Brazílie – země fotbalu, volejbalu, capoeiry, nekonečných telenovel, karnevalů v rytmu samby, prostituce a vysoké kriminality, kultu krásy a transvestitů. Jenže jako skoro každá latinsko-americká země má i ona pochmurnou otrokářskou minulost. A jak může vypadat její budoucnost? O tom všem vypovídá román Brasyl Iana McDonalda, který, jak to vypadá, úspěšně zahnízdil na našem knižním trhu.
Současnost
Produkční Marcelina Hoffmanová dostává těžký úkol. Musí vymyslet televizní pořad, který bude konkurovat ve sledovanosti Světovému poháru ve fotbalu. Dostává skvělý nápad – co takhle najít a zhanobit brankáře Barbosu, který pustil nejostudnější gól brazilské fotbalové historie? Jenže zdá se, že lov na brankaře, nyní už vlastně starce, nebude tak jednoduchý. Jakoby tomu něco chtělo zabránit – a zdá se, že to je Marcelina sama…
Budoucnost
Píše se rok 2032. Podnikatel Edson se živí kromě jiného i vyhledáváním talentů. Jeho mladší bratr ho však krádeží kódované kabelky přivede do potíží. Všechno zlé je ale k něčemu dobré – alespoň se tak seznámí s Fiou, kvantovou fyzičkou. Dívka, do níž se Edson zamiluje, ovšem kvůli svým nelegálním aktivitám žije dvojí život a záhy umírá. Vír událostí se znovu roztáčí, když Edson Fiu znovu spatří živou na místě trestného činu…
Minulost
Luis Quinn, jezuita a mistrovský šermíř s výjimečným talentem pro jazyk, se vydává do povodí Amazonky, aby podrobil řádové disciplíně otce Goncalvese. Na cestě, při níž kritizuje otrokářské zřízení portugalské kolonie, ho doprovází Francouz Robert Falcon, jenž míří na rovník, aby zde učinil výzkum ohledně tvaru Země. Quinn je po střetu z knězem donucen setkat se s národem kočovných Indiánů, jenž podle pověstí vládne mystickými schopnostmi. Jak dopadne toto setkání, které zatím nikdo z kněží nepřežil?
Děj knihy je rozdělen, jak je naznačeno výše, do kapitol, ve kterých se střídají tři časově odlišné linie. Autorovy postavy jsou nevšední, vyprávění nesmírně dynamické. McDonald umí napsat strhující akční scénu, a zároveň dokáže srozumitelně psát o vědeckých myšlenkách. Používá kvantovou fyziku takovým způsobem, až má čtenář pocit, že kouká Bohu pod sukni. I přes onu dynamičnost si však kniha vyžaduje značnou pozornost, protože autor často používá sloh, který si může dovolit jen člověk, jenž nadmíru rozumí svému řemeslu. Podobně složitá souvětí by totiž jen tak nějakému pisálkovi v redakci neprošla. Navíc je potřeba intuice zkušeného čtenáře, aby vnímal spojování dějových linií
Dějové linie jsou obsahem i délkou vyvážené. K linii budoucnosti a minulosti nebude mít asi čtenář námitek. Děj současnosti však nepůsobí příliš autenticky. Právě zde se autor mohl trochu rozepsat. Chybí tomu vypravěčská naléhavost, jakou třeba člověk cítí z filmu Město bohů, i když i tento výborný film je zkreslen novinářským kumštem. Zkrátka současnost působí, jakoby o ní autor hodně načetl, ne že ji zažil.
Přesto by se jeden vroubek na McDonaldově tvorbě našel, i když si je autor recenze vědom, že v tomhle bodě s ním ne každý bude souhlasit. McDonald píše ve strhujícím tempu, příběh je podáván s filmovým střihem, nesmírně dynamicky. Malou chybou ovšem je, že oproti Řece bohů vyznívá zachycení ducha Brazílie v tomto románu, i díky rozdělení do tří časových rovin, trochu prázdně. Celkově pak spojení působí až synteticky. Neříká se to často, ale Brasylu by prospělo padesát až sto stran navíc. Možná by to chtělo přidat trochu užvaněnosti. Koneckonců tvůrčí a myšlenkové kapacity na to autor bezpochyby má, ale to už za McDonalda píšeme jinou knihu…
Jak vypadá srovnání s předchozí knihou Řeka bohů? Románu je ponechán postkyberpunkový nádech dějovou linií budoucnosti. Přidán je nesmírně autenticky působící linie z minulosti a stravitelná linie současnosti. Ano, Brasyl je koncipován jinak než předchozí román. Někteří dílo kvůli tomu nadšeně přijmou, jiní román zatratí. Nicméně i ti druzí nesporně uznají, že se pořád jedná o výjimečnou knihu.
Román o Brazílii, zemi, kam dějiny zanesly mnoho barev pleti a řadu náboženských kultů, zemi hlubokých pralesů, dusného horka a slunce, lásky k fotbalu a nekonečných telenovel. V příběhu ze tří různých epoch – minulosti, přítomnosti a budoucnosti – se v přívalu nádherných detailů dostáváme k samotné esenci domova jednoho z největších pozemských národů. Z nespočtu drobných pramínků se v pozoruhodně vystavěném příběhu slévá dokonalý obraz největší jihoamerické země… A s ním na povrch vyvěrá nespočet otázek o samotné podstatě skutečnosti. Je vše propojeno skrze prostor i čas v křehké tkanině reality? Existuje jeden vesmír nebo mnoho vesmírů? Myšlenkově bohatý román britského prozaika poskytuje nejen odpovědi, ale i řadu dalších, neméně zajímavých otázek. (anotace)
- Autor: Ian McDonald
- Překlad: Miroslava Polová
- Formát: paperback
- Počet stran: 328
- Cena: 359 Kč
- Nakladatel: Argo, Triton, 2010
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
Pěkná knížka, Brasyl nezklamal, ale jako příznivce fotbalu (ano i takový jsou mezi scifisty:)) mně vadilo stálé používání spojení World Cup jako Světový pohár. U nás je to prostě Mistrovství světa. Světový pohár se u nás snad ani nepoužívá..
Taky jsem se nad definicí Světový pohár zamýšlel, když jsem knihu četl. Možná se mílím, ale myslím, že Světový pohár se u nás používal v minulosti. Ale příjde mi, že možná je to alternativní název alternaternativního světa.
Tak já to chápu tak, že je to román o Brazílii, ne o tom, jak se World Cupu říká u nás…
No pokud je knížka přeložena do češtiny tak je to celkem důležité neboť fotbal v knížce hraje důležitou roli… Kolik lidí u náš řekne že vítězem Světového poháru v roce 1950 byla Urugay?.. asi nikdo.. Urguay se prostě stala mistrem světa.
Oficiální název je FIFA Wold Cup, ale neslyšel jsem, že by loni byl Světový pohár v JAR, vždycky Mistrovství světa…
A. Smutný
Ad World Cup – jako fotbalový fanda jsem tohle probíral s nakladatelem ještě před vydáním…a musel uznat, že má pravdu. Pro symboliku knihy je ten pohár důležitý. Va nše fotbalovém prostředí to sice vyznívá jako archaismus, ale víme oč jde a pokud se mám vyhnout spoilerům, tak překlad World Cupu jako Mistrovství světa totálně naruší McDonaldův…úmysl.
(ehm…ne, se zdejším systém zadávání předmětu a jména jsem si ještě nepotykal…:))