Civilní služba – Bujold Lois McMaster

Císařský auditor Miles Vorkosigan vyřešil v předchozím dílu komplikovaný případ havárie, zpronevěry a spiknutí na Komarru a nyní je pověřen úkoly společenského charakteru na mateřské planetě Barrayar. Blíží se císařská svatba a před jejím uskutečněním se nahromadilo několik vnitropolitických problémů, které má vyřešit zasedání Rady hrabat. Rozbíhá se politický boj a v jeho rámci nejrůznější zákulisní machinace za účelem získání většiny hlasů.

Milesovu situaci komplikujje několik věcí. Na Komarru se zamiloval do Kateřiny Vorsoissonové, která však po násilné smrti svého manžela odmítá dvoření nejrůznějších nápadníků. Někteří z nápadníků jsou zároveň Milesovi političtí odpůrci a když Milesovo pečlivě a s veškerou vojenskou důkladností naplánované dvoření ztroskotá, využijí tuto skutečnost v politickém boji. Aby to nebylo příliš jednoduché, Milesův klonovaný bratr Mark si přivlekl domů biotechnologa z Escobaru, s jehož pomocí hodlá založit potravinářskou firmu. Vědec je bohužel z kategorie „šílených“ – pokusy ho pohltily natolik, že je poněkud mimo realitu. Situace se jako obvykle komplikuje a Miles musí vést boj na více frontách.

Devátý díl vorkosiganské ságy navazuje na několik situací nadhozených v předchozích dílech. Autorka již tradičně svému hrdinovi postavila do cesty celou řadu překážek, které musí jako obvykle vyřešit svým důvtipem a schopnostmi. Přestože Miles zůstává ústřední postavou, nezanedbatelné role zde hrají i další – jeho klonovaný bratr Mark, Kateřina Vorsoissonová, dcery komodora Koudelky a spousta dalších lidí, včetně Milesových rodičů. Milese stíhají problémy spojené jak s láskou (když plánoval „dobytí“ Kateřiny, přehlédl skutečnost, že žádný bitevní plán nepřežije kontakt s nepřítelem), tak s politikou založenou na tradicích. Politické čachry naroubované na nepodložené zkazky o Milesově pochybení tvoří výbušnou směs a dodávají příběhu atmosféru podobnou tažením admirála Naismithe. Vedle „politického dobrodružství“, romantických vztahů a zvratů vyplývajících z výše zmíněné situace je zde i notná porce odlehčujícího, byť místy poněkud prostšího humoru. Několik situací, které jsou pro hrdiny fiaskem, je zde podáno v silně komickém duchu. Je sice pravdou, že řadu veselých výstupů má na svědomí nová postava „šíleného vědce“, ale o mnohé se starají i ostatní. Samozřejmě tu nechybí řada logických šarád, ani klasická bitka „na paralyzovanou“ (byť jen jedna). Zatím poslední díl ságy není tedy o nic horší než předchozí díly, liší se od nich ale svým stylem a čistě barrayarským prostředím.

Románová řada „Dobrodružství Milese Vorkosigana“ patří všeobecně k tomu lepšímu, co u nás v daném subžánru vychází. Většina předchozích dílů byla víceméně „one man show“, ve které exceloval hlavně Miles sám, zatímco ostatní postavy mu více či méně zdatně sekundovaly. To olivňovalo i styl vyprávění – povětšinou bylo vázáno přímo na hlavní postavu. První průlom do zažitého schématu znamenal Zrcadlový tanec, jehož hrdinou je po většinu času Mark (Miles je v kryostázi) a kde se hlavní postavy střídají. Pro styl vyprávění je ale zlomový Komarr, podaný z hlediska dvou postav současně – Milesův pohled se prolíná s pohledem Kateřiny. To ale příliš nepadlo do noty čtenářům zvyklým na původní styl vyprávění.

Civilní služba už vypráví příběh z pohledu většího množství postav. V některých úsecích se děj štěpí do více linií, vedle ústřední dvojice je zde věnováno relativně dost prostoru i Markovi, Kareen Koudelkové a víc než epizodní role mají i další postavy, například lady Cordelia. Lze jen litovat, že u nás nevyšly Cáry cti a Barrayar, pojednávající o Milesových rodičích. Cordelia Vorkosiganová se jeví být (stejně jako Aral Vorkosigan) velice zajímavou postavou s nezanedbatelným potenciálem.

Kniha samotná je přes svůj rozsah (620 stran) velice čtivá, bohužel někde kolem strany 560 pomalu ale jistě odpadl korektor a tudíž v poslední části knihy zůstala celá řada překlepů a chyb. Obálka Martiny Pilcerové je v tradičním provedení a svým obsahem odpovídá jedné scéně z děje.

Přes pár drobných nedostatků by Civilní služba neměla chybět  v knihovně žádného příznivce kvalitní scifi, o sběratelích „vorkosiganské řady“ nemluvě.