Čas budoucí – McArturová Maxine

Hlavní hrdinku, komandérku Halleyovou, nespustíme běhěm tří dnů jejího života z očí ani na chvilku. Řídí vesmírnou stanici Jocasta, jež zůstává v absolutní izolaci kvůli mimozemské rase Seouras. Jejich lodě povolí odlet jen komandérce na výslech a zpět. Za této situace se hrdinka snaží čelit všem nepříjemnostem – selhávání systémů, politickým machinacím či objevivší se tajemné lodi, která by tam vůbec neměla být a která bude hrát tu nejvýznamnější roli. Na její palubě jsou lidi, kteří odletěli ze Země před sto lety, přestože měl jejich let trvat jen padesát. K tomu všemu se blíží festival, hrůza pro bezpečnostní složky, Halleyová ztrácí chuť k jídlu, hubne, spí tak tři hodiny denně, neustále ji někdo otravuje. Jednoduše, její život bych nevyměnil ani za diamantové prase.

Časem, samozřejmě, bude problémů přibývat a nové postavy na sebe nenechají dlouho čekat. Komandérka má kolem sebe několik schopných charakterů, které se jí snaží pomáhat, ale také ty, které se ji snaží využívat. Takže proplouvat v tomto, doslova, bordelu není žádná slast. A řídit při tom celou stanici…

Vesmír a jeho uspořádání

Lidé byli zachráněni před sebedestrukcí civilizací Invidi asi sto let před dějem knihy.  Někteří tento fakt odmítají přijmout. Myslí si, že bychom se jako lidstvo sami dostali z problémů a nemuseli teď být závislí na jiných. Každopádně nám dali možnost využívat jejich hyperprostorových pohonů, kvalitnější lékařské péče apod. Ovšem i tak se lidé stanou součástí Devítky – civilizace, která dle Čtverky není dostatečně vyspělá a je pod její úroveň. Čtverka vlastní know-how na hyperprostor a drží ho jen pro sebe.

Tato situace se promítá do celkových nálad nejen na Jocastě. Čtverka žije izolovaná od jiných běžných obyvatel, má vynikající vybavení a možnosti, které neexistují nebo nefungují ani na řídícím můstku. To samozřejmě ostatní jen podporuje v rebelství a nepřátelských náladách vůči těmto „vyšším“ rasám. Můžu říct, že celá kniha je na tomto faktu postavená a až ji dočtete, zjistíte, že se jedná o pouhopouhou politiku. Co znamená ne/vměšování se, udržení si moci a slavná Konfederace světů, jenž nezávisle na problémech izolované Jocasty hraje dál svou hru.

Co vás čeká

Kniha vás připoutá po několika úvodních stranách. Začátek je postupný, ale hned poté nastoupí neustále se inovující děj. Stačí říct fakt, že celé dílko popisuje pouhopouhé tři dny. Ale bude to vypadat jako týden. Halleyovou stačíte sledovat ve všech situacích a trochu mně to připomnělo seriál 24 hodin. Opravdu kromě spánku (a ten je sakra krátký) s ní prožijete vše. Ve snaze zachránit stanici se bude honit po těch nejodlehlejších sekcích stanice, vyslýchat, hádat se s mimozemšťany, utíkat, bojovat, ale hlavně přemýšlet, co provést dál a jak tento masivní chaos, který se na ni řítí ze všech stran, ovládat. Každopádně se jedná především o detektivku. Neustále budete luštit záhady a snažit se přijít na kloub všem nejasnostem. Hrdince se to stejně podaří až na konci.

Tak ve třetí čtvrtině budete tušit, kam to vše směřuje a sami se v tom později jen ujistíte. Finiš mohl být trochu překvapivější, škoda. Ale i tak je posledních pár stran nadupáno akcí a vše se odkrývá a vyplouvá na povrch. Na konci jsem ovšem našel i maličkou trhlinku v logice. Až budete číst opravdu poslední stránku, vzpomeňte si, že existuje i skener, který použila. Ono to s tou pamětí nebude až tak horké :-).

Čas budoucí doporučuji všem, co mají rádi detektivky nebo sci-fi. Obě skupiny si najdou své. Reálie jsou hodně podobné několika výtvorům (Babylon 5, Deep Space
9 a další), takže nic originálního. Vyšší a nižší tvorové je myšlenka velmi stará. Ale i tak se výborně pobavíte a troufám si tvrdit, že si poté pořídíte i další knihy od Maxine McArthurové. Triton je chystá.