Zatímco vycházely jednotlivé díly knižního seriálu „Dobrodružství Milese Vorkosigana“ od Lois McMaster Bujoldové, Milesovy kořeny musel český čtenář jen rekonstruovat na základě narážek v jednotlivých dílech. Celá sága totiž začala (patrně nějakou nešťastnou náhodou a pomineme-li prequel „Volný pád“) kdysi vycházet od třetího dílu. Nakladatelství Talpress se rozhodlo tuto chybu napravit a o prázdninách vydalo první příběh Milesových rodičů – „Cáry cti“.
Zatímco vycházely jednotlivé díly knižního seriálu „Dobrodružství Milese Vorkosigana“ od Lois McMaster Bujoldové, Milesovy kořeny musel český čtenář jen rekonstruovat na základě narážek v jednotlivých dílech. Celá sága totiž začala (patrně nějakou nešťastnou náhodou a pomineme-li prequel „Volný pád“) kdysi vycházet od třetího dílu. Nakladatelství Talpress se rozhodlo tuto chybu napravit a o prázdninách vydalo první příběh Milesových rodičů – „Cáry cti“.
Příběh původu Milese Vorkosigana začíná na nejmenované planetě kdesi na dosud oficiálně neprozkoumané kosmické trase mezi Barrayarem a Escobarem. Beťanská jednotka kosmického průzkumu je nečekaně napadena vojáky z Barrayaru. Beťané na útěku ztrácejí jednoho zabitého a dva ztracené – biologa a velitelku expedice – kapitánku Cordelii Naismithovou. Zničený tábor a následná přestřelka s barrayarskou hlídkou jim prakticky nedávaly naději na přežití.
Za těchto okolností se Cordelia Naismithová setkává s Aralem Vorkosiganem, v té době již neblaze proslulým „Komarrským Řezníkem“. I on byl svými lidmi zanechán osudu…..
Snaha o přežití je sblížila, nástávající válka je na chvíli rozdělila, aby z nich za dramatických okolností vytvořila nerozlučnou dvojici.
Spletité pozadí barrayarské invaze na Escobar, stereotypy v myšlení všech zúčastněných stran, exotické prostředí, klíčící láska Arala a Cordelie, intriky barrayarského císaře Ezara, mašinérie beťanského prezidenta „Permanentního Freddyho“ – to vše vytváří základ celé ságy, o který se opírají narážky a odkazy v dalších dílech. Stejně jako v realitě všechny základní příběhy v průběhu děje a času mění svou formu a historka z minulosti, kterou zde Aral vypráví Cordelii a posléze v jiné podobě Milesovi (v dílu „Civilní služba“ – o rozdílu mezi ctí a reputací) je toho názorným dokladem.
„Cáry cti“ představují velmi slušný dobrodružný román, díky své letitosti (1986) působící syrově čerstvým dojmem. Struktura románu ještě není léty vypracovaná a jeví se jako několik spojených povídek. Chybí zde současné nadšení autorky pro barvitý a občas až příliš květnatý popis společenských událostí, kombinovaných s politickými intrikami. Na na nich v očích některých čtenářů tratí poslední díly. Barvité popisy putování divočinou či kosmické bitvy ostře kontrastují s jednořádkovou zmínkou o sňatku hlavních hrdinů – ve srovnání s „Civilní službou“, která se prakticky celá točí klem svateb, je to příjemně osvěžující.
Celkové provedení knihy je tradiční jak grafickou úpravou, tak provedením obálky od Martiny Pilcerové. Překlad i redakční práce jsou o několik tříd výše, než tomu bylo u „Civilní služby“ a jen z drobné mutace některých místních názvů je poznat, že překlad dělal někdo jiný. Anotace na zadní straně obálky je sice v detailech poněkud zavádějící, ale to se nedá považovat za vadu.
Pro milovníky Vorkosiganské ságy je koupě tohoto dílu nutností, pro ostatní čtenáře může být dobrodružství Arala a Cordelie příjemným zpestřením a nezbývá než doufat, že chronologicky následující Barrayar vyjde ještě do konce roku.
