Ve sborníku Čarodějové se setkáváme se jmény v našich končinách známými i méně známými. Platí však, že v šestnácti povídkách pravých čarodějů pera se obeznámíme s různými přístupy ke ztvárnění těchto klasických představitelů fantasy žánru. Nedivte se pak, že archetypu mága na obálce se podobá jen málo z nich.
Jak bylo naznačeno výše, kniha je mixem různých přístupů, přesto se nevyhne aspoň základní podobnosti v některých motivech. Jednu věc však ve sborníku najdete velmi zřídka, a to klasický epický přístup k textu, v tomto je obálka i název trochu matoucí. Ve zdrcujícím počtu povídek jsou hrdinové děti či dospívající osoby. Ať už jsou to čarodějové na počátku kouzelnické kariéry, či hrdinové mágům pomáhající.
Nebyla by to antologie angloamerické fantasy, kdyby se aspoň v některých textech neobjevil motiv artušovské legendy. Zatímco v povídce „Cesmína a železo“ od Gartha Nixe se setkáme jen s mečem zabodnutým do kamene, text Gene Wolfa „Magický tvor“ je mnohem důmyslnější zpracování a svérázné ozřejmění jednotlivých scén z příběhů kolem Excalibru.
Merlin je zmíněn i v humorném kraťasu „Ptákovina“ Eoina Colfera a druhou humornou povídkou je další z textů Terry Bissona z již tradiční volné série o Vilíkovi „Vilík a čaroděj“. Obě práce nelze zrovna považovat za vrchol humorné fantasy, takže je možno říct, že v tomto směru sborník mírně propadl.
Práce výrazně vybočující je „Úkrok do věčnosti“ Jane Yolenové. Pro fantasy nezvyklá cesta časem nás zavede až do koncentračního tábora, a tím pádem je snad jasné, že hrdinové tohoto příběhu jsou Židé. Kontrast krásných příběhů následujících před i po povídce je velmi výrazný, takže příběh sám vás mírně vykolejí.
Druhá z trochu divných povídek je „Dioráma krajů pekelných aneb Devátá otázka ďablova“. Text je prodchnut podivnými představami a takřka neuchopitelnými sugescemi. Zvláštní magický realismus ve vás zanechá stopy.
Čaroděj v podobě člověka poznamenaného na duši se vyskytuje v povídce „Cizincovy ruce“ Tada Williamse. Tento příběh je asi nejblíže představě výše zmíněné epické povídky.
Mírně pomatený čaroděj je i v práci „Zindar“ Tanith Leeové, její způsob vyprávění připomíná spíše lyrickou formu. Ve dne slaboduchý jedinec utlačovaný obyvateli vesnice se v noci mění na kouzelného pomocníka uzdravujícího svět.
A náhoda tomu chtěla, aby se tři práce přiblížily samotným čarodějným umem – konkrétně ovládnutí kamene. Povídka „Kluk, který dělá kámen“ Nancy Kressové by mohla být zajímavým rozjezdem cyklu městské fantastiky ze současnosti. Text „Otec hor“ Orsona Scotta Carda je naopak vcelku uzavřeným příběhem, který obsahuje všechny atributy krátkého románu. „Zimova žena“ Elizabeth Handové je naopak velmi osobitým příběhem z důrazem na přírodu a ekologii.
Za nejvýraznější texty antologie lze považovat – „Otce hor“ Orsona Scotta Carda za jeho nepřehlédnutelnou délku, skvělý vypravěčský styl a lidskost, „Magického tvora“ Gene Wolfa za inteligentní propojení artušovské legendy s dnešním světem, „Zinder“ Tanith Leeové pro svoji lyrickou formu a dvojí život hlavního hrdiny, „Zimovu žena“ Elizabeth Handové za procítěné spojení přírody, přírodní magie, “Nepřemožitelný rubín“ Kage Bakerové za to, že je to prostě krásný příběh se zosobněním člověčenství v závěru, „Úkrok do věčnosti“Jane Yolenové pro vážný pohled, který sborníku dal, a „Náhrobek pro čarodějnici“ za to, že je to prostě Gaiman.
Celkově se dá říct, že antologie Čarodějové je vydařená. Sice zde nenajdete práce, které by byly zásadní pro žánr jako takový, ale naleznete tu spoustu povídek, které vám utkví v paměti. Pozitivní je, že snahou většiny autorů je vytvořit dobrý příběh a až na pár výjimek („Kouzlo mantichory“) se jim to daří.
