Ondřej Neff je stálicí české fantastické scény už přes dvacet let. Přestože měl několikaletý výpadek, jeho věrní čtenáři na něj nezapomněli a čekali na jeho nové počiny. Autorovým posledním románem jsou Celebrity – kniha, ve které se Neff pokouší o novou rovinu své tvorby – o horor. A nebyl by to on, aby téma nezpracoval k obrazu svému.
Dvě světově nevýznamné české celebrity se jedou udobřit do hotelu v italské Florencii. Jenže už od začátku je všechno jinak. Hrdinové jsou postaveni před realitu, která se jen těžko přijímá. V hotelu jsou ubytované celebrity nejvyššího kalibru, které se chovají se zhovadilostí vlastní bulváru, a přejít přes recepci se rovná splnění zkoušky s nezvyklými pravidly. Hned u vstupu se pak setkávají s podivnou osobu, která sama sebe označuje za lidského řezníka. Následuje střet s neskutečnem, kdy se hrdinové setkávají v emociálně vyhrocených scénách s hvězdami jako Johny Depp nebo Paul McCartney, kdy se musí smířit s možným kanibalizmem a odhalovat, které z celebrit jsou pravé a které ne. A do toho všeho tu máme pět tisíc kamer a reality show, která tu ještě nebyla.
Český spisovatel a známá seriálová herečka tvoří zajímavý pár. Jsou to charaktery přesně nastavené tak, aby mohli uspět ve své branži a zároveň v Neffově románu. Jejich udobřování je pak komické, až je potřeba upravit pořekadlo: když dva se perou, čtenář se směje. Střety s hvězdami pak probíhají v podobném duchu. Jack Nicholson představuje opíjejícího se alkoholika, který utápí svědomí v chlastu. Nepravá Madonna zas hýří šťavnatými výrazy. Je to pokleslé, je to vulgární, je to bulvární, ale je to napsané s vtipem, který zvedá téma do výšin.
Autor střídá popis osudů obou hrdinů, přičemž se s každým úsekem knihy vrací, aby čtenáři neunikla ani jedna scéna, čímž se stávají stravitelnější některá hluchá místa románu, kterým se ani Neff nevyhne. Vlastně ta hluchá místa shazují román nejvíce, protože jinak autor dobře ví, jak svůj román píše a proč ho tak píše.
Celebrity nejsou klasický horor. Místo hrůzných scén, upírů, brutality či naturalismu tu máme pocit nejistoty pokřivené reality a neschopnost hrdinů jí prohlédnout.. Ten šestý smysl vnímání nepatřičného skutečna je pak často mnohem účinnější než klasický horor. Je pak otázka, jestli právě v psané podobě, není tento styl praktičtější, než tradičně uchopený knižní horor.
I když se Neff zmiňuje o románu Celebrity jako o svém prvním hororu, není to tak úplně pravda. Minimálně v knize Tma 2.0 je hororový prvek ve scifi románu jasně patrný a stejně i zde je namíchaný s psychothrillerem. Snad proto funguje kniha jako horor tak, jak má – nezvykle, podmanivě a rušivě působí na psychiku.
Jan Michálek (redaktor)
jendajendu@seznam.cz
Akože niekoľkoročný výpadok – nespomínate si na romány Verna, ktoré Neff “zmodernizoval” v poslednej dobe?
Nevím, Verneovi předělávky prostě mezi Neffovu dílu nepřirazuji a v poslední době vycházeli právě ony + reprinty starších děl
Neffovi je vlastní určitá mně velice sympatická ironie, často mezi řádky. Když do toho započítám svoji zálibu ve slavném Sunset Blvd. a Barkerův Coldheart Canyon, který obdobně glosovaly odvrácenou tvář Hollywoodu, vychází mi z toho jasná koupě, i kvůli kladnému přijetí jinde. Jen je to asi celé, ta kniha, co tak mohu narychlo soudit, posunuta někam ke Gibsonovu Idoru, tzn. že se tu řeší víc otázka médií a pop-kultury než starosvětské morality. Ale to je vlastně asi jenom dobře.