Časoválky II. – Spiknutí Správců času – Hawke Simon

Ve svém románu „Spiknutí Správců času“ nás autor Simon Hawke zavede do Francie 17.století, do doby vlády Ludvíka XIII., nebo vlastně kardinála Richelieu, do časů rivality mezi královskými mušketýry a kardinálovými gardisty. Možná Vám to něco připomíná. Co takhle „Tři mušketýry“? To jste se trefili do černého.

D´Artagnan, Athos, Aramis a Porthos jsou opravdu jedni z hrdinů tohoto příběhu. Ale hlavní roli má Lucas Preist a Finn Delaney, vojáci temporální zásahové jednotky z 27. století. Tato speciální armáda je vycvičená pro velmi specifický druh válek – časoválky. Tito muži mají za úkol chránit časovou kontinuitu našich známých dějin. Jsou posílání do krizových časů, které by mohly změnit celou proběhlou budoucnost. Protože nic není nikdy na 100%,  i v tak sofistikovaném sboru se objevují chyby a omyly, lidé se ztrácejí v dějinách a někteří toho dokonce záměrně zneužívají. Minulost je poseta jedinci, kteří upravili svoje chronopláty (stroje času) a jako naprosto svobodní jedinci na časoprostoru si spokojeně žijí kde a kdy je napadne. Drží se ale jedné velmi důležité zásady – nikdy se nesmí narušit dějinné události. Jiného názoru jsou ale tzv. časoteroristi z organizace „Správci času“. Chtějí zmatky v čase donutit vládu 27. století, aby zanechalo časoválek. V tomto stádě černých ovcí se ale nachází ještě černější – Adrian Taylor. Šílenec Taylor nechce ukončit časoválky, má v plánu zničit tvrdým úderem celou budoucnost. Jeho dopadení je úkol pro Lucase a Finna, kteří jako podpůrná jednotka Tajné služby mají zabránit časovému armageddonu.

Kniha je psaná ve stejném duchu jako první díl vydaný před mnoha lety v Baronetu nazvaný „Gambit Ivanhoe“. Hawke se snaží z všeobecně známých historických postav (zde oněch čtyř mušketýrů) odstranit jejich romantický ráz a zobrazit je ve více reálném světle. Takže tato čtveřice mušketýrů zde nevystupuje jako nepřekonatelní šermíři a kavalíři, ale jako banda pijáků a kurevníků, kterým heslo „Všichni za jednoho, jeden za všechny“ je na hony vzdálené. Především na těchto vyobrazeních je založená komičnost knihy.

Samotný příběh má velmi rychlý dějový spád naplněný množstvím zvratů a špionážních taktik, které místy jsou tak zamotané, že připomínají díla Johna LeCarrého. Role mnohých hrdinů se totiž mění od kapitoly ke kapitole. Tím se vytváří velmi napínavý děj, ale přiznám se, z praktického hlediska by časoteroristům stačila jedna větší časovaná plastická bomba a výsledek by byl pravděpodobně stejný.

Co se týče redakční práce, mám asi jen dvě připomínky. Zaprvé, je trochu nefér, že Polaris nikde neuvedl jak se aspoň jmenoval první díl, a že to je druhý díl, tak to zjistí čtenář jen v tiráži na konci knihy. Druhá připomínka se týká několika překlepů, kdy pozornějšího čtenáře trochu zmate záměna termínu „Správci času“ se špatným názvem „Strážci času“.

Závěrem můžeme říct, že Polaris vsadil na dobrou kartu. Kniha je velmi čtivá , kombinuje špionážní thriller s časovkou a historickým románem. Na další díl se můžeme těšit už v krátké době, který Polaris vydá pod názvem „Případ Bedrník“.