Čarodějnická škola – kruhy magie 1 – Doyle D.

V současné době zažívá na celém světě velký a zasloužený úspěch série fantasy románů pro děti, jejímž hlavním hrdinou je čarodějnický učedník Harry Potter. V naší vlasti začala vycházet minulý rok v nakladatelství Albatros. Získáním autorských práv na tyto knihy se jejímu vedení podařil vynikající obchodní tah, neboť Harry Potter se výborně prodává i u nás a Albatros na něm vydělává mnoho peněz. Tato skutečnost ovšem nemůže ujít pozornosti konkurence a tak si v české pobočce nakladatelství Egmont řekli, že i oni by mohli na fantasy pro děti vydělat nějakou korunu. A tak se i stalo….

Již v okamžiku, kdy jsem uviděl tuto knihu poprvé, jsem začal tušit něco nedobrého. Říká se ale, že vše se má zkusit alespoň jednou a tak jsem jí začal odhodlaně číst. Knížečka je to útlá a za dvě hodiny bylo po všem. O hloubce mého čtenářského prožitku asi nejlépe vypovídá to, že jsem se musel deset dní vzpamatovávat, než jsem byl schopen o tomto dílku racionálně uvažovat a napsat o něm.. Kdybych své recenze podepisoval Vítek Schmarc, asi bych teď začal popisovat poruchu činnosti své trávící soustavy. Něco takového tu už dlouho nebylo! Po nudném úvodu přistoupím přímo k věci a stručně popíšu děj, i když v podstatě není o čem referovat. Posuďte sami: hlavním hrdinou je nezletilý rytířský panoš Randal, jehož klidný život na hradě jeho pána je přerušen příchodem čaroděje Madoca. Při ukázce jeho magického umění Randal zjišťuje, že i on má čarodějnické schopnosti a tak se s Madocem vydává do města Tarnsbergu, kde je čarodějnická škola, na kterou je nakonec přijat. Učení mu ale nejdřív příliš nejde a školou se spíše protlouká. Přesto pozvolna dosahuje pokroků. Idylu zkazí jeden z jeho učitelů, který se ho pokusí využít pro svůj pokus o ovládnutí světa. Randal ho však zlikviduje a zakončí tak svou povinnou magickou školní docházku.

Při čtení jsem často zažíval podivný pocit deja vu. Autoři bezostyšně vykradli nápady z různých knih a filmů a použili je po svém. Nemá cenu unavovat se podrobným výčtem, konečný účinek je strašný. Občas jsem byl na rozpacích, mám li se smát nebo se svíjet v křečích. Také nevím, jestli má cenu kritizovat knihu, jejíž autoři neměli vůbec žádné umělecké ambice, a to ani v rámci žánru fantasy. Omluvou nemůže být ani to, že se jedná o knihu určenou dětem. To od doby Alenky v říši divů nebo Hobita nic neznamená. Nechci o sobě tvrdit, že jsem intelektuál a že mám právo soudit knihu, zda je dobrá či špatná, ale myslím, že v tomto případě už byla překročena hranice dobrého vkusu. To však platí o většině knih z nakladatelství Egmont (mimo kreslených seriálů, jejíchž hrdinou je Asterix). Ani technické zpracování knihy není moc kvalitní. Překlad místy pokulhává a redaktorům uniklo pár chyb. Obálka je dosti přihlouplá a ilustrace celkový dojem nijak nezlepšují. V nerovném souboji s Harrym Potterem prostě Randal prohrál v prvním kole stylem k.o. .Píši v prvním kole, neboť další díl bude brzy následovat. Střežte se!