Černokněžník – Vládce vlků – Červenák Juraj

Ďuro Červenák je nadějný slovenský autor fantasy. Doposud své knihy publikoval pod pseudonymy (hlavně Thorleif Larssen). Nový román Černokněžník – Vládce vlků již vychází pod jeho vlastním jménem a rozhodně se autor nemá za co stydět. Ba co dím – může být na sebe sakra pyšný. Vládce vlků je totiž kvalitativně nesrovnatelně lepší, než jeho předchozí krváky (Tollrander, Conan a svatyně démonů…).

I Vládce vlků je velmi drsný, krvavý, akční román a rozhodně to není čtení pro každého. Příběh je však pevně zakotven v reáliích slovanské fantasy, a nejen proto je zajímavý a neotřelý. Odehrává se na území Slovenska v době vpádů avarských bojovníků. Autor obdivuhodně pracuje s historickými prameny – například k tradičním fantasy nestvůrám hledá alternativy ze slovanských bájí a pověstí, nastiňuje politickou a společenskou situaci ve střední Evropě tehdejší doby nebo využívá “panteonu” slovanských bohů… Pokud pak Červenák použije klasických fantasy klišé, nebijí tolik ve svém novém slovanském hávu do očí.

Jako hlavní hrdina se nám představuje černokněžník Rogan, kterého již mnozí znají z povídek publikovaných v časopisech. Ač je černokněžníkem, vládne (zatím) hlavně svým mečem a lukem. Jeho pověst nelítostného zabijáka předchází jeho kroky. To mu však neusnadňuje jeho cíl – pomstu. Pomoci mu však může vědma Mirena, která ho doprovází. I ta má celkem lapidární cíl – zlato. Časem však Rogan zjišťuje, že vykonání aktu pomsty je jen jedno z věcí, které ho v této etapě života čekají.

Ve Vládci vlků je očividné, že Červenákův velký vzor je úspěšný polský spisovatel Andrzej Sapkowski. Je jím totiž značně inspirován. Zvláště některé charaktery jsou dosti podobné těm ze ságy O Zaklínačovi a Ciri. Rogan je tak trochu Geralt, Mirena tak trochu Yennefer a například v mlžném přízraku vystopujeme Sapkowského upíra Regise. Červenák však není sprostý epigon – je do značné míry inspirován, ale nepřekračuje hranice směrem k plagiátorství. A navíc – pokud někomu bude scházet originalita postav a příběhu, toho jistě potěší originalita slovanského prostředí.
Pokud porovnáme styl Červenáka a Sapkowského, pak stále ještě s přehledem vítězí autor Geralta – používá totiž mnohem více dialogů a minimalizuje podíl popisů v textu. Proto jsou jeho knihy tak výtečně čtivé. Červenák je mnohem více popisný, ale jako autor je již natolik vyzrálý (holt trénoval na těch zmiňovaných krvácích), že jeho text nepůsobí těžkopádně, ale čtivě.

Vedle akčních a občas dokonce až hororových scén je dalším výrazným rysem Červenákovy tvorby jeho humor. Jsem přesvědčený, že právě ten by nemusel být po chuti všem čtenářům. Zvláště proto, že často není sourodý s historickým podtextem. Netýká se to třeba špičkování mezi Roganem a Mirenou – vtipy plynoucí z rozdílnosti pohlaví jsou snad staré jak lidstvo samo, ale pokud dojde na hlášky o teplouších a onanii, pak máme pocit, jakoby se sem vloudily z jiné knihy. Co na tom… Pokud máte rádi drsnější humor, budete se skládat smíchy. Pro všechny ostatní je tu i humor jemnějšího rázu (například onen mlžný přízrak se jmenuje Libuš podle toho známého českého knížete 🙂 ).

Na druhou stranu – Černokněžník nemá být historický román, ale fantasy, která se odehrává v historickém prostředí. A kdo tvrdí, že by se v takových knihách muselo nutně vyskytovat jen to, co bylo pro tehdejší dobu typické. Ostatně, kdo dokáže, že se tehdy nehláškovalo na teplouše a nenaznačovalo, jak příjemněji unavit pravou ruku než napínáním tětivy, žže? Možná by to šlo jen méně moderně podat, ovšem pak by se pravděpodobně humor vytratil a zůstal by jen náznak čehosi rádobyvtipného. Z hlediska historických reálií je však, zdá se, román čistý – žádná faux pas typu použití současných měrných jednotek či předmětů z novější doby se nekonají. Na to je autor příliš svědomitý.

Román mohu doporučit všem, kteří mají rádi temnou fantasy a nebojí se pár cákanců krve. Je dostatečně zábavný a napínavý, aby zaujal příběhem, ač ten sám o sobě příliš originální není. Velké plus je perfektně zpracované historické prostředí. Když se k tomu přidá ještě pečlivý překlad do češtiny a atmosférická obálka, je to letos jedna z Událostí v tuzemské akční fantasy. Ještě doplním, že na tento román brzy naváže druhý s názvem Krvavý oheň.

Recenze vyšla v Ikarii 12/2003