Miliony let v budoucnosti. Slunce došlo k podzimu svého života a tato událost Zemi drasticky pozměnila. Žádné vyspělé technologie, žádné cesty ke hvězdám tak lidstvo nečekají. Ostatně, jedinými astronauty, kteří pendlují mezi Zemí a Měsícem ani nejsou lidé…
 |
Téměř celá planeta se změnila v gigantickou džungli. Rostlinné se často spojilo s biologickým a savci už téměř neexistují. Sám člověk se vrátil k prvotní pospolitosti a vědomosti vyměnil za instinktivní chování. Není divu, drobní dvounožci den co den bojují o holý život, potravu a skromné skrýše k odpočinku. Hmyz a rostliny narostly do zrůdných tvarů a podob.
To, co v dnešní době zamáznete ranními novinami, vás v Aldissově světě probodne skrznaskrz. Ale i přes tak příšerné živobytí se lidé stále drží, i když v málopočetných tlupách, které jedna o druhé téměř nevědí. Taková je i tlupa Lily-Yo, poněkud prchlivé vůdkyně. Muži jsou v její tlupě smetánkou, hýčkaní a nadmíru chápaní, ale pokud je někdo takový, jako Gren, paličatý a drzý chlapec, brzy dojde trpělivost i tomu nejsvatějšímu. Proto je Gren z tlupy vyhnán a spolu s dívkou Poyly se vydávají za vlastními dobrodružstvími, zatímco Lily-Yo a další z tlupy odcházejí zemřít do vrcholků lesa.
Příběh je prostinký, Gren a Poyly, později i s Pastýřkou Yattmur procházejí světem, který je nikdy nekončící zelenou noční můrou. Stejně jako potomci člověka, i čtenář dostane málokdy šanci vydechnout. Nápad stíhá nápad, jakmile s hrdiny opustíme jednu bizarní lokaci, hned vskočíme do další.
Některé rostliny jsou stále alespoň trochu podobné svým usedlejším předkům, některé jsou tak bláznivě nádherné či odporné, až se tají dech. Všude bují krutý, instinktivní kvas hladu a zoufalého boje o místo na slunci ve skleníku, který požírá sám sebe. Některé scény jsou krutě dechberoucí (boj o vycucola), některé psychedelicky děsivé (okatá jeskyně) některé křehce nádherné (migrace chůdnic). Téměř dvě třetiny příběhu jsou hlavní protagonisté ovládáni děsivou, chladně analytickou parazitickou inteligencí, která hlavně u Grena málem zapříčiní jeho duševní rozklad. Při týrání rybích lidí je díky tomu odporný, při závěrečném vegetování v jeskyni dojemně zranitelný.
A obrovští traverzéři, pomalu plující mezi dvěma světy, vše lhostejně pozorují.
Překlad Jana Vaňka je jedním slovem skvělý a je dobře, že při módě nových překladů je použit i v třetím vydání Skleníku. Tolik krásných nových slov, která do sebe během čtení této útlé knížky čtenář vsaje, jen tak někde nenajdete. Některá jsou na vyslovení příjemná, některá méně, ale kdyby se z nich měl sestavit slovník, možná by byl tenký, ale náramně působivý.
Občas si to prostě člověk zaslouží, srazit z piedestalu umělé výjimečnosti a představit si svět, kdy nehraje druhé, nebo třetí, ale zhruba dvoutisícíprvé housle. Navíc v současnosti, kdy se decimování nejen vegetace posunulo do zcela jiného rozměru, než v dobách, kdy byl Skleník napsán, činí toto postapokalyptické dobrodružství ještě palčivějším.
Překlad: Jan Vaněk
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2007
Počet stran: 280
Rozměr: 110×165
Provedení: paperback
