Už dávno jsem slíbil recenzi a konečně se k ní dostávám. Přeci jen si to právě Frederik Pohl se svými Heechee zaslouží. Je to už docela dlouhá doba od vydání nejnovější edice (o té starší nemluvě :-)). A jak to už ve finále bývá, tato závěrečná část kompletuje životní i post-životní osudy nejen Robina Broadheada.
Děj začíná na Kruhové hlídce. Jejím smyslem je pozorovat kugelblitz a snažit se rozpoznat včas nebezpečí. Samozřejmě nikdo netuší, zda to vůbec je možné, ale jistota je jistota. Zde se setkáte se třemi dětmi, člověkem Haroldem, Heechee Kejchalem a dívkou Oniko, která vlastní váček Heecheeů a rozumí si s nimi kvůli svém minulosti často lépe než s lidmi. Tato malá trojka bude při neobvyklém varovaní poslána na Zemi, kde se snaží začlenit do školy. Každý z nich má své problémy, ale všichni se připletou do událostí hýbající vesmírem.
A co dělá náš Robin? Robin je mrtvý :-). No mrtvý, jeho osobnost se pohybuje v datové soustavě, kdekoliv existuje, a působí i přes svou nehmotnost dále na globální dění. Jeho hmotná žena Essie mu samozřejmě dodala svou dokonalou imitaci, kterou neustále „upgraduje“, takže mu nic nechybí. Ale jak jste určitě zvyklí, to by nebyl Robin, aby si nenašel nějaký problém a nebyl se sebou nespokojený.
Co by vás nemělo překvapit, je styl psaní. Tentokrát je vše podáno formou vzpomínek, takže procházíte Robinovým vyprávěním. Nevím, zda to vždy byl účel, nebo už byl pan Pohl unavený. Ale pokud máte jakékoliv rozpaky ze zmatenosti celého vyprávění, velmi „chytře“ Robin řekne, že to možná působí chaoticky, takže se bude muset vrátit tam a tam, k tomu a tomu. Jednoduše chybí nějaká větší posloupnost děje a celá kniha se stává jen zvláštně podaným historickým dokumentem, kdy si opravdu mnoho akce a napětí neužijete. Takže pokud byste náhodou šáhli napřed po tomhle dílu bez znalostí předchozích, po pár stranách jej určitě trochu roztrpčeně odložíte. Ale pro fajnšmekry a milovníky celé série je samozřejmě nutností.
V knize vystupuje více linií a postav. Od kriminálníků, přes děti, po vojenskou mašinerii. Vše samozřejmě v celkovém měřítku do sebe zaklapne jako poslední díl do oblíbeného hlavolamu. Každopádně, čím by mohla být celá série a především čtvrtý díl charakteristický, je neustálé rozebírání psychického stavu hlavního hrdiny. Dle mého názoru, co bylo v prvním díle geniální, to později působí až otravně. Robin se problémům snad schválně nevyhýbá, ale pořád nějaký nedostatek hledá. Jediný rozdíl spočívá teď v tom, že může vše vyřešit během pár sekund skutečného času. Problém numero uno – Klára Moynlinová, dále Robinova neživoucnost, dvě manželky, ostatní lidé a v neposlední řadě Vrahové. To vše je na pořadu dne a není snad stránky, kdy se něco z těchhle témat nerozebírá.
Ovšem pokud jsem už nakousl Vrahy, tak ano, i s těmi se nakonec setkáte :-). Neřeknu kde, kdy, jak. Ale můžu prozradit, že žádné obrovské překvapení se nečeká a z mého pohledu jsem se dočkal „pouhého“ završení velmi kvalitní tetralogie, jež mi v knihovničce rozhodně ostudu neudělá. A pokud bych si měl vybrat mezi znát či neznat Frederika Pohla a jeho Heechee, není o čem přemýšlet :-). Jen to finále mohlo být napsáno jiným stylem a celkově lépe zpracováno. Bohužel se jedná o nejslabší díl celé série, ale jako celek patří ke skvostu klasické sci-fi, která stojí minimálně za půjčení…
Pro mě osobně byla koupě a četba téhle tetralogie docela zklamáním. První díl jsem četl někdy hned po revoluci a byl jsem naprosto nadšen. Pak to nějak vyšumělo, ale když Laser ohlásil reedici, těšil jsem se jak malý Jarda. Jenže dnes už mi ani ta jednička nepřipadla tak geniální jako před těmi deseti lety, a to je ze všech dílů nejlepší. A Anály jsou už pak hodně unavené a utahané, s koncem, který působí dojmem, jako by už to chtěl mít Pohl všechno co nejrychleji za sebou. Takže těch 6 bodů z deseti bych dal celé sérii. Maximálně.
Hm
Taky se priznam, ze pred deseti lety to byl i pro me lepsi zazitek 🙂
nezbyva nez souhlasit, mam s touhle serii stenou a smutnou, zkusenost.
Když vyšlo nové vydání, tak jsem oprášil a znovu přečetl to staré a můžu říct, že jsem se bavil skoro stejně dobře jako před těma xx lety. Skoro… přeci jenom jsem si všimnul občas drhnoucího překladu i příběhu ale jinak je tahle série zařazená do týhle laserovský edice poprávu. Hodnotil bych ji celkově 8/10.
Nesouhlasím sága Gateway je ta nejúžasnější sci-fi, jaké jsem kdy četla. Vždycky se k tomu ráda vracím. Frederic Pohl je perfektní autor.