Kniha sice vyjde už letos o prázdninách i u nás, ovšem zvědavost mi nedala a já si ji koupil v polském originálu. Přece jen, humoru není nikdy dost, tak proč čekat, že. V pořadí druhá kniha, pojednávající o dobrodružstvích samorostlého exorcisty-amatéra Jakuba Vandrovce, obsahuje čtyři povídky a jednu novelu. Není to velký počet a tak vás mohu seznámit s obsahem každé z nich.
“Co si dáte?,” zeptala se hospodská.
“Dvakrát koktejl Sněhurka.”
“Kolik trpaslíků?”
Jakub se podíval na kámoše.
“Kolik?”
“Nu, čtyřicet.”
“Koktejl Sněhurka a čtyřicet loupežníků. Dvakrát po sto.”
V povídce „Hyena“ z roku 1996 se čtenáři vůbec poprvé setkali s Jakubem Vandrovcem. Odehrává se v padesátých letech. Špatná doba pro většinu lidí, a navíc se v okolí Vojslavic nějak začínají množit vampýři. Jak známo, na upíry platí jen jedna metoda – vykopat ostatky, oddělit hlavu, svázat ruce, kolík do srdce a hřebík do lebky, zakopat a zmizet. Bohužel, Jakub a jeho kumpáni narážejí na totální nepochopení ze strany milice i představitelů církve. Zatím měli štěstí, ale ruka zákona už po nich chňapá…. I když jde o prvotinu, je to podle mého názoru jedna z Pilipiukových nejlepších prací.
Trochu rozpačitý dojem jsem měl z novely “Čaroděj Ivanov.” Autorova síla je v povídkách a tady si ukousnul trochu velké sousto. On sám si to asi uvědomil a tak je děj členěn na 11. kapitol, jež mají zhruba stejný rozsah jako kratší povídky. No a některé jsou lepší a jiné prostě ne. Děj se odehrává v osmdesátých letech. Časy jsou lepší, ale tolerance bezpečnostních orgánů vůči rozkopávání hrobů, výrobě samohonky a pytlačení se nezvýšila. Strážmistr Birski se má stále na pozoru. Jakub je však o třicet let starší a zkušenější a tak zatím souboj vyhrává. Není mu ale souzeno, aby si v klidu užíval důchodu a kořalky. Zdá se, že se vampýři opět vracejí a navíc se z Ruska blíží nový nepřítel. Vždy po stu letech se vrací na zem kněz starého pohanského boha, aby provozoval své nečisté rejdy. Tentokrát ale má tu smůlu, že se při návratu dostane na Jakubovo území. Boj bude těžký…a povoleno je vše. V novele lze najít četné odkazy na povídku “Hyena”, na kterou navazuje.
Následují tři kratší povídky z názvy “Bestie“, “Flákota” a “Kotel“. V “Bestii” je vylíčen Jakubův výlet do hlavního města (po řece na nafouknuté duši z traktoru) a střet se žravým plazem. “Flákota” popisuje jeho pobyt u syna ve městě a problém se získáním kusu masa na oběd. Život v betonové džungli má prostě svá úskalí. V “Kotli” si v záchvatu předčasné aktivity Jakuba odnesou ďáblové přímo do pekla. Asi je vám jasné, že udělali velkou chybu, ze které se peklo bude ještě dlouho vzpamatovávat.
Celkově se dá říci, že v knize se najdou sice práce lepší i horší, ale žádná není vyloženě slabá, vždy alespoň pobaví. Vyrovnané kvality sbírky “Vezmi černou slepici,” které bychom se měli dočkat před Vánoci, však nedosahuje. V té době by už v Polsku měla vyjít čtvrtá sbírka, obsahující asi dvacet povídek, s názvem “Záhada Kuby Rozparovače“.
Na závěr bych si chtěl postěžovat na diletantismus autorů polsko-českých slovníků, kteří z jakýchsi záhadných důvodů ignorují tak důležité slovo, jako je “bimber,” což je asi nejpoužívanější výraz, jaký jde v Pilipiukových pracích najít. Dovoluji si připojit několik důležitých slov, které by se vám mohly hodit při konverzaci.
Bimber: podomácku vyráběná kořalka. Často také používané jako synonymum pro jakýkoli alkohol.
Bimbrownik: výrobce domácí samohonky. Dnes již není tato činnost tak rozšířená, jako kdysi.
Glina: policajt.
Klusownik: pytlák. Jakubova oblíbená činnost.
Pryta truskawcowa: druh ovocného vína s chutí jahod. Složení: voda, líh, ovocný koncentrát, barvivo, jahodové aroma. Velmi levné a velmi nechutné. Dnes se prý již nevyrábí.
Inzeráty:
-Levné maso nabízí liščí farma.
-Plavby po Bugu na hraniční čáře. Výtlak loďky dvě tuny. Jenom vážné nabídky.
-Elixír života ukrajinské produkce. Cena 9 zlotých za litr.
