Číslo se smrťákem – Mostecký Jaroslav

První povídka Přiháněč je podivným osudem a umíráním přímo prostoupená. Jde tu totiž o zombie. Nikoliv ty bezduché a bloumající kusy masa – tyto jsou vychytralé a mají své cíle. A proto se usadí na vhodném místě, aby se nerozpadly – na horách. To se ovšem nelíbí místním obyvatelům. Najdou se tací, jež jsou schopní za peníze udělat cokoliv. Třeba lovit tyto nemrtvé bestie. A najdou se i tací, kteří zombie chtějí chránit. Což samozřejmě vede ke střetu. Ne dvou stran, ale tří. A mezi tím vším se snaží přežít mladík, jenž si lovem na nemrtvé spoluobčany jen snaží vydělat peníze. Akční a mrazivá povídka je plná zvratů a odhalení, že se ani nestíháte divit.

Žádnou zkurvenou remízu, chlapi! dává hned na úvod jasné kulisy. Pět přeživších vojáků na Marsu a blížící se nepřátelská loď. Jedinou možností je útok. Jedinou cestou jsou sarkofágy ukryté v nitru hory. Ale jsou jen čtyři, takže otázka zní, kdo to odpálí. Co všechno jsou lidé schopní udělat pro přežití, zvlášť když už posledních pár let trpí ponorkovou nemocí? Tak trochu klaustrofobický text nás zábavně provede tím, co je otázka lidství a výhry.

Ani Plachty z rudé perleti neslibují slitování. Jen útisk a schovávání. Chcete-li svobodu, musíte za ni zaplatit. To ví i starý rybář v malém přístavním městečku utiskovaného světa. Jedinou možností je tajně nasbírat vzácné medúzy na plachty k lodi a vydat se širému moři. Což rozhodně není lehké, zvlášť když uchovávání těchto medúz není legální. Text poutavě poukazuje na naději a výdrž lidí, když po něčem touží a nehodlají se toho vzdát.

Čtrnáctý rok na Guláši opět přichází s klaustrofobickou samotou. Trojice mužů, jež by mohla být nakažena nevyléčitelným virem, žije již desítku let v chráněné pevnosti na severu daleko od civilizace. Společnost jim dělá jen hlídka a vesničané, s kterými občas na dálku obchodují. To se má ale změnit s rozšířením nákazy. V tomto boji mohou pomoct, protože již nemají co ztratit. Ale jako vždy, když se to může pokazit, pokazí se to. Pořádně. Povídka stísněně ukazuje unavující rutinu lidského života, v němž už nám nemůže být nabídnuto nic nového. Ale taky naději, když se to nové objeví.

S povídkou Ten první… se opět vracíme do vesmírného prostoru. A také ke xenofobii, jež nastává po dlouhých měsících, kdy vídáte jen pár stejných lidí. Náš hrdina je tentokrát součástí posádky, jež jako první vstoupí na Mars. Jenže jen jeden z nich může být opravdu první. A právě o to Dick stojí ze všeho nejvíc a běda, jestli se mu někdo postaví do cesty. Další text sledující krutou realitu počínání lidského druhu zahnaného do kouta.

Ani Zatuchlý plechovky nekazí partu a ukazují nám ty nejhorší lidské vlastnosti. Hlavně touhu po penězích a moci. Mladík Tim se nechá zlákat starým obchodníkem, aby s ním udělal kšeft života. Brzy ale zjišťuje, že to nebude jen sranda. Starý Kvakin je šílenec a pro peníze se nebojí vlézt do černé díry. Text akčním stylem popisuje zbytečnou snahu pomoci svému svědomí a být poctivý, což se v krutém vesmíru daleko od našeho světa rozhodně nevyplácí.

Zato Restaurace U neutrála je příjemnou, lehce ironickou změnou. Hlavním hrdinou je majitel vesmírné restaurace, jak jinak než neutrální. Slaví jakákoli vítězství, krmí jakékoli tvory – čímkoliv (někdy i druhem, jenž sedí u vedlejšího stolu). A proto se mu vůbec nehodí, když se u něj v podniku schová bytost pronásledovaná dvěma agenty. Je neutrál, ale přece si nenechá rozflákat majetek.

Číslo se smrťákem je konečně typická vrahounská podívaná. Je tu jeden úchylný sériový vrah a skupina mladých žen, které musí potrestat. A to velmi krutým způsobem. Jenže jsou i takové dámy, jež se nezaleknou všeobecně rozšířených pověr a překvapí toho, který byl sám tolikrát nemilým překvapením. „One man“ akce plná krve a jiných nechuťáren je dalším rychlým odlehčením bez hlubšího smyslu, přesto však pobaví.

Něco jako kopřivka se zdá být takovou malou výjimkou mezi akčními texty plnými napětí a šlapání přes mrtvoly. Nabízí pohled do postapokalyptického města, kde je těžké přežít. A přesto se z nepřátel stávají přátelé, protože ve dvou se přeci jen lépe přežívá. A každý hajzl má taky srdce.

Poslední Výška metr osmdesát, chrup bez kazu. Hodně zvláštní znamení: běloch se opět vrací k akci a střelbě. Hlavní hrdina je běloch. Což je ve světě, kde vládnou černoši a všichni ostatní buď zdrhli, nebo se snaží získat tmavý pigment, velká rarita a nebezpečí. Ale i tak, je to dobrý střelec a s prací nezahálí. Jenže opět ani plán B nestačí. Lehká a krátká povídka, jež do nás bez přestávky pumpuje napětí.

Tato povídková sbírka je autorsky typická. Jaroslav Mostecký málokdy nechá své hrdiny jen na chvíli vydechnout a málokdy jim dává velké šance přežít. Většina textů nenabízí slitování, jen další a další problémy. Ani ti, kdož se snaží být hodní, nebudou ušetřeni. Je tu i pár úsměvných povídek pro odlehčení a ještě méně těch, co v nás zanechají pocit, že se brzy něco zlepší. Sbírka je převážně zaměřená na sci-fi, avšak žánr je většinou jen pozadím, na němž se odehrává krutá hra o život. Nedoporučuji slabým povahám, které lpí na vítězící lásce. Sbírku bych spíše doporučila těm, kteří si potřebují odpočinout od happyendů a cynicky kruté konce je nijak nezarazí.

Rozhrňte oponu a potkáte vraha. Titulní povídka knihy je právě o tom, co dělat, když už máte tu smůlu, že vám jeho kroky přetnou cestu hned dvakrát v životě. Přiháněč mrtvých může být docela výnosné zaměstnání, pokud to nemá háček, a je totální pitomost pustit se do macerace agenta FBI, když se vám do toho připlete Sněhurka, která se zrovna chystá snést svoje vejce… A tím to nekončí. V této sbírce Jarka Mosteckého to nebude žádná legrace…! (anotace)

• Autor: Jaroslav Mostecký
• Forma: paperback
• Počet stran: 248
• Cena: 149 Kč
• Vydala: Epocha, 2011

Kamila Procházková (redaktorka)

kamila.prochaz­kova@fantasypla­net.cz