Lois McMaster Bujold
Cáry cti
přeložila Marta Procházková
obálka Martina Pilcerová
odpovědná redaktorka Květa Svárovská
vydalo nakladatelství Talpress, s.r.o., Řeznická 12, 110 00 Praha 1
jako svou 449. publikaci
první vydání, Praha 2008
počet stran 309
cena 269,- Kč
ISBN 9788071973409
no tej romantiky je tam fakt menej – co je len dobre- no na mna fakt urobil dojem zaver – sice bez vazby na pribeh ale aj tak to bolo fakt dobre – ja sam mam dcerku a teda toto bolo fakt desive – asi som uz aj ja romantizujuci
Já to teda četl a když na první stránce najdu tři otřepaná klišé a dvě stylistické chyby, tak mě to naději nenaplňuje. Když pak i celý román je poskládaný dost neuměle, klišé střídá klišé, charaktery ploché atd., tak se toto “neočekávání” nebezpečně naplňuje. Jestli je to o třídu až dvě výše než jiné části cyklu, pak potěš pánbů…….
Eye of the beholder aneb neumnému vše neumělé
“O několik tříd výše” je podle Střelce český překlad a redakce ve srovnání s posledním vydaným dílem; knihu v rámci cyklu hodnotí jinde – v zásadě bychom se shodli; já pokládám Shards of Honor za velmi dobrý debut.Dvě stylistické chyby? A jaképak? http://www.baen.com/chapters/W200307/0671578286___1.htm
Re: Eye of the beholder aneb neumnému vše neumělé
No, třeba zbytečné opakování slov “své” – někde u druhého odstavce; a pak ještě něco. Knihu už nemám u sebe, takže nemůžu nahlédnout a citovat přesně. Potom přílišné a zbytečné kupení přídavných jmen. Zvláště v první větě to působí dost kysele. O několika klišé se ani nezmiňuji (takhle jsem psal, když jsem začínal a sposuta lidí to ze mě nakonec úspěšně vymlátila)… a to je první stránka. Dál už jsem to tak pozorně nesledoval a jen se tím snažil proplout, abych to měl za sebou, napsal slíbenou anotaci a mohl v klidu odložit a načerpat síly u něčeho, co je naspané lépe (což zase tak těžké vybírání nebylo, vpodstatě cokoliv…)
Roggy
– ty jsi pachatel textu na zadní straně obálky?Když na to nemáš nervy, tak tu práci neber. Ta anotace z podstatné části inzeruje něco úplně jiného, než obsah knihy.
Ne, s touhle knížkou nemám nic společného. Anotace vznikla pro potřeby mojí práce = knihovny. A práci beru z toho důvodu, že většinou si můžu vybrat, kterou knížku přečtu, a tím pádem mě to i docela baví…Na zadní stránku obálky jsem nikdy nepsal a mám pocit, že mě to ani nikdy nečeká 😉
Re: neumělá klišé
Ach tak: První věta druhého odstavce (jinak tam “své” široko daleko není) zní “Velitelka Cordelia pohlédla na botanika svého týmu a povolila si popruhy svého kontejneru na biologické vzorky, aby se jí nesl pohodlněji, až bude pokračovat ve výstupu.” To je opravdu poněkud otrocké (a beztak s chybou v časové souslednosti), ovšem čistě záležitost překladu. Ostatně, ten je vážně špatný (např. když je na místě popraven velitel zajateckého tábora, který toleroval týrání žen, “he had a summary court-martial” neznamená “stál před válečným soudem, byl to souhrnný proces”); jestli byl dříve o několik tříd horší, nechtěl bych to vidět.Ta údajná klišé jsem právě chtěl zmínit konkrétně; ale dobrá, uzavřeme to jako u úvodní věty (v překladu “Lesem vysoko v oblacích táhlo moře měkkého, šedého, světélkujícího oparu.”) tím, že máte s Bujoldovou každý svoje publikum a na každé to psaní působí jinak.
Nový e-magazín!
Pokud vás zajímá Fantasy, Historie nebo Záhady, tak se určitě podívejte na náš nový internetový měsíčník Camelot. Můžete si ho zdarma stáhnout na adrese http://www.camelot.czweb.org
Hm, já jsem to tedy ještě nedočetl, ale mě se to docela líbí, zatím jsem si nějakého klišééé nevšiml a popravdě ani žádných stylistických či jiných chyb ( výhoda když člověk není dobrý češtinář), každopádně mám tuhle sérii rád a i když tento díl není nejlepší je zatím docela dobrý a můžu ho doporučit (P.S. Roggyho si nevšímejte je negativní 🙂