si, jak jsem vstřícnej? Ale prostě musím dát ještě pár poznámek, to abych si nepřipadal jak ošklivák, že jsem si tu knihu ani nezasloužil. Nehodlám přitom nijak měnit základní hodnocení: kniha se mi líbí a bylo mi potěšením ji číst.

Červenák umí psát, to je bez debaty. A taky umí vystihnout klasickou howardovskou atmosféru. Takové Doupě řvoucí smrti nebo i něco scén z Báthoryho, to jsou pětihvězdičkové záležitosti. Stejně tak jsou ovšem bez debaty další skutečnosti.

Třeba ta, že Červenák sice Howarda rád a Conany si střihl hned tři (Svatyně démonů je známa i jako Stíny Hyrthu, takže někde narazíte na údaj o čtyřech kouscích), ale našel se jinde. Ve Svatyni jsou to krásně doložitelné výrazy jako družiníci nebo žrec, obětní oltář v podobě stromu. To jsou věci, které by se neztratily ve starém dobrém raném středověku někde mezi Vltavou a Dněprem. Ostatně, na podobný názor je možné narazit už v této recenzi– a to tehdy autor asi ještě neviděl reklamu na Conan The Bavarian.

Což by mohlo být zajímavé nějak soustavněji rozvinout, z Nemedijských kronik přeci víme, jaké mají kořeny Keltové a Germáni, ale pořádně se zaměřit na propracování Slovanstva v době hyborských království, to by mě bavilo. Škoda, že na to asi už Červenák nemá chuť a čas.

Co se však projevuje v textu víc než fascinace historickou fantasy, je Červenákův vztah k filmům. Právě ten pravděpodobně deformuje červenákovského Conana víc než nějaký středoevropský prostor. A to v několika ohledech.

Zaprvé samozřejmě postava: Červenákův Conan poměrně dost reflektuje, co už zažil. Dokonce dopředu tipuje, kdo bude padouch, a je schopen o tom relativně sáhodlouze vyprávět (aneb vrahem není zahradník, ale mág). Celkově pak místy působí jako hora masa se sklony k mudrování a poučování. Odtud je jen krůček k hospodskému tlučhubství. Lidi, kteří poučují, i když jsou to namakaní barbaři, nemá nikdo rád. Naštěstí ten krůček Červenák nikdy neudělá a hrozící propast přeskočí na křídlech zběsilé akce. Tam je jeho Conan takový, jak má.

K tomu rozumbradství ovšem ještě jedna poznámka – už Howardův Conan byl hlava otevřená, ale nikoliv nějak slitovná. Nepamatuji si, že někde nabízel nějaké záporné postavě možnost se vykoupit a změnit strany. Rozeštvat protivníky? Ano. Ale opravdu jim nabídnout možnost vykoupení s deklarací, že se jinak definitivně stávají nepřáteli? To ne.

V Červenákově podání tak učiní – sice také v souvislosti s možností vnést rozkol do řad soupeřů, ale není to hlavním motivem nabídky. Conan se tak, i díky poměrně komplikovanému plánu soupeřů, stává až jakýmsi fantasy Bondem – chladně kalkulujícím a operujícím s možnými reakcemi druhé strany, oproti spíše impulzivnímu jednání klasického střihu.

Výrazně se filmy projevují i v tom, že Červenákův Conan má místy náběh k nějakému tomu buddy movie, Elik sice není nějak výrazná postava, ale přesto mezi nimi proběhne několik vtipných slovních přestřelek. Ano: Conan je v Červenákově podání hláškařem. A některé vedlejší postavy mu zdatně sekundují, k čemuž jim dopomáhej i úderné nadávky (nejen „Setova střeva“, ale i panem Kocourkem zmíněné „kurva!“).

Ale zdaleka nejvíc se filmová inspirace projeví v „predátořím“ oznámení na straně 141: „Fuj, ty seš ale hnusný.“ Ale hlavně pak na konstrukci závěrečné akční scény, v níž se Conanovi postaví hlavní „rudovousý“ záporák (pochvalu si naopak zaslouží ironická práce s jeho „nepojmenovatel­ností“ až do konce). Není těžké si ho při čtení představit, kterak prochází svatyní plnou bojujících ve zpomalených záběrech a vlajícím plášti. A mimochodem: místy mi při čtení blesklo, že pan autor musel vidět takové Komando opravdu mockrát. Jeho Conan, to je místy spíš než Cimmeřan prostě osmdesátkový Arnie.

Tyhle věci jsou samozřejmě zdůvodnitelné jako moderní střih. To záleží na každém čtenáři zvlášť, já jsem rád, když se Červenák drží víc klasiky – například různé popisy Conana jako šelmy jsou lahůdkové, stejně jako uvedení scény popisem anonymních postav, o kterých sice čtenář ví, kdo jsou, ale není mu to řečeno hned (takové to: ze tmy se vylouply dvě postavy, jedna doslova obřích rozměrů…).

Ovšem co je výtka každopádně, to je postava vraha Lišáka, který kde se vzal, tu se vzal a zase… umřel. Jenže ani to nezabrání knize v tom hlavním: aby perfektně odsýpala a zpříjemnila svému čtenáři pár hodin. A nejen že zvedla náladu po záplavě opravdu hrozných conanovek, ale ještě nalákala na Červenákovu původní tvorbu: protože jestli tady předvádí slušné a zábavné (i vzhledem ke conanovskému kontextu) řemeslo, jinde slibuje parádní jízdu.

Boris Hokr (zástupce šéfredaktora)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz