Kniha, která podle mne není ani scifi, ani fantasy, ale když to tak určil Krakatit. cz, tak tu je recenze.
Román nás zavádí do prostředí, které je určitě pro většinu z nás Čechů tajemné a exotické. Děj knihy, lze to tak nazvat, se odehrává v iránském hlavním městě Teheránu, a navíc ještě v židovském ghettu, kde se sama autorka narodila. Zjednodušeně bych mohl o knize říci, že pojednává o životě žen v Arábii, který je pro nás středoevropany dost neuvěřitelný, ale to je opravdu velmi jednoduše řečeno. Už předem ale chci upozornit možné čtenáře a čtenářky, že se NEJEDNÁ o příběh typu Betty Mahmoody: Bez dcerky neodejdu a jiné podobné knížky. Hrdinou knihy není jen jedna žena, ale celý rod jednoho ženského pokolení, který je považován za prokletý a přináší okolí smůlu. Děj knihy začíná někdy na počátku minulého století a graduje v současnosti. Vystupuje v ní spousta lidí a je někdy obtížné se v nich orientovat, ale abych řekl, až tak moc důležité to není. Nejdůležitější aktérkou je pravděpodobně Anděla Roxana, které umí a dokáže v těch nejtěžších chvílích života létat, a její dcera Lilli, kterou Roxana opustila, protože poznala, že láska a touha jsou dvě odlišné záležitosti. Už na předsádce se píše, že kniha je plná magického realismu a určitě zaujme především milovníky děl autorů jako García Márquez či Isabel Allende. Co je vlastně tématem knihy? Jednotlivé hrdinky v časové linii děje jsou na nekonečné cestě hledání svého vlastního štěstí či klidu a autorka se snaží poukázat na to, že v této věci nejsou zakázané jakékoliv zbraně či taktiky. O knize lze také říci, že je to milostný příběh, ale láska tu vyžaduje za odměnu možná až příliš velkou oběť.
