Dost dlouhou dobu mi vrtalo hlavou, jaktože většina recenzí na Fantasyplanet má v zápatí většinou hodnocení od pěti po devět z deseti. Přišel jsem na dvě možnosti: buď jsou redaktoři a recenzenti příliš shovívaví, nebo čtou příliš dobré knihy. A abych vyloučil první možnost, sáhl jsem kamsi do hlubin knihovničky a vytáhl prastarou knihu, která vyšla kdysi v minulém století (asi tak 1995), přečetl ji a napsal tuto recenzi.
A musel jsem uznat, že opravdu existují knihy, ke kterým prostě recenzent
O čem je ten “román”? Napsal bych, že je to strhující příběh o boji kladné hrdinky, druidky Astry (s těma kytkama ale nemá vůbec nic společnýho…) a jejího bratra, bývalého dřevorubce, nyní zapáleného generála Racka Dřevorubce proti “zlým čarodějům dychtícím jen po moci” Bohužel tento příběh zas tak strhující není. Co vytknout dříve? Tak například: chatrný děj, mátožné postavy, nelogické zápletky (např. Ačkoli čarodějové zabíjejí stovky lidí v bitvách a trápí celý svět, přesto je Astra jenom “zpacifikuje” a pak je zase pustí. Mám na druidy svůj názor, ale nikdy jsem je nepokládal za hlupáky. Nebo… A nebo…) Třeba hrdinové. Po téměř tříset stránkové knize mohu o jejích hrdinech prohlásit asi tak toto: Astra je hodná a nemá ráda krev, její bratr je hodný a nebojí se boje, bratrova žena je těhotná a umí lítat a čarodějové jsou zlí a dychtí po moci. Knihou sice proteče dobrých dvacet dalších hrdinů, ale ani jeden nejen že nemá charakter hodný popisování, ale většinou ani žádný charakter nemá, prostě jen jméno a stranu, ke které patří. Děj? Nuda. Tady už to ani nejde popsat slovy “skupina hrdinů putují chránit dobro”. Tady je to prostě suchý, nudný a nezáživný popis několika magických bitev ve stylu Magic: The Gathering a prostor mezi nimi je vyplněn vatou ve formě naprosto ubohého moralizování o dobru, které by napsal asi i opilý žák druhé třídy zvláštní školy po úspěšném provedení lobotomie. Záčatek je chvíli trošičku akční (asi jako připálený šnek na teflonové pánvi) ale to se okamžitě zvrhne. Autor naprosto ledabyle odhazuje veškeré potenciálně přínosné postavy, jakékoliv možné charaktery maže, pouze je hází do bitev. Ty bitvy jsou ale ubohé a nudné, že chvílemi skutečně máte problém rozeznat, jestli se ještě bojuje, nebo co?
Někoho možná napadne, že ta knížka alespoň ukazuje, jak vypadá hra Magic. Kromě formálních chyb (například Dragon Engine bez magické podpory by nikdy neporazil Serras Angel nebo Yotanian Soliders proti Erg Riderům neobstojí, etc. etc.) vytváří celý děj naprosto mylný dojem, že kartičky jsou nudná hra, kde proti druidům se zelenobílým deckem nikdo neobstojí (že tam nikdo nepoužil černou manu, a vlastně ani modrou, a to, že většina čarodějů uměla sotva dvě kouzla atd…)
To je vedlejší. Ať se na Poslední oběť dívám z kteréhokoli úhlu, nemůžu na ní najít nic pozitivního. Úvodní pasáž je v celkovém rámci knihy docela dobrá a obálka od Jan Patrika Krásného taky není špatná. Několik dobrých nápadů (sice naprosto zahozených a zadupaných, ale jsou tam a je to inspirace)
Překlad nízkou kvalitu knihy, jak už je u většiny Classických děl zvykem, spíš potopil než povznesl, z vět trčí anglické slovosledy a pokoušet se překládat názvy kartiček z Magicu mi připadá téměř jako svatokráděž (pro znalce: co říkáte na výrazy jako “Síla přírody”, “Elektrický blesk”, “Dračí stroj” nebo “Yotští vojáci…”?)
A závěrem. Nečtěte to. A nebuďte shovívaví ke knihám. Jsou věci v životě, pro které je ta shovívavost důležitější. Třeba děti, berňák nebo zhulení recenzenti…
Někoho možná napadne, že ta knížka alespoň ukazuje, jak vypadá hra Magic. Kromě formálních chyb (například Dragon Engine bez magické podpory by nikdy neporazil Serras Angel nebo Yotanian Soliders proti Erg Riderům neobstojí, etc. etc.) vytváří celý děj naprosto mylný dojem, že kartičky jsou nudná hra, kde proti druidům se zelenobílým deckem nikdo neobstojí (že tam nikdo nepoužil černou manu, a vlastně ani modrou, a to, že většina čarodějů uměla sotva dvě kouzla atd…)
To je vedlejší. Ať se na Poslední oběť dívám z kteréhokoli úhlu, nemůžu na ní najít nic pozitivního. Úvodní pasáž je v celkovém rámci knihy docela dobrá a obálka od Jan Patrika Krásného taky není špatná. Několik dobrých nápadů (sice naprosto zahozených a zadupaných, ale jsou tam a je to inspirace)
Překlad nízkou kvalitu knihy, jak už je u většiny Classických děl zvykem, spíš potopil než povznesl, z vět trčí anglické slovosledy a pokoušet se překládat názvy kartiček z Magicu mi připadá téměř jako svatokráděž (pro znalce: co říkáte na výrazy jako “Síla přírody”, “Elektrický blesk”, “Dračí stroj” nebo “Yotští vojáci…”?)
A závěrem. Nečtěte to. A nebuďte shovívaví ke knihám. Jsou věci v životě, pro které je ta shovívavost důležitější. Třeba děti, berňák nebo zhulení recenzenti…
Sdílet...
