Antoine Rouaud: Cesta hněvu

Největší generál císařství a v současnosti ožrala na plný úvazek Dun-Cadal Daermon mé varování neznal, tudíž udělal klasickou chybu a začal se s knihovnicí vybavovat a prozrazovat některá tajemství, jež by bylo lepší ponechat na dně sklenky. Ve svém alkoholovém zoufalství se tento starý muž snaží zapomenout na to, že jeho milované císařství bylo svrženo republikou a mnoho jeho starých přátel nyní pracuje pro toto nové zřízení, proti němuž v minulosti bok po boku bojovali.

Nejvíc nicméně zoufá nad ztrátou svého talentovaného učně Žabáka. Stíny minulosti ovšem dosáhly do současnosti, jsou zavražděni někteří bývalí velitelé císařství a současní představitelé republiky. A vše nasvědčuje tomu, že jejich vrahem je císařský zabiják, který má nevyřešené spory i s Dun-Cadalem.

Tolik k příběhu, nechci se o něm více rozepisovat, neboť bych byl nucen vaše oči bombardovat masivními spoilery… a taky jsem líný více přemýšlet nad fabulí. Mohu ovšem prozradit, že tu není nic černobílé. Každá významnější postava je psychologicky zpracována a s radostí jsem četl pasáže, kdy se jedna konkrétní událost interpretuje z pohledu více osob.

Styl vyprávění je tu celkově zajímavý, poněvadž se tu zdařile mísí minulost a současnost. Flashbacky tu plynule navazují na události, které se zrovna dějí a dotvářejí charakteristiku jednotlivých postav. Čtenář si tak může průběžně upravovat obrázek o svých hrdinech a jejich motivacích.

V knize se mi taktéž líbila magie, která je v tomto světě užívána především rytíři a je nazývána animus. Jedná se v podstatě o ekvivalent všeobecně známé síly ze Star Wars, zde je ovšem za její užívání nutné platit i daň v podobě fyzického vyčerpání. Není to tedy žádný extra originální systém magie, ale je rozhodně ozvláštňující oproti častým fireballům a jiným energetickým střelám, které už mě osobně pijí krev.

Svět, ve kterém se příběh odehrává není příliš dopodrobna popsán a rozhodně by si zasloužil více rozpracovat, nicméně chápu, že hlavním tahounem jsou postavy a nikoli prostředí. Je možné, že bude čtenář občas mírně tápat. U mě se to například stalo u rouargů, což jsou nějaké velké obludy z močálů, ale nedokáži si je z popisu úplně komplexně představit. Naopak velice dobře je zde popsáno upadající císařství a nástup dravé a nemilosrdné republiky se všemi svými negativy i pozitivy.

Ještě bych se rád vrátil k příběhu. Rozhodně nepropadněte dojmu, že víte jak se bude děj dále vyvíjet. Já osobně jsem kupříkladu tušil, co se bude dále dít a některé věci skutečně předvídatelné jsou, ale pak jsem byl mile překvapen něčím, co bych nazval jako zvrat ve zvratu. Vážně, skoro jsem se z toho pozvratoval. Když pak následovalo vyjasnění některých motivů, tak jsem písmenka hltal jako cyklista mouchy.

Knihu mohu s klidným svědomím doporučit každému, kdo má rád svižné a dobře napsané příběhy. Zbytečně se zde neplýtvá magií a čtenář se zde setká s komplexními postavami, které mají své osobní přednosti, ale i slabosti, díky čemuž jsou velice živé. Jedná se navíc o víceméně uzavřený příběh, který pochopitelně bude dále pokračovat, ale je možné další díly nečíst. Já si však pokračování rozhodně ujít nenechám.