Nápadité! Vtipné! Překvapivé! To všechno jsou přívlastky, které by se daly použít pro povídky nedávno zesnulého amerického spisovatele Roberta Sheckleyho. Čtrnáct z nich vydalo ve sbírce Bláznivý vesmír nakladatelství Albatros v edici Karavana. A je to čtení, které by si milovníci klasické sci-fi rozhodně neměli nechat ujít.
Robert Sheckley napsal povídek více než dvě stě, přesto je jeho styl jednoduše rozpoznatelný po prvních několika větách. Lehce nastíněné kulisy, uvedení hlavní postavy do děje, základní problém, který hrdina má, a jde se na věc. Vše je podáváno s nadhledem a ironií, bez nějakého filozofování nebo sáhodlouhých charakteristik, a to včetně situací, kdy jde doslova o život.
Od Sheckleyho povídek samozřejmě nelze očekávat žádnou super modernu, a experiment už vůbec ne. Tématicky je většina pevně usazena v době, kdy vznikaly, v padesátých, šedesátých letech, kdy kralovali velikáni jako Isaac Asimov, Arthur C. Clarke nebo Robert A. Heinlein. Ani místo, kde se povídky odehrávají, proto nikterak nepřekvapí – kosmická loď, hostinná či nehostinná planeta ať už v Sluneční soustavě, nebo ve vzdáleném vesmíru, s neznámou ekologií a mimozemšťany, ale třeba také Země daleké či blízké budoucnosti.
Někdy kupodivu zcela chybí fantastický motiv, jako v úvodní povídce Noční strach, kde se hlavní hrdince každou noc zdá, že má kolem sebe v posteli samé hady a v hada že se mění i její manžel… jenže překvapivé řešení je zcela prozaické a nikterak nadpřirozené…
Oblíbeným Sheckleyho tématem je do absurdna dovedená reality show, tedy téma, jež později s oblibou rozpracovávali také Philip K. Dick nebo Stephen King – Jim Raeder z povídky Cena za riziko běží podobně jako Running Man o život, aby na konci, pokud ovšem přežije, získal směšnou finanční částku. Přehnanou agresi si lidé vybíjejí v povídce Sedmá oběť pro změnu střídavou hrou na vraha a oběť.
Sheckley se, jak již bylo řečeno, nevyhýbal ani těm nejprovařenějším zápletkám sci-fi, jen to dělal s humorem a po svém. Hrdinové u něj často bojují s neznámými typy mimozemšťanů, jako ve Vůni myšlenky, kde obyvatelé nekolonizované planety 3-M-22 vnímají okolí pomocí myšlenek, takže pokud si člověk sám sebe představuje jako veverku, vnímají ho tak i oni. Ekonomické invazi pozemšťanů zabrání v povídce Popovídáme si? neustále proměnlivý a pro člověka proto zcela nepochopitelný jazyk domorodců.
Sheckleyho humor se naplno projevuje ve vytváření paradoxů, kdy lidský faktor ničivým způsobem zasáhne do supermoderní techniky, a dochází tak ke značně absurdním situacím. Jim Radell z povídky Země, vzduch, oheň a voda má sice takřka dokonalý skafandr, ale proti mrazu a závějím na Venuši mu nakonec pomůže zcela jiným způsobem, než se původně čekalo. V povídce Bláznův mat zase proti sobě stojí dvě vesmírné flotily vybavené těmi nejdokonalejšími počítači, které výsledek bitvy propočetly už dopředu. Ani jeden z nich však netušil, že do jejich propočtů zasáhne svým iracionálním chováním obyčejný blázen.
Všechno je psáno vtipně, maximálně jednoduše a text tak bez oklik směřuje rovnou k překvapivé pointě. Tu k méně vydařené, tu k více, sem tam se Sheckleyho povídka vypne až k nečekanému myšlenkovému přesahu, jako třeba v Rybářské sezóně, vystavěné na srovnávání amerického maloměsta se zatuchlým rybníkem, nebo i v proslulém Obchodu se světy, ponuré vizi zdevastované Země budoucnosti, kde lidé mohou šťastný život prožít akorát ve snu.
Nedá se říct, že by Bláznivý vesmír jako celek přinášel čtenáři nějaký nadpozemský, nezapomenutelný zážitek. Spíš jenom takový příjemný pocit spojený s nostalgií za časy, kdy do letů do vesmíru nezasahovala žádná virtuální realita nebo čipy v mozcích hlavních hrdinů.
Loni vydal Sheckleyho sbírku povídek nazvanou Lístek na Tranai Polaris. Letos se přidal Albatros, nebylo by na škodu, kdyby v takovéto bohulibé činnosti pokračovala nakladatelství i nadále. V Sheckleyho pozůstalosti se podobných vybroušených krátkých klenotů jako v obou jmenovaných sbírkách nachází ještě více než dost.
Proti gustu žádný dišputát, ale těch odkazů na reklamu je podle mě trochu dost, myslím si, že to do recenze nepatří. Jinak si myslím,že ta knížka nebude špatná a určitě si jí v knihovně půjčím.
Eh, je to fakt divné divné
Velká nuda