Milovníci všech Eddingsů, Brooksů, Donaldsonů, Turtledovů a dalších budou jistě potěšeni nejnovějším českým románem s názvem Algar Tarch. Pokud vám nevadí, že se jedná jen o další mix dříve použitých nápadů a raději hladíte na zábavu, je pro vás tento román dobrá volba.
Nejdříve to, co mne osobně hodně zamrzelo: Algar tarch je kniha, kterých je u nás dvanáct do tuctu. U každé další knihy podobného rázu mám pocit, že je spíše do tuctu třináctá. Debut mladé autorky, které doposud vyšly pouze dvě povídky v Ikarii, patří do pytle high-fantasy, jež na nás během posledních deseti let doslova prší ze zahraničí, hlavně pak ze zámoří. Karolina Francová dokázala, že takovouto literaturu stejně dobře umí zvládnout i našinec.
Žel Bohu, románu chybí dostatek nových nápadů a odlišnější zpracování, aby nezapadl do průměru. Hodně nápadů je natvrdo převzatých z jiných děl, na jiné možná autorka přišla sama, ale má tu smůlu, že už jsem je v něčem jiném dříve četl. Něco je z Duny, něco z Meče pravdy či Kola času i celková atmosféