Z metalicky fialové obálky knihy na nás svůj dlouhý pohled upírá bledá holčička s drdoly, tvářící se trochu zpupně, trochu smutně. Tahle dívenka se obléká jenom do černé, poslouchá maminku, operní pěvkyni a není nijak moc družná, co se týče okolí. Ale není to její vina, ona by moc chtěla. Jen jí v tom stojí drobná překážka. Je totiž mrtvá.
Amélie s maminkou jako polohmotné bytosti obývají rozpadající se dům v Troji, kam občas nějaká ta lidská duše zabloudí, ale ne tak vytrvale, jako dvanáctiletá Markéta, která žije také jen s maminkou, novinářkou. První setkání u náplavky, kde Markéta neradostně přemítá o budoucnosti a Amélie chytá zaběhlou kočku s půvabným přesmyčkovým jménem Nita, vyústí v mohylku používanou jako vzkazníček, aby se dívenky během pár dní o sebe začaly zajímat. A i když jsou rozdílné jako voda a oheň, dítě jedenadvacátého století oproti dítěti století devatenáctého, jejich atypičnost pro tu druhou jsou právě základem pro společnou řeč a vznikající přátelství. To ovšem zapříčiní komplikace ve formě ještě větší Markétiny odtažitosti ve škole, žárlivosti její dosavadní nejlepší kamarádky Denisy, nevhodné čmuchání party spolužáků okolo Améliina domu v čele s třídním hezounem, často nebezpečnou cestu noční Stromovkou, která může a jednou i málem opravdu skončí špatně, téměř identický strach obou maminek o své ratolesti a hádky s oněmi ratolestmi z něj vyplývající.
I když se na nepříliš velkém rozsahu stránek děje mnoho věcí, nic není zmatené. Kvůli tomu, že jsou pasáže obou dívek vyprávěny v první osobě a chybí dělení do kapitol, má každá přiřazen jiný font písma, což velmi elegantně a jednoduše napomáhá přehlednosti. Co ale dělá tuto tenkou knížečku ještě o notný kus výjimečnější, je výprava. Kresby Lubomíra Kupčíka jsou jedním slovem nádherné – půvabné i ponuré. Obrázky patřící Markétině lince podbarvil okrově, ty Améliiny a její maminky zase do fialovočerna.
Amélie a tma je perfektním příkladem, že autor nemusí do fantaskního příběhu pro děti narvat upíří nebo čarodějnický potěr, případně draky a magii, aby cílovou skupinu zaujal a nadchnul. Stačí dva duchové v rozpadajícím se domě v lokalitě, kam není pro Pražáky problém si udělat nedělní výlet. Kniha se bude líbit i dospělým, kteří si i u ní zavzpomínají na doby tajemných průzkumů, pro ostatní nekorektních kamarádů a úděsně nechápajících rodičů. Jestli chcete svoje čerstvě náctileté ratolesti jemně popostrčit k prvním krůčkům vstříc fantastice, je jednou z alternativ jim vmanévrovat do knihovniček tuto knížečku. Neomillnerová svůj vstup na pole dětské literatury zvládla na výbornou a nezbývá než doufat, že to nebyla cesta první a poslední.
Amélii je dvanáct… a to už dlouhých 122 let. Má černé vlasy, nosí černé šaty, dokonce i kolo má černé. Její ruce jsou chladné a z temného starého domu, kde žije se svou maminkou, vychází jen v noci. Nemá žádné kamarádky, je prostě jiná a z toho všeho čím dál tím smutnější. Už 122 let… Až nečekané setkání s Markétou ji opět rozveselí, najednou si má s kým hrát, s kým se smát a povídat si. Markéta také řeší své trable – kamarádi ji nechápou a maminka má taktak peníze na to, aby se uživili. Své přátelství drží obě dívky v tajnosti až do chvíle, kdy Amélie zachrání Markétu před utonutím. Pak se jim oběma úplně změní život… Tajuplný a citlivý příběh o neobvyklém přátelství vás okouzlí a děti si ho zamilují! Petra Neomillnerová je známá svými upírskými romány a novelami patřícími k žánru fantasy. Amélie a tma je její první kniha pro děti, kniha více než neobvyklá a přesvědčivá. Tajuplnou atmosféru příběhu doplňují uhrančivé ilustrace Lubomíra Kupčíka. (anotace)
- Amélie a tma
- Autorka: Petra Neomillnerová
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: hardback
- Počet stran: 92
- Cena: 199 Kč
- Vydal: Albatros, 2012
Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Amélii a tmu si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
Dceři se to líbilo v katalogu, obrázek je opravdu hezký – a smutný… Já nevím, ale přijde mi to depresivní. Anotace i vyznění recenze. Popošťouchne mě někdo ještě nějakým čtenářským názorem?
Janino
Popošťouchnu vás klidně já. Dala jsem knížku přečíst své devítileté neteři a je z ní nadšená. Pravda, některé kresby pro ni byly strašidelné, třeba portrét Ameliiny matky, ale reakce byly z valné části pozitivní. S klidným srdcem jí to objednejte.
Tak já se tedy nechám ukecat 🙂
POhled čtenáře tedy nemám, ale každopádně kniha není moc smutná a dobře končí 🙂 Četla ji moje osmiletá dcera a nijak ji to nezkrušilo 🙂
Vypadá to příjemně gaimanovsky, asi bych si to i přečetl 🙂
Ač nejsem osmileté děvče, přečetl jsem a líbilo se mi to. Text a ilustrace se prolínají a doplňují s půvabem u nás zřídka vídaným. Opravdu pěkná knížka, gratuluju, Petro.
Skvělé! Nedostižné!!! Běžím si koupit sedm výtisků!
Je úžasná úžasná úžasná! 🙂