Pokud si vezmete v knihkupectví do ruky knihu Chutná těla, je možné, že vás předem znechutí nadšený výkřik od Stephenie Meyerové hned na obálce a vy knihu odložíte s pohrdavým odfrknutím, zarputile se domnívajíc, že je to xtá variace na Stmívání. Prostě nějaká plytká postapo harlekýnka, stejně bizarní kombinace jako špagety s Nutellou. Ale zase na druhou stranu to napsal chlap, tak že by nějaká naděje přeci jen svitla…?
 |
R je jeden z tuny zombíků, kteří se pinoží okolo velkoměstského letiště. Sám bydlí v odstavené sedmčtyřisedmičce, sbírá staré vinyly, ale kdo byl a kdy se stal Mrtvým, tak o tom nemá ani páru. Občas má lehké závany vzpomínek, chodí s kamarádem M na lov, ale jinak je jeho existence cestou odnikud nikam, občas vyplněná proudem vzpomínek ze snědených mozků nějakého toho nebožáka. A při jednom takovém výletu za potravou sežere mozek zamilovaného mladíka, navíc objekt lásky jeho oběti je v napadeném týmu a s R se začínají dít zajímavé věci…
Marion svoje základy postapo světa nechává tradiční: zombie v majoritě, lidstvo v minoritě. Nicméně nemrtví se snaží aspoň trochu komunikovat, svým zvráceně bizarním způsobem cítí potřebu zachovat si základní společenské struktury (manželství, jakási vláda či nadřazená kasta „kostíků“) a z toho, jak dopadli, šťastni nejsou. Celkem příjemná odchylka od všeobecně známých zrůd toužících se jen nažrat a na nic nemyslet. Navíc nechává Marion příběh plout v lehkém bezčasí, takže se nedozvíme, zdali nákaza trvá léta nebo desetiletí.
Dalším milým překvapením je samotná Julie, objekt R touhy. Žádné něžné kvítko, holka od rány, sprostá jak dlaždič, lehce nenávidějící svého tatíka a mající správně střelenou kamarádku. Z přátelského zombíka je samozřejmě v počátcích pěkně v šoku, pak si z něj utahuje a nakonec se do něj zamiluje.
Celé by to ale mělo poloviční objem, a to nejen co do stránek, ale i co do děje, kdyby R nedostal jakéhosi duševního sidekicka, majitele posledního sežraného mozku, Perryho Kelvina, jehož kousky si do poslední chvíle R žárlivě střeží. Juliin bývalý kluk se s R dělí nejen o plnohodnotné vzpomínky, ale vyznává se R i se svými obavami, touhami a strachem, čímž rozechvívá i odrazy těch předtím, které R požil. Marion se tak má mezi dějem čas ptát i na samotné svědomí lidstva, jaké by asi bylo po konci světa, za který mohlo jen ono samo.
Je jasné, že když se zombík jmenuje R a dívčina Julie, asociace k Shakespearově hře na sebe dlouho nedají čekat. Drobet jich tam Marion taky využije (scéna na balkoně).
Marionova kniha je jednou z těch chytrých romancí, kterých je nejenom v literárním, ale i ve filmovém světě zoufale málo. I když se jedná o prvotinu, autor se vyhnul zbytečné nabubřelosti a roztahanosti a vytvořil dílo, kde si hlavního hrdinu oblíbíte, fandíte mu, i když je lehce ohnilý, a navíc se přitom nemusíte cítit ani trochu trapně.
V tomto nechutně vtipném, ale i dojemném hororu je nám nabídnut netradiční pohled na těžký (ne)život jednoho zombíka sužovaného existenciální krizí. Touží po prožitcích a vzpomínkách, ale paměť mu po nesmrti už tak neslouží. A tak, aby se vůbec dostal k nějaké duševní potravě, sežere mozek zamilovaného mladíka, což způsobí, že se zamiluje do stejné dívky jako jeho oběť. Příběh Romea a Julie po konci světa může začít. (anotace)
- Chutná těla
- Autor: Isaac Marion
- Překlad: Marko Hauliš
- Forma: hardback
- Počet stran: 256
- Cena: 279 Kč (v našem e-shopu již za 237 Kč)
- Vydalo: Argo, 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vendula.brunhoferova@fantasyplanet.cz
