Do konce světa zbývá pouhých pár měsíců. V centru Prahy se nachází jedinečné a mocné magické zřídlo. To pochopitelně láká všechny zahraniční bytosti nadané zvláštními schopnostmi k návštěvě hlavního města. Jenže s obyčejnými suvenýry se spokojí jen těžko.
 |
Už od rudolfinských dob funguje v Čechách tajemná organizace, jejímž posláním je bránit nejcennější pražský poklad před „cizáky.“ Jedním z velmi důležitých členů této organizace je i Vyvyan. Stejně jako ostatní, ovládá velmi užitečnou schopnost. V jeho případě jde o silnou intuici. Je zcela zřejmé, že přesně tohle nadání se mu bude sakra hodit. Ovšem nastávající apokalypsa není jeho jedinou starostí.
Spolu se svými kolegy musí hlavní hrdina co nejrychleji najít poslední přísadu zázračného elixíru života, nápoje tak mocného, že dovede nejen po takřka neomezenou dobu prodlužovat životy lidí, ale má i sílu je za určitých podmínek vyrvat ze spárů smrti. A jako by toho nebylo málo, trpí Vyvyan nedostatkem zájmu opačného pohlaví. V tomto kontextu pak už jsou ztráta vzpomínek na svou minulost před 450 lety a intenzivní snaha o vtipné hlášky vyslovenými banalitami. Přestože je v nelehké situaci, na úspěchu jeho mise není závislá jen budoucnost Prahy, ale rovnou existence celého světa.
Jan Urban ve své románové prvotině namíchal s grácií barmana v zácviku směsici seriálových a knižních námětů spolu s mystikou Starého Města. Jen co se děj Pragocalypsy přenese přes první opatrné krůčky a přejde do klusu, přijde první z mnoha klopýtnutí. Příběh, sám o sobě zajímavý, neustále sráží zbytečnými vsuvky. Například zveřejněné plné znění kodexu supertajné organizace včetně doplňujících bodů nemá žádný přínos ani pro aktuální kapitolu, ani pro knihu jako celek. Stejně jako Vyvyanovy návštěvy nočních klubů, kde prohodí pár slov a popíše čtenářům některé módní trendy určitých subkultur.
Na první pohled identifikovatelné chyby v logice děje pak dokonale okrádají knihu o její atmosféru plnou tajemna. Vyvyan s „cizáky“ komunikuje zásadně ve své mateřštině, přičemž se mu vždy dostane anglické odpovědi. Sporťák, za nějž by se ani pan Bond nemusel stydět, je sice dodáván s umělou inteligencí a umí se sám řídit, ale i tak v jeho výbavě chybí GPS navigace. Jeho pasažéři jsou navíc nuceni získávat zprávy z denního tisku. A když už tato moderní hračka něco umí, je třeba znát příslušný číselný kód. Ten se naštěstí nachází v přiloženém manuálu.
Není pochyb o tom, že autor disponuje rozsáhlými kulturními znalostmi. Některé důkazy v podobě narážek na známé fiktivní postavy či reálie jsou vítaným osvěžením. Jiné zmínky však působí spíše rušivě. Množství informací a různé odbočky z hlavní zápletky by bez obtíží vystačily na dalších sto, dvě stě stran. Jenže to je asi hlavní problém celé knihy: se slovy se místy až plýtvá. Navíc, zhruba od poloviny knihy dochází k nepravidelnému střídání ich a er formy vyprávění. Tato experimentální kombinace s sebou též nese hrozbu snižování pozornosti ze strany čtenáře.
Pragocalypsa bohužel trpí typickými neduhy začínajících spisovatelů. Naštěstí však obsahuje zajímavý námět a jistý potenciál v podobě dalších dvou dílů.
| 30 % |
|
