Bratr vlk – Letopisy z hlubin věků I – Paver Michelle

Na začátek si nemohu odpustit malou osobní vzpomínku na dobu, kdy jsem sotva odhodil slabikář a začal se shánět po něčem interesantnějším, než je popis příhod typu „máma mele maso“. Shodou okolností jsem narazil na prastaré rozbité vydání Lovců mamutů, vyřazené z jakési knihovny. Otevřel jsem ji a byl jsem ztracen. Napínavý děj, odehrávající se v exotickém prostředí, doprovázený báječnými obrázky Zdeňka Buriana, byl mou vstupenkou do světa dobrodružných románů, jejichž evoluční formou je i část sci-fi a fantasy. Není se proto možné divit tomu, že jsem se na knihu, o které dnes píšu, vrhl s velkou nedočkavostí, ještě umocněnou chválou, přicházející ze zahraničí.

Děj Bratra vlka se odehrává zhruba před šesti tisíci lety, tedy asi dvacet tisíc let po Lovcích mamutů. Ledovec roztál, stáda mamutů byla zčásti zkonzumována našimi předky a zčásti vychcípala přirozeně, a spolu s nimi zmizeli i obří predátoři typu šavlozubého tygra nebo jeskynního lva, kteří notně ztrpčovali život pralidem. Evropa je teď pokrytá lesem, kterému se v knize říká jenom Hvozd, jímž se pohybují skupiny lidí, které se mu dokonale přizpůsobily, a kterým pomáhá v přežití i znalost drobných „každodenních“ kouzel a rituálů. I když je život stále ještě tvrdý, dá se říci, že se lidé stali pány Hvozdu, a ze zvířat se teď už opravdu obávají jen velkých medvědů, kteří jsou jediní dravější než oni. I s těmi se však dá vcelku vyjít. Místní lovci – sběrači pranic netuší, že někde na jihu už místní chytré mozky začínají uvažovat, že by nebylo špatné nějak využít tu lesklou věcičku, které se říká „měď“. Hlavní hrdina knihy, dvanáctiletý chlapec Torak, však nemá zrovna teď na uvažování o budoucnosti moc času, protože má opravdu velké starosti…

On a jeho otec žili v Hvozdu sami a snažili se držet dál od lidí. Jejich osamělý život přeruší útok medvěda, který těžce zraní Torakova otce, jenž následkem zranění umírá. Na smrtelném loži si však od vyděšeného Toraka vynutí slib, že se s medvědem, ohrožujícím celý Hvozd, utká a zničí ho. Medvěd totiž není tím, čím se zdá být. Lidem sice magie pomáhá v přežití, ale dá se (tak jako všechno ostatní) zneužít i při páchání zla – rozzuřená medvědí bestie je posedlá démonem, kterého je třeba zastavit. Torak se proto vydává na dobrodružnou a nebezpečnou výpravu, jejíž výsledek závisí hlavně na něm. Na své cestě potká pomocníky i nepřátele, lidi ochotné mu pomoci i zrádce. Dozví se, kým opravdu je a kam patří, jeden domov ztratí, ale druhý získá, a navíc pozná i opravdové přátele.

Dějem je tedy Bratr vlk typickou fantasy, kdy je na začátku mladý a naivní hrdina postaven před nějaký úkol, vydává se na cestu, kde zažije různá dobrodružství, a s pomocí přátel nakonec vítězí nad protivenstvími osudu a nepřáteli. Fabule je tedy notně otřepaná, ale prostředí pravěku, ve kterém se děj odehrává, atraktivní a dostatečně věrohodně popsané, což ji velmi osvěžuje. Autorka se údajně zajímá o antropologii a historii a je to znát, hlavně při popisu různých detailů, jež knihu ozvláštňují. Navíc jí nechybí dobré nápady – nejlepší je samozřejmě ten s Torakovým vlčím přítelem. Avšak tím, co je na knize nejzajímavější, není její epická část, ale lehkost a samozřejmost, s jakou autorka do děje začlenila prvky z mytologie různých přírodních národů. To je ten největší rozdíl, který knihu odlišuje od podobných „pravěkých“ příběhů a posouvá ji spíše někde k románům Roberta Holdstocka, než k Lovcům mamutů. A pochopitelně ji tím také činí atraktivní i pro dospělé čtenáře. Otázka však zní: dokáže to docenit průměrný dětský konzument, pro kterého je kniha určena především?     

Ano, i přes své nepochybné kvality to kniha nebude mít na knižním trhu lehké. Definice „kniha pro děti“ dnes kulhá na všechny čtyři nohy, a to zvláště tehdy, jde-li o fantasy. Dítě, které má zájem o povyražení tohoto druhu, si dnes může v deseti letech přečíst Hobita, v jedenácti Harryho Pottera a ve dvanácti už hltá Zaklínače – má tedy možnost si vybírat z toho nejlepšího, co vůbec bylo napsáno. A naopak, po kvalitní dětské knize s radostí sahají i dospělí čtenáři, kteří však mají vyšší nároky. Těžký život spisovatele… Bratr vlk se v nabité konkurenci sice určitě neztratí, ale na druhou stranu jí to, co ji činí zajímavou (tedy mytologie), nemusí pomoci v boji o dětského čtenáře. Jedno podstatné plus však určitě má. Na knižním pultě působí jeho obálka v záplavě vyřvaných barev jako balzám pro oči. Nakladatel totiž naštěstí použil vkusnou a výstižnou originální obálku a ilustrace, které se ke knize hodí jak k zajícovi uši.

Jako knihu pro děti mohu Bratra vlka s klidným srdcem doporučit – čte se lehce, ale nepodbízí se, je dostatečně syrově napsána, ale nešokuje brutalitou, poučí, ale bez mentorování. Svůj úkol tedy plní na sto procent. Jako kniha pro dospělé – to je jiná. Dospělému mohou vadit černobílejší charaktery, relativně nekomplikovaný děj a to, že už vlastně přečetl dost podobných knih. Přesto stojí kniha za povšimnutí a úspěchy mnoha autorů (nebo spíše autorek) dokazují, že čtenář fantasy může být spokojen, i když krev nestříká až ke stropu a na každé druhé stráně není akční scéna. Pro ty, kterým se kniha líbila, mám dobrou zprávu – druhý díl s názvem Toulavý duch by měl vyjít už v březnu.