Cesta Sabla Keeche – Asher Neal

Je tomu jen pár dní (podle tiráže ale už v roce 2008), co Polaris vypustil do oběhu román „Cesta Sabla Keeche“ od Neala Ashera. Poutavá, leč z hlediska technického poněkud ujetá obálka od Asherova „dvorního dodavatele“ Steva Rawlingse rozhodně přiláká pozornost. Samotný název naznačuje, že se vracíme na Spatterjay – planetu přírodních divů, hooperů a jistého druhu nezranitelnosti.

Asher Neal - Cesta Sabla Keeche Nový příběh začíná v okamžiku, kdy čerstvě dospělý prador Vrell uniká v moři mařeně – jednomu ze specifických představitelů místní fauny – a přitom je pokousán místními pijavicemi. Nějakou dobu sledujeme jeho činnost, pak následuje časový posun o deset let a setkáváme se s řadou dalších starých známých ze „Stahovače“ – Starými kapitány, Janerem, Erlin, robotem Snajprem a s další plejádou místních postaviček a nejrůznějších potvor. Na Spatterjay ale přilétá též množství materializovanců – elektronicky oživených mrtvol, které doufají v biologické oživení po vzoru Sabla Keeche. Jejich vůdce Taylor Bloc se pomocí své sekty rozhodl založit na této naději výnosný obchod, jehož středobodem je právě budovaná obří plachetnice Sable Keech. Karty jsou rozdány, řada vzájemně provázaných příběhů založených na leckdy protichůdných zájmech jednotlivých postav se rozjíždí…

Celý román je, podobně jako „Stahovač“, poskládán z mnoha epizod a logicky propojených pasáží a pokračuje v jeho duchu. Sice se ztratilo kouzlo nového a neočekávaného, ale autor v již známém prostředí rozjíždí nové a možná ještě drsnější kolo intrik, ozbrojených střetnutí a zákulisních čachrů. Exotické prostředí Spatterjaye je samo o sobě dosti nebezpečné, a pokud se k tomu přidá pradorská politika, snahy jistého samozvaného náboženského vůdce a následně i neznámé plány jedné staré umírající úlové mysli, stává se situace doslova explozívní.
„Cesta Sabla Keeche“ je podobně jako „Stahovač“ esencí dobrodružné literatury. Exotika, souboje, bitvy, náznaky lásky, podivná havěť, různorodé zájmy v pozadí, klasické pronásledování, vesmírná bitva – to jsou všechno pro tento žánr běžné ingredience. Zde je ale navíc zpestřují nenápadné odkazy na sci-fi klasiku a návaznost na další Asherovy romány. Dalším, i když dnes už relativně běžným trikem autora, je uvedení každé z kapitol nějakým vhodným „encyklopedickým“ textem na téma spatterjayského přírodopisu, což udržuje pozornost čtenáře a zároveň připraví jeho mysl na obsah následujících řádků.

Byť je tento román dosti nadprůměrný a rozhodně patří ke špičce, v očích čtenářů zřejmě „Stahovače“ nepřekoná – prvek překvapení ze zcela nového světa zde již nepůsobí. Postavy jsou sice živé, ale většina jich spadá do kategorie „starých známých“, řada dějových zvratů takříkajíc „patří k žánru“ a byť jsou podány špičkově, čtenáře by spíše překvapilo, kdyby zcela chyběly. Jednotlivé prvky děje jsou znamenitě skloubeny, celý příběh nemá chybu – ale to je z hlediska čtenáře pouhá „samozřejmost“.
Jak jsem naznačil již v úvodu, obálka je sice zajímavá, ale celkový dojem z koláže řady plavidel a námořních zařízení úděsně spatlaných do jednoho celku hovoří jasně – Steve Rawlings to tentokrát odflákl.
Překlad Petra Kotrleho je jako obvykle vydařený s minimem zjevných chyb, což při množství neobvyklých pojmů ze světa Spatterjaye a námořní terminologie můžeme považovat do značné míry za zázrak.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Obálku jsem na českém vydání zatím v reálu neviděl, ale nemyslím si, že by si zasloužila tolik negativní pozornosti. Jistě, je jiná než předchozí a v celkové řadě obálek pro Ashera je to ta přechodná, kdy se britský vydavatel rozhodl změnit pojetí a upřednostnit na obálce jméno autora, které už tou dobou “začalo prodávat” – což ovšem z českého provedení není vidět, Polaris dává přednost tomu, aby byla grafická úprava zachovaná. Sám autor nedávno zveřejnil docela zajímavý text ke svým obálkám tady:http://www.panmacmillan.com/reviews/displayPage.asp?PageID=6843Což o to, některé z té nové řady jsou opravdu vyvedené, např. Hildiggers, ale přiznávám, že k těm prvním jsem měl nějak blíž.

  2. A to já to mám naopak. Starší obálky se mi moc nelíbily. Každý to holt má jinak.

Zveřejnit odpověď