Zcela náhodně jsem narazil na titul „Ztracené letopisy“ od Argonanta. Argonantus je pseudonymem autora knihy, jménem středověkého kronikáře a současně postavou některých vyprávěných příběhů, kladených povětšinou do 12. století. Útlý svazek s historizující ilustrací na obálce vyšel v roce 2011 a obsahuje zajímavou předmluvu od Jana Zeleného (nevynechejte ji!), kterou následuje sedm příběhů, s jedinou výjimkou situovaných do středověké Prahy a okolí.
Ochránce cesty je příběhem chlapce, který se stal členem řádové komunity u Svatého Jana. Vyprávění začíná smrtí kněze od Svatého Vavřince. Žánrový obrázek ze středověkého života se ale poznenáhlu mění v horor – z hrobu připraveného pro kněze unikne spectra – děsivý přízrak kostlivce, vraždící zdánlivě náhodné oběti a odolávající všem pokusům o likvidaci. Přežije vypravěč řádění monstra?
Opravdu někdo je vyprávění ducha mladé dívky, náhodně zabité na ulici padajícím trámem. Nabízí poněkud netradiční pohled na „život po životě“ a s ním spojené problémy, přitom dokáže překvapit a snad i pobavit.
Souboj se svým obsazením rolí poněkud vymyká našim tradicím. Příběh o rytíři Zvěstovi z Netluk a drakovi Nigreonovi z kopce Pravda nabízí neotřelý výklad některých starých pověstí. Vyprávění o posedlosti a různých pojetích cti přesahuje standardní rámec pohádek a posouvá tento nedlouhý příběh kamsi dál…
Cesta zpátky je zasazena do období krátce po pádu Jeruzaléma. Z Benátek je třeba bezpečně dopravit do Čech blíže nespecifikovanou cennou relikvii, o kterou má zájem jak císař, tak různá italská knížata. Zhostí se zvláštní posel úspěšně své mise?
Moc je příběhem adepta bojové magie. Jaká je cena za dokonalé zvládnutí síly? Kdo má osobní zájem na jeho využití?
Temný rytíř je žánrovou klasikou. Mizera s titulem a nenávistí ke svým vrahům, pohřbený ve špatný den, na krajně nevhodném místě a ještě k tomu ve zbroji – to je jen polovina problémů. Druhou jsou „ctihodní“ řemeslnící a měšťané, kteří si s pomstychtivým nebožtíkem nezadají. Zejména, když jde o peníze…
Zavřené dveře – Argonantus, tajemství magického „Umění“ a bitva o trůn mezi Bedřichem a Soběslavem „Na bojišti“.
Sborník příběhů, stylizovaný do podoby historické fantasy, je směsicí příhod, zařaditelných velmi přibližně do let 1140 – 1240. Setkáme se v nich s řadou historických postav a běžnému publiku ne zcela známých historických skutečností a zajímavostí, mezi které patří i stavební vývoj Prahy v průběhu 12. století.
Jednotlivé povídky nejsou ani příliš rozsáhlé, ani nijak složitě koncipované a stylově se snaží přiblížit zápisům ze starých kronik. Magie, monstra a nadpřirozené jevy jsou zde podávány v kontextu doby a z pohledu běžného člověka. Není to tak velkolepé, jako efekty přebrané z akčních filmů, ale o to lépe to zapadá do doby a prostředí. Kultivované podání ještě umocňují náladové ilustrace Jana Droščáka. Někdo by mohl namítnout, že by textu více odpovídal středověký styl ilustrací, ale ty by patrně tak dokonale nesouzněly s obsahem textů.
„Ztracené letopisy“ nejsou klasickou fantasy, ani akčním čtivem. Přesto se mohou stát vítaným zpestřením knihovny pro někoho, kdo by si rád odpočinul od předlouhých ság, složitých spiknutí, monumentálních bitev a „filmových“ efektů.
Název: Ztracené letopisy
Autor: Argonantus
Ilustrace na obálce a vnitřní ilustrace: Jan Droščák
Vydal: Beletris, Praha, 2011 jako svou 27. Publikaci (edice Camelot)
Literární redakce: Stanislav Hudský
Počet stran: 187
Cena: 245,– Kč
ISBN 9788087105160
HM, tak tohle vypadá dobře. 2011, proč mi to uniklo?