Bratři ve zbrani jsou další knihou z cyklu, popisujícího osudy Milese Vorkosigana, šlechtice z planety Barrayar. Tomu tělesné postižení sice znemožňuje, aby se věnoval kariéře profesionálního vojáka, v jeho rodině obvyklé, ovšem na druhou stranu, mozek mu funguje perfektně a tak nic nebrání, aby sloužil vlasti jako diplomat. V této funkci může naplno využít svou schopnost myslet, kombinovat a jednat rychleji než ostatní.
A tyto schopnosti mu dopomohou i k tomu, že se stane (pod jménem Naismith) velitelem flotily Dendarijských žoldnéřů. Po krátkých rozpacích ze strany jeho nadřízených je žoldácká flotila používána k řešení záležitostí, jenž jsou příliš kontroverzní na to, aby si jimi špinila ruce pravidelná barrayarská armáda.
Idyla skončí v okamžiku, kdy po splněném úkolu zakotví Dendarijci u planety Země, aby mohli opravit své lodě a provést dlouho zanedbávanou údržbu. Jejich minulá mise neproběhla úplně hladce a rozzlobení Cetaganďané jim stále jdou po kůži. Miles, plný optimismu, okamžitě po přistání zamíří na velvyslanectví v Londýně, aby vyjednal doručení obvyklé výplaty, kterou žoldnéři nutně potřebují. Jak se však ukáže, nikdo o ničem neví a peníze nejsou v dohledu. Kritickou situaci ještě zkomplikuje to, že místo peněz dorazí rozkaz, nařizující, aby Miles nastoupil službu na barrayarském velvyslanectví. Nezbývá než čekat, ale čím déle bude na jednom místě, tím více stoupá pravděpodobnost, že někdo odhalí jeho dvojí totožnost. Poručík Vorkosigan a admirál Naismith jsou prostě příliš blízko u sebe. Míles narychlo vymyslí historku o tom, že Naismith je jeho klonované dvojče, čímž na nějakou dobu rozptýlí podezření. Jenže pak se začnou dít podivné věci a události dostanou rychlý spád. Zdá se, že historie s dvojčetem se nebezpečně podobá pravdě a někdo jde Milesovi po krku. A kupodivu to nejsou pomstychtiví Cetaganďané, nýbrž někdo jiný. Je jen na něm a jeho schopnostech, zda se mu podaří rychle zjistit pravdu a zabránit spiknutí, jehož následky by byly pro něj i pro Barrayar katastrofální.
Ani další díl mé oblíbené série nezklamal. Kvalita nešla nijak dolů a drží se své obvyklé nadprůměrné úrovně. Proč tomu tak je? Prvními důvody jsou propracovaný děj a promyšlená zápletka. Svět, ve kterém se Milesova dobrodružství odehrávají, je uvěřitelný a vyvíjí se. To samé platí i o hlavním hrdinovi a postavách, jenž ho doprovázejí. Dalším důvodem je to, že autorka opravdu umí psát. Její knihy jsou čtivé, na správných místech se nešetří napětím a akcí a jindy je zase děj odlehčen humorem. Navíc je jazyk, jímž jsou psané, velmi živý a bohatý. O to se ovšem pochopitelně zasloužila i překladatelka do češtiny Helena Soukupová. Můžete sice namítnout, že vyjmenované věci by měly být samozřejmostí u většiny knih, ale bohužel to není pravda. Romány od L. M. Bujoldové jsou momentálně asi to nejlepší, co můžete ve (v současnosti poněkud upadajícím) subžánru sci-fi zvaném space opera najít. Takže Vám je mohu s klidným svědomí (opět) vřele doporučit.
