Zlaté město aneb Já jsem Conan, Quatermainův děd!
Možná si někteří vzpomenou na dobrodružnou sérii H.R.Haggarda s hlavním hrdinou Allanem Quatermainem, která v originále vycházela ve dvacátých letech. Doufám, že si mnozí vzpomenou na filmy s Richardem Chamberlaimenem v hlavní roli Allana Quatermaina a na začátky Sharon Stone ve filmu Allan Quatermain and The Lost City of Gold (1987).
Allan Quatermain, známý dobrodruh, putuje se společníky africkým vnitrozemím. Přes mnohá dobrodružství v džungli a mnohé pasti krátce před cílem se nakonec dostane až do ztraceného Zlatého města ovládaného strašlivým tyranem. Ten samozřejmě dlouho nepřežije Quatermainův příchod.
Uděláme drobné změny: Quatermaina zaměníme Conanem a zloduši pocházejí ze Stygie (lépe řečeno někteří jsou Pythonci, předchůdci Stygijců). Zůstávají domorodci, hromada zlata (oproti filmu v běžném pevném skupenství) o kterou hlavně jde a krásku by si ve filmu klidně mohla opět zahrát Sharon Stone. Jinými slovy: Ztracené město v Africe je velmi omšelý námět.
Děj je dán prvními stranami: Po moři přes zrádnou Stygii do Afriky a pak po souši do ztraceného města. Domorodci se dělí na zloduchy s nevelkou inteligencí, dobráky s nevelkou inteligencí, poloopičáky a vysoce inteligentní a čestné pomocníky výpravy. Členů výpravy cestou rapidně ubývá a hlavní hrdinové s několika škrábanci směřují do finále, kde se konečně ukáže kdo je klaďas (a přežije) a kdo lump dychtící po zlatě a moci (a nepřežije).
Conan je inteligentní, lstivý, krásný, diplomatický a vysoce morální neporazitelný superman. Chudák Howard se musí obracet v hrobě – z jeho divokého barbara je diplomat a moralista. Místo líté řeže propaguje diplomacii a léčky. Místo přímého útoku organizuje strategické varianty. Svádějící krásku odkáže do správných mezí, protože není ještě zcela jisté, že její manžel je po smrti. Místo obvyklého prolévání hrdla kvanty alkoholu zachovává střídmost a zdrženlivost. Už mu chybí jen brýle a plnovous a mohl by do Armády spásy.
Tam by ho naštěstí nevzali, protože protivníky likviduje zásadně přeseknutím vejpůj, roztětím až po pás nebo probodnutím oštěpem.
Nakonec ještě přihodíme nějakou tu magii, příšery a cosi silně připomínající páně Lovecraftovy beztvaré hrůzy. Tím je příběh hotov a bez kořenění připraven k servírování.
Alespoň mírně vše napravuje čtivost, na které je vidět slušnou řemeslnou úroveň, která bez velkých výkyvů graduje až do finále. Děj se neochvějně valí k cíli bez nudných pasáží, ale také bez velkých zvratů.
Technická úroveň je slušná, ale množství překlepů přeci jen občas vadí.
Obálku tvoří výřez obrazu Julie Bell, který je sice velmi pěkný, ale s dějem nemá absolutně nic společného. V knize nejsou žádné ještěrky a už vůbec ne střelné zbraně, které svírají v pařátech.
Můžeme tedy shrnout: Velmi vousatá neoriginální zápletka, předvídatelný děj, nehowardovský Conan, mizerná charakterizace postav, překlepy, ale přeci jen slušná čitelnost. Doporučit lze výhradně jako knihu do vlaku, ale za 159 Kč je to dost drahý špás.
Řemeslná pásová produkce si nezaslouží více než tři body z deseti.
