Možná jste ji už někdy viděli. Křehkou bělovlasou dívku s velkým mečem. v podstatě neexistujícím oděním a zálibou v sexuálně odvážných pozicích. Luz, vlhký sen pubertálních fantazáků a jednoho postaršího španělského malíře, se poprvé objevuje na stránkách románu. A přináší s sebou epický střet dobra a zla, post-apo New York, anděly, kteří o sobě tvrdí, že anděly nejsou, něco poutavých ilustrací a bezmála 340 stránek rozvleklé, nezajímavé a překombinované nudy. Už se těšíte?
Luis Royo je na poli fantastické kresby pojmem, který snad každý milovník žánru zná. Anebo by měl. Právě jeho ilustrace zdobí obálky a prodávají díla Jiřího Kulhánka, Franty Kotlety, Davida Gemmella nebo třeba Roberta Jordana. Postava Luz, bělovlasé dívky, která pláče krev, prochází napříč Royovou tvorbou už od 90. let. Jakéhosi ukotvení a příběhu se ale dočkala až v roce 2010 v třídílné sérii grafických novel Malefic Time, které malíř vytvořil ve spolupráci se svým synem Romulem. Román Kodex Apokalypsy spatřil světlo světa o rok později z pera španělského spisovatele Jesúse B. Vilchese a tematicky pokrývá první z grafických románů, odehrávající se v kulisách zborceného New Yorku roku 2038, kde kromě lidí, živořících v tunelech metra, žijí také andělé.
Apokalypsa po stopadesáté
Malefic Time, překládaný do češtiny jako Čas Prokletých, je světem po globálním krachu, jehož průběhu okusíme v začátku knihy, kde novorozence a ještě nenarozené po celé planetě kosí záhadný mor. Tak je to přinejmenším prezentováno veřejnosti. Interrupce jsou prováděny ve velkém měřítku a často i preventivně, takže nikoho nenapadne, že ona choroba vlastně nemusí být tak docela skutečná. Že se jenom někdo po vzoru krále Heroda snaží zabránit jednomu zcela určitému narození – příchodu mesiáše anebo antikrista, který má podobu dívky s bílými vlasy. Dívky jménem Luz.
Po úvodu, který je mimochodem nejzajímavější částí celé knihy, děj poskočí kupředu do zničeného New Yorku. Nespecifická apokalypsa již proběhla. Z Luz je dospívající dívka, která žije v jedné z opuštěných budov pod vedením a opatrovnictvím Mistra, učí se znalostem pominulého věku a šermu s katanou. Její život se radikálně změní v okamžiku, kdy Mistr jednoho rána záhadně zmizí a zanechá ji, aby se o sebe postarala sama. Uprostřed zaniklé metropole, kterou kromě lidí obývají také frakce okřídlených bytostí, zvaných Nebeští bedlivě sledující osamělou tulačku s ostrým mečem. Velké události se dávají do pohybu, a právě Luz, ať už chce nebo ne, v nich bude hrát ústřední roli. Taky vám přijde, že už jste něco podobného párkrát slyšeli?
Za hranou banality
Premisa, s níž kniha operuje, na poli fantastiky stokrát viděné a tisíckrát ohrané klišé Vyvoleného, je něco, s čím i opravdu zkušený a kvalitní autor musí zacházet velmi opatrně. Všudypřítomná hranice k naprosté banalitě je totiž tenká jako vlas. A Jesús B. Vilches ji bohužel překonává skokem dalekým. Ačkoliv má ve Španělsku na kontě několik fantasy sérií, působí Kodex Apokalypsy dojmem nepodařené prvotiny, jejíž prostinký, v žádném případě původní příběh v podstatě nikam nesměřuje, končí otevřeně a namísto děje upřednostňuje kulisy. Ani ty ale bohužel za moc nestojí.
Pomineme-li „apokalypsu“, v níž je největší problém najít někde otvírák na konzervy, internet pořád funguje a ve zborceném městě není zas taková štrapáce sehnat si k večeři sushi, pořád zbývá druhá polovina. Čili slepenec světových mytologií, náboženských a okultních symbolů a principů, v němž autor splácal všechno od křesťanství po dávnověký Sumer a který působí asi stejně věrohodně jako Erich von Däniken na hodině dějepisu.
Nejhorší na tom všem je, že autor suverénně předpokládá, že všechno to smradlavé pozlátko bude čtenáři stačit. Což vlastně na jednu stranu předpokládá poměrně správně, protože někdo jiný než pubertou nebo gotickou rozervaností procházející teenager, který si v podobném braku libuje, sáhne po Kodexu Apokalypsy jenom v jednom jediném případě. A sice, když se mu zalíbí obálka a nepřemýšlí o tom, proč o autorovi s křestním jménem Ježíš jaktěživ neslyšel. A pak už jen trpí jako zvíře. Příběh a reálie totiž nejsou to nejhorší, co Kodex Apokalypsy nabízí.
Kolik časů umím, tolikrát jsem člověkem
Jako by chtěl případné recenzenty, náhodné kolemjdoucí nebo vůbec lidi, kteří budou nad jeho knihou nedejbože trochu přemýšlet, ztrestat ještě víc, sahá Vilches po zbrani ultimátní – střídání minulého a přítomného času a ich a er formy podle pravidel škatulata, hejbejte se. Výsledkem je téměř experimentální román, v němž je jakékoliv zdání řádu, které si čtenář myslí, že odhalil, vzápětí popřeno a zadupáno do země.
Prosté pravidlo, že první osoba je většinou určena hlavnímu hrdinovi příběhu anebo alespoň momentálně nejdůležitějšímu protagonistovi dané kapitoly nebo sekce, Vilches jednoduše ignoruje. Stejně jako všechna ostatní, čímž místy vytváří vpravdě kardinální bordel. Osobně zcela odmítám představu, že původní text Kodexu Apokalypsy někdy spočinul v rukou editora. A pokud, pak se ten nešťastník patrně v průběhu čtení zabil. Nabízí se domněnka, že přezdívka Kloboučník, kterou Vilchese v předmluvě románu (asi) Royo tituluje, je ve skutečnosti doporučením, aby pověsil psaní na hřebík a vzal flek v továrně na textil.
Obrázky z apokalypsy
V podstatě to jediné, co na celém románu funguje, jsou Royovy obrazy. Poměrně komicky, protože kniha jim měla dodat zastřešující rámec, prohloubit jejich význam, konkretizovat naznačený příběh a dát mu formu a řád. Z čehož nezvládla zhola nic. Kresby samotné jsou tak v důsledku hlubší a stokrát zajímavější než slovní popis, který je obtéká, a dokládají, že některé emoce a nálady napříč médii jednoduše nelze převádět. Hlavní silou krev plačící Luz, smyslné dívky s velkým falickým mečem uprostřed zborceného heavymetalového světa, je paleta nevyřčených možností a detailů, která ji obklopuje a otevírá se jen zrakům pozorovatele. Jejím jediným limitem je fantazie, a proto je to paleta nekonečná. Kdyby toto Vilches pochopil, musel by nevyhnutelně dojít k závěru, že úkol, který si na sebe vzal, je nesplnitelný, a udělat jedinou rozumnou věc, kterou by mohl – nikdy žádný román nenapsat. Pokud jste Royovými milovníky a našli jste zálibu i v Luz, vyhněte se tomuto literárnímu experimentu obloukem a sáhněte raději pro grafických novelách.
Jesus B. Vilches, Luis Royo a Romulo Royo: Kodex Apokalypsy
Vydal: Fantom Print, 2016
Překlad: Richard Skolek
Obálka: Luis Royo
Počet stran: 340
