Trilogie runové magie je tradiční hrdinskou fantasy, která má u nás stále hodně příznivců. V kostce: jde vlastně o putování několika hrdinů. Ti proto, aby zachránili svět a svou zemi, musí najít jistý mocný magický artefakt. S jeho pomocí teprve mohou dát vše do pořádku. Samozřejmě, že se jim do cesty staví všemožné překážky, které musí překonávat. VČarodějnických runách celá trilogie spěje až ke konečnému střetnutí, ve kterém se rozhodne kdo s koho.
V první, hlavní, linii tu čtenář sleduje putování mladé kněžky Brid, Caspara, Hala, Ceowulfa a Cibillie přes různé země za Vejcem druidů, mocným magickým talismanem majícím moc nad netvory vyhnanými před dávnými věky do Jiného světa (draci, jednorožci …). Musí přitom užít nejen sílu a vytrvalost, ale zejména hlavu. Zbývá totiž vyřešit několik hádanek, které na konci zavedou Brid a její skupinu k Vejci.
V druhé, spíše doplňující, linii se čtenář ocitá v pevnosti Torra Alta, která musí čelit obléhání barbarských kmenů, uctívačů ledového boha Vaal-Peora. Naštěstí oproti předchozímu dílu se situace dost pohnula dopředu. Ve Ztracených runách byla linie Torra Alty dost statická, barbaři jí obléhali a nemohli dobýt. Jednou z mála událostí, která stála za zmínku, bylo otrávení Morrigwen, nejstarší kněžky, o kterém se pak ale mluvilo, kdykoli autorka přenesla pozornost na Torra Altu. Zajímavý byl také dětský pohled na dění na hradě od dívenky Máji. V Čarodějnických runách dochází k velkému posunu. Tím, že tajemný zrádce poškodil runy, jenž měly pevnost chránit, stává se situace na Torra Altě neudržitelnou, barbaři postupně pevnost dobývají. Velice dobře je vykreslen boj obyvatel pevnosti, často končící tragicky.
Zklamáním je ale osoba zrádce, který se v první kapitole knihy tak efektně projeví důmyslnou sabotáží. Celou dobu jsem očekával, kdy se zapojí do děje. Bohužel se tak stalo až na konci celého příběhu, i když tam zase odkrývá své šílenství, jenž ho zavedlo na cestu zla. Jeho pohnutky ovšem působí velice opravdově a uvěřitelně. Škoda, že autorka nevyužila potenciálu, který postava zrádce a zároveň velekněze Vaal Peora nabízela, a nedala mu více prostoru.
Hlavními nepříteli už nejsou barbaři ani zrádce. Jejich úlohu přebírají netvoři z Jiného světa, kteří se snaží také získat Vejce druidů, aby se mohli cele navrátit do světa. Dost překvapivé je použití jednorožců jako nestvůr. Obvyklý postup je opačný, jednorožci jsou líčeni jako stvoření stojící na straně dobra.
Jednou z nejlepších pasáží je podle očekávání konečné střetnutí skupiny se zrádcem a jeho barbary. Aby to nebylo tak jednoduché zbavuje Jane Welch po chvíli Hala možnosti využívat runového meče, což znamená podstatné oslabení hrdinů. Ovšem… (neprozradím).
Snad ještě více než konečné střetnutí mě ale upoutala jiná pasáž textu. Byl to turnaj v Sequicornu. Tady se přenášíme do typické “rytírny”, kde rytíři v těžkých brněních na válečných ořích vyjíždějí proti sobě. Jakou šanci asi mají v takových bojích dva stěží dospělí chlapci? Jen Ceowulf znalý boje v brnění má jakous takous naději. Turnaj je ale plný zvratů, z nichž mnohé jsou naprosto překvapivé a samotné vítězství jednoho z mladíků (Jak jinak by to asi mohlo skončit, že?) je dosaženo naprosto nečekaným způsobem!
Redakční práce Fantom printu je na velmi dobré úrovni, i když si musím postěžovat na starou bolístku. Na stránkách je přiliž malý okraj oddělující text od hřbetu knihy a ta se při čtení musí lámat. Obálka je poměrně zdařilá, i když bych si na ni spíše představoval nějaký výjev z rytířského turnaje. Na zadní straně obálky v upoutávce je ale chyba. Caspar a ostatní samozřejmě nehledají Oko druidů, jak je tam napsáno, ale Vejce druidů, což je dost podstatná nepřesnost.
Závěrem: Solidní hrdinská fantasy, která sice nepřináší nic převratného, ale je tím pravým nejen pro konzervativní fanoušky.
