Hard sci-fi o využití času v boji proti vesmírné invazi. Vědeckofantastické dílo napsané pro vědce.
Tvorbu anglického autora S. Baxtera můžeme považovat za typickou hard SF. Technika a věda zde hraje důležitější roli než osoby a s nimi spojený děj. Je to dost podobné tvorbě A.C. Clarkeho, se kterým dokonce Baxter napsal několik knih. Můžeme tvrdit, že Clarke má v jeho osobě dobrého nástupce.
S jeho českými překlady se mohl čtenář seznámit díky nakl. Laser, které uvedlo na trh díla Vor, Proud a právě Časupodobné nekonečno. Přímá návaznost mezi nimi není, ale z toho, co se mi podařilo zjistit, mají tyto příběhy podobný svět a několik společných prvků, jako například tajemnou polobožskou rasu Xeelee, o které se v této knize okrajově zmiňuje. Těžko říct, jestli je v románu hlavní hrdina. Postav je v ději dost, ale nedovedu opravdu označit, která z nich je hlavní, nebo důležitější. Je zde Michael Poole, teoretický vědec a tvůrce časových bran operace Interface, je tu Jasoft Parz – vyslanec a kolaborant budoucího lidstva, jsou tu mimozemští okupanti Qaxové, jsou tu rebelové, Wignerovi přátelé, z okupované Země atd. Ale nikoho z nich nemůžeme nazvat za hlavního hrdinu. Možná by tento titul měl patřit vědě a technologii.
Román se odehrává především ve dvou časových rovinách. Je tu budoucí Země, svět Michaela Poola, kdy lidstvo už dosahuje hvězd, podniká vesmírné lety, a pak tu je jeho o 1500 let starší podoba, zdevastovaná a porobená Země, živořící pod tyranií Qaxů, mimozemské rasy, která si lidstvo po krátké a vítězné válce zotročila. Fyzik Poole vytvořil ve své době funkční model časových brán. Jednu postavil na orbitě Jupitera, s druhou odletěla jeho spolupracovnice a milenka Miriam do vesmíru. Relativistický časový rozdíl po roce letu činil kolem 1500 let. Zde pak otevřela druhou časovou bránu a tak vznikl časový tunel. Ale doba, ve které Miriam skončila, není taková, jak si to lidé představovali. Zemi vládnou Qaxové, kteří vlastní vyspělejší technologie. Lidstvo ztratilo většinu svých výhod (např. ZS – zastavení stáří) a otročí pro ně. Ale Qaxové nic netuší o příletu expedice z minulosti s časovou bránou. Lidé z Vignerových přátel tuto starou legendu znají a chystají se to využít pro útěk v čase. Připravují pro minulosti něco, co v budoucnosti zničí tyranii Qaxů, ale nikdo kromě nich neví co. Ale ani Qaxové nezahálejí a připraví svůj vlastní plán.
Když se podíváte na hlavní dějovou linii, zjistíte, že ve své podstatě nejde o žádný komplikovaný příběh. Není to ani klasická časovka jako např. Stráž času, Časoválky atd. Není to ani žádná military sci-fi. Z tohoto hlediska můžeme snad říct, že Baxter „varuje“ ET vetřelce: “Nikdy lidi nepodceňujte, jsou to ke všemu odhodlané krvelačné bestie“. Většina knihy je opravdu věnována popisům a teoriím časoprostoru a kvantové fyziky. Vše ostatní jde stranou. Postavy nejsou nijak charakterově jedinečné, autor ani nenaznačil podobu světa Michaela Poola, ani světa porobeného Qaxy. Pevně se držel jen toho podstatného pro svůj příběh. Přiznám se, že v momentě, kdy se objevilo slovo singularita, přeletěl jsem následující text opravdu „letem světem“. Ale v knize jsou náměty, které považuji za velmi zdařilé, dokazující velkou autorovu představivost. Například moc se mi líbí nápad s biologickými vesmírnými loděmi Drážkami, nebo zeměloď Wignerových přátel, či konečné rozluštění jejich plánu připomínajícího nějaké kosmické náboženství.
Překlad a redakční práce je na profesionální úrovni, jak jsme si u Laseru zvykli. Myslím, že hlavně překladatel se musel dost poprat s množstvím technických termínů. Velmi dobré je i zachování formátu a stylu ilustrací u všech jeho předešlých vydaných knih.
Za použití mého osobitého stylu čtení se mi kniha celkem líbila, ale i přesto jí hodnotím o bod méně něž fanoušci SF ve Velké Británii.
