Broken Angels (Zlomení andělé) – Morgan Richard K.

Kortikální čip umístěný v každém člověku průběžně nahrává zálohu osobnosti – digitální duši, chcete-li – a dělá tak ze smrti jen drobnou nepříjemnost, pokud má ovšem nešťastník dost peněz a vlivu, aby se „přepouzdroval“ do čerstvého klonu. Vypravěčem-hrdinou drsného příběhu byl Takeshi Kovács, agent či nóbl gorila protektorátní správy. V Půjčovně masa se na Zemi zapletl do zašmodrchaných machinací a prodělal krizi vlastní víry.

Přetočíme pásek o třicet let, z nichž Kovács všechna neprožil v reálném čase. Náš hrdina je žoldákem v kolonii Sanction IV, kde bojuje za Carrerův gang. Právě má za sebou smrt a oživení, proti své vůli prodělává rekonvalescenci, když ho znenadání navštíví kolega voják Jan Schneider. Chce po Kovácsovi, aby mu píchnul s kšeftem století. Našla se opuštěná marťanská loď, zatím se daří objev tajit. („Marťané“ jsou druh z počátků vesmíru, jehož první vykopávky objevili lidé na Marsu). Souřadnice lodě teď půjde za velké peníze prodat některé korporaci. Napřed ale musejí ze zajateckého tábora vysvobodit archeoložku Tanyu Wardaniovou.

Kovács do podniku jde a Wardaniová je záhy na svobodě. Se Schneiderem osloví jako prvního kupce korporaci Mandrake, kde s nimi jedná jistý Matthias Hand, velké zvíře. Souhlasí s obchodem a pomáhá Kovácsovi sehnat partu ostřílených žoldáků. Na archeologickém nalezišti se všichni chystají projít marťanskou branou, kterou Wardaniová objevila, na opuštěnou loď. A tehdy začnou ošklivé potíže. Kovácsovi a jeho značně osekané partě se podaří skočit na druhou stranu, ale tady zjišťuje, že pořádné trable je teprve čekají. Marťanská loď není tak mrtvá, jak se zdála, po Kovácsovi jde jeho bývalý šéf Carrera, a když vám někdo usmaží čip, i nesmrtelný voják to má jednou provždy za sebou.

Space opera s noirovou příchutí

Morganova první kniha – taková pecka, že ji hned koupil Hollywood – byla nelítostná burleska smíchaná z přetažených a rozšířených motivů stylu noir, jak je vytvořili Hammett, Chandler a jim podobní, a jež tolik sluší sci-fi obecně a kyberpunku zvláště. Druhý román z této atmosféry něco zachovává – třeba přehršle podvodů a lstí –, ale vinou válečného prostředí se výsledek čte jako Gibsonův remake Haldemanovy Věčné války. Přičtěte si k tomu space-operové motivy hyperprostorových skoků a tajemné starší rasy (byť jistě připomínají spíš Williama Bartona a Alastaira Reynoldse než André Nortonovou) a dostanete román sice podobně čtivý, ale daleko roztříštěnější než jeho předchůdce.

Tím neříkám, že se Morgan nedovede ukáznit. Zápletka je přímočará a nosná, nikdy jí neschází akce ani obrazivost. Jasně a vtipně popisuje spoustu fešáckých udělátek. Všechno je to ale až příliš pochopitelná technika, větší kvéry, menší štěnice, odolnější zbroj. Žádné skutečně ulítlé vynálezy z posthumánní budoucnosti jako třeba v románech Johna C. Wrighta. Tuto relativní technologickou zaostalost částečně vysvětlují protektorátní zákazy a omezení, ale ve skutečnosti se Morgan opírá o dobře známé propriety, aby udržel noirový svět pohromadě. Například scéna z „Tržiště duší“, kde se krvavé kortikální čipy rovnou z bojiště třídí v moderním pekle, má ale určitě hodně do sebe. Občas není těžké si představit, že být dnes Leigh Brackettová začínající spisovatelka a hledat pro svého hrdinu Erica Johna Starka vhodné kulisy, psala by asi právě takhle.

Postavy, s nimiž Morgan přichází až v druhém dílu, jsou tak živé a barvité, že dovedou doplnit i Kovácsovu obludnou otlučenou osobnost. Morgan si dává pozor, aby individualizoval všechny členy komanda, a každá smrt má správný dopad. Stylistické triky ale občas selhávají. Sled jednoslovných odstavců v kapitole 28 spádu bitvy nijak nepřidá. Ani nekecneme na zadek. Z dialogů plných teček. Protože drsňáci. Mluví úsečně.

Morganova směs krvavých bitek, báječných překvapení a hledání spásy je ale přesto tak hutná, že téhle divoké jízdy nebudete litovat.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Robert Tschorn
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: České vydání chystá nakl. Triton. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.