Bouře křídel – Pán draků 1 – Bunch Chris

Co mě přímo praštilo po pár stránkách do očí, je jednoduchý a přímočarý styl psaní. Hlavní hrdina je zpočátku třináctiletý klučina, který doslova zmlátí jiného, toho „špatného“ kluka. Potom si jen tak vyleze na skálu a vrátí dračí vejce do hnízda. Následuje noční odchod z domova a začátek tulácké kariéry. Kdybych tento odstavec napsal na dvacet stran, máte jasný přehled o tom, jaký styl můžete čekat. Docela neosobní styl a troufám si říct, že tak emotivně prázdného hrdinu jsem už opravdu dlouho neviděl – nečetl. Takže první čtvrtinu knihy pozorujete počáteční Halovy úspěchy i neúspěchy a pokud by je vyprávěl někdo jiný než on, tak rozdíl nepoznáte.

Hal bloudí křížem krážem, kam ho nohy zanesou, a snaží se dostat do blízkosti draků a více se s nimi seznámit, jelikož ho už odmalička přitahují. Jen tak mimochodem se dostane k Athelnymu, jenž chodí od vesnice k vesnici, vystavuje draky a platící zákazníky nechává i proletět. Ale aby pravé dobrodružství mohlo začít, Athelny prohraje celý svůj majetek v kartách a Hala při cestě domů odchytí verbíři. Tak začíná jeho kariéra vojáka strážícího hradby před nepřítelem. Později jako seržant u lehké kavalerie si povede velmi dobře a dokonce se mu dostane nabídky přejít k nově se tvořící Dračí letce. Jediným problémem, jak sám říká, jsou jeho muži, které nemůže zklamat. Snad jen kdyby všichni zemřeli, potom by byl volný a mohl jít tam, kam ho srdce táhne. A co čert nechtěl, opravdu všichni z jeho jednotky záhy umírají a cesta pro budoucího hrdinu je připravená.

Podobným stylem můžete i nadále lehce vytušit děj a bez větších problémů se jím nechat jen tak lehce pohupovat při nenáročném čtení. Hal se stane známou postavou po celém království především díky novinám (ano, tištěné noviny nejsou ničím zvláštním, mám pocit, že jsem se dočetl i o zapalovači, ale tím si nejsem jistý) a nekonečně se vlekoucí válce. Všichni nadřízení jsou naprostí idioti a vlastně nebýt jeho nápadů a inteligence, tak by už dávno prohráli. Zde jsem byl opravdu překvapený, jak ohromně Chris Bunch potupil všechny důstojníky. Nevím, jestli mu tak ve Vietnamu všichni připadali, ale pokud ano, tak se nedivím, že Spojené státy prohrály. Dle mého názoru opravdu nereálné a častokrát zveličované záporné vlastnosti celého velení.

Jelikož jsem před chvílí četl recenzi na JFK a mám ji ještě v hlavě, vzpomněl jsem si na jednu větu, která zapadne i sem 🙂 Pokud se kolega Michael neurazí, tak si ji vypůjčím.

V příběhu najdeme všechny atributy klasického dobrodružného románu – exotické prostředí, lásku, zradu, bitky a souboje a spoustu další akce.

Co tím chci říct? Že jde o další nenáročný titul, který pobaví a svou přímočarostí by mohl přilákat převážně mladší čtenáře. Celý příběh je okleštěný o běžné lidské strasti a vše je věnováno jen popisu Halovy kariéry, hrdinských kousků, soupeření o „sestřely“ protivníkových draků a nakonec i finální bitka, kde se utkají nejlepší z nejlepších. Nečekejte žádný magický epos nabytý úžasnou atmosférou a do nejmenších podrobností vypiplaný příběh i s postavami. Draci jsou na úrovni koní, jen navíc dokáží i létat a pomáhat tak ve válce, kde by převaha ve vzdušném prostoru mohla přesunout misky vah. Jak jsem už i jinde četl, přirovnání k začátku druhé světové války je trefné a nebýt draků, kouzelníků a středověkých reálií, mohla by se nálepka fantasy změnit na historický román. Jakmile se s tím vším smíříte a sžijete se s jednoduchou formou vyprávění, docela se při čtení zabavíte a na konci si řeknete, že to vlastně nebylo vůbec špatné :-).