Černé sny – Rauschgoldová Scarlett, Veselá Hanina (ed.)

Komunita vyznavačů tuzemské hororové produkce, pro kterou je zřejmě sborník primárně určen, tento počin pravděpodobně uvítá. Fajnšmekři navyklí na zahraniční standard po tomto titulu asi sáhnou spíše ze zvědavosti.

Pro čtenáře, který není vyznavačem hororů, bude čtení z mnoha důvodů nejspíš dosti strašlivou záležitostí. Pokud jej neodradí už stylově děsivá obálka Olgy Nolčové, případně náležitě příšerné (a vice versa) barevné ilustrace Kristýny Benediktové a  Olgy Nolčové uvnitř knihy, může ho při detailnějším pohledu znechutit i ryze účelově (z hlediska snížení výsledných rozměrů sborníku) zvolený drobný tisk s občas takřka neviditelnými mezerami mezi slovy.

Vlastní výběr povídek a básní byl do jisté míry ovlivněn jejich úspěchy v nejrůznějších soutěžích, případně schopností jednotlivých autorů prosadit své další produkty u editorek sborníku.

Vybraná díla nejsou většinou sama o sobě špatná, přesto je jejich kvalita mírně rozkolísaná. Přes veškerou snahu o žánrovou pestrost (najdeme zde vše od fantasy po čistokrevný horor), ale v předkládaném množství na běžného čtenáře možná zapůsobí dojmem černošedé vražedné masy, pokoušející se ho převálcovat. Osobně jsem, jakožto vyznavač jiných žánrů, nejvíce ocenil bezkonkurenční úvod z pera Ondreje Herce a medailónky autorů v závěru knihy.

A nyní k jednotlivým autorům (v abecedním pořadí) a jejich dílům:   

Jana Dvořáčková – Soumrak čtrnáctého dne
Poněkud zmatený postkatastrofický příběh, který by si zasloužil přece jen lepší zpracování. Celkově působí dojmem, že autorka měla původně nakročeno k rozsáhlejšímu dílu, ale z nějakých důvodů ho nedokončila. „Soumrak…“ se jeví jako solidní základ pro román, ze současného hlediska jde jen o tuctovou (a patrně nedotaženou) záležitost, jakých se v různých podobách ve sci-fi vyskytuje přehršel.

Jana Dvořáčková – Poslední snění
Velmi dobrým dojmem působí druhý příběh, i když cosi podobného se objevilo už v některých sci-fi sbírkách za socialismu. Propracovanost děje a notná porce věrohodné beznaděje hrdinky povídku staví mezi nejlepší kusy sbírky.

Jana Dvořáčková – básně: Lvice, Bouře, Temnota, V moci
Básně si vychutnají poetičtěji založení jedinci, ze svého hlediska je mohu posoudit jen jako „zajímavé“.

Karel Englmaier – Na březích temnoty
Nová a velice působivá verze příběhu o Jackovi Rozparovačovi. Jde o jeden z nejlepších příběhů sbírky. Autor zde znamenitě skloubil známá témata, dobrodružství, lásku a notnou porci nadpřirozena. Dary bohů ale mají vždy nějaký háček a z tohoto hlediska je konec příběhu až příliš „happy“.

Aleš Incédi – Krvavá cesta pomsty
Klasický povídka o mstiteli, který pro svou pomstu obětoval téměř vše. Z pohledu vyznavače dobrodružných příběhů je mezi příspěvky tohoto autora nejlepším tento a patří i k nejlepším povídkám sbírky. Možná by si zasloužil propracovanější prostředí a reálie, ale to by vyžádalo rozepsání na rozsah románu. 
 
Aleš Incédi – Temná strana duše
Pražské podzemí skrývá různá překvapení. Náležitě děsivý a přitom civilně podaný příběh o tom, že největší hrůzy se mohou ukrývat v nás samých. Povídka má zajímavou atmosféru, ale také pokulhává v propracovanosti prostředí.

Aleš Incédi – Ztraceni v temnotě
Klasické téma, kterak autor zmizí ve svém příběhu, bohužel po všech stránkách zpracované hůře, než bývá obvyklé. Text působí jen jako nedokončená hříčka na otřepané téma a potvrzuje sestupnou kvalitu autorových prací v této knize.

Vladimír Němec – Stopař
Solidní zpracování klasiky spíše filmového ražení. Čtenáře zklame asi hlavně relativně dobrým koncem než čímkoliv jiným. Autorovi by prospěla znalost několika „truckerských“ příběhů od Boweryho Hofmana, které kdysi vyšly v Rodokapsu. To by mu umožnilo dotvořit atmosféru příběhu a zvednout ho z průměru.

Vladimír Němec – Noční můra
Pacient a psycholožka aneb opravdu vydařený příběh o podivných cestách spravedlnosti. Z autorových prací v této knize působí nejlépe, ale mezi špičku výboru nepatří.

Vladimír Němec – Stařenka Brais
Sci-fi, která se velmi nenápadně mění v cosi jiného. Námět není zrovna originální, kvůli čemuž povídka padá do průměru, ale autor téma využil v rámci možností téměř dokonale.

Olga Nolčová – Bludičky
Klasika o časové smyčce, která nepouští své oběti. Průměr.

Olga Nolčová – Bez názvu
Poněkud netradičně pojatý příběh o propojení obrazu s jeho předlohou. Opět klasika, ale s jistou dávkou invence a překvapivým výsledkem. Z autorčiných prací působí nejlepším dojmem, byť jde o známé a relativně často zpracovávané téma.

Olga Nolčová – Cernunnos
Hlídání mladších sourozenců, smetiště a prastaré lesní božstvo tvoří nepříliš konzistentní příběh s mystickým přídechem.  Povídka má svižný rozjezd, ale pak už jen mísí bez ladu a skladu různá témata a před totálním propadem ho zachraňuje jen nezvyklé finále.

Hana Rapušáková – básně: O smutku, Temná cesta poznání, Smutek andělů, Já věřím ve tvé ideály
Pro básně Hany Rapušákové platí v zásadě totéž, co pro básně Jany Dvořáčkové – zajímavé, působivé, ale výhradně pro poeticky založené jedince.

Scarlett Rauschgoldová – Čarodějnici nenecháš na živu býti
Kvalitně napsaný příběh o jednom tažení proti čarodějnici, aneb proč není dobré podléhat vnějším tlakům. A také o tom, že na svá přání si musíme pro případ jejich realizace dávat pozor……

Scarlett Rauschgoldová – Kdož přicházejí s večerem
Další cesta za realizací snu – a úplně jiná, než ta předchozí, ale neméně dobře podaná.

Scarlett Rauschgoldová – Setkání
Působivě zpracovaná archetypální legenda o přízraku z blat a zbloudilém poutníkovi. Všechny tři texty této autorky jsou žánru temné fantasy, netradiční a nepředvídatelné a mají vyrovnanou kvalitu. Přes různá témata a jejich osobité zpracování působí s jistým odstupem všechny tři povídky uniformním, byť pořád nadprůměrným dojmem.

Jiří Sedláček – Trekanaskert
Klasicky zpracovaný horor o prokletém místě, prolínání realit a zvědavém poutníkovi.

Jiří Sedláček – Opožděné odjezdy
Známé téma o pouti hrdiny, který se náhle ocitl v neznámém prostředí. Jde o slušný průměr, bohužel s předvídatelným vyústěním. Zajímavé, leč notoricky známé náměty obou autorových povídek (proto předvídatelné konce) ubírají jinak dobře napsaným textům na dokonalosti a srážejí je na úroveň pouhého, byť lepšího průměru.

Miroslav Sedláček – Zpověď
Zajímavá sonda do myšlenek knížecí jasnovidky v městském státečku kdesi na jihu, podaná čtenáři formou dopisů zpovědníkovi. Tahle fantasy je nejlepším příspěvkem autora.

Miroslav Sedláček – Malířka
Slušné, bohužel předvídatelné zpracování klasiky o autorovi a jím vytvořeném světě, který by chtěl nezávisle existovat. Skorohoror.

Miroslav Sedláček – Já, kopáč
Vcelku civilní příběh mírně retardovaného mladého zombíka nepatří zrovna k těm silnějším a zjevně volá po novém zpracování. Slabá atmosféra (mělo jít vůbec o horor?) a nic nového pod sluncem.

Anna Šochová – Něco mi dlužíš
Komorní zombiárna s poněkud nečekaným rozuzlením. Do jisté míry originální, ale vhodné finále chybí.

Anna Šochová – Autobus
Hezky napsaný, ovšem naprosto tuctový příběh na otřepané téma a tudíž se snadno odhadnutelným závěrem. Příliš průhledné.

Anna Šochová – Schůzka s bráchou
Staré známé téma z oboru duchařiny zasazené do hororových kulis – bohužel nic výjimečného. Přesto “Schůzka” vypadá o chloupek lépe než předchozí kousek. Nostalgicky mi připomněla časy Randalla a Hopkirka.

Hanina Veselá – Goblin
Celkem uvěřitelný příběh o osudu dítěte, které se zrovna nevyvedlo, zasazený do přelomu 15. a 16. století. Solidně, byť nijak objevně pojaté dobrodružství.

Hanina Veselá – Sabina-Salome
Sonda do života čarodějovy učednice a milenky v prostředí rudolfínské Prahy.

Hanina Veselá – Věnováno Klamu
Další z verzí archetypálního příběhu o smlouvě s ďáblem, tentokráte obsazená zkrachovalou malířkou a tajemným milovníkem umění. Tento čistokrevný horor má slušnou atmosféru, ale konec je bohužel jasný předem. Autorka ve všech třech textech podává výkon na horní hranici průměru, využívá zajímavé náměty a staví na psychologii, ale hodně ztrácí předvídatelností děje.

Pokud bych měl shrnout celou knihu, na pomyslné špici se mi jeví příběhy „Na březích temnoty“, „Poslední snění“, „Krvavá cesta pomsty“ a  „Setkání“. Na opačném pólu by stály „Ztraceni v temnotě“, „Bludičky“ a „Já, kopáč“. Ostatní povídky jsou průměrnými texty, jen málokdy bez zřejmých nedostatků. Některé kousky by mnohem zajímavěji vypadaly ve formě filmu („Stopař“, „Schůzka s bráchou“) – krátká psaná forma neposkytuje možnosti, které by jim dala vizualizace. Zřejmě záměrně v této sbírce prakticky není zastoupen černý humor, což je spíše chybou – jisté odlehčení by knihu učinilo podstatně čtivější pro širší publikum.

Černé sny je kniha vhodná spíše pro sběratele a příznivce hororu než pro běžné čtenáře. V současnosti představuje na našem trhu zajímavý solitér, o jehož prodejnosti mimo specializovaný okruh čtenářů lze velmi pochybovat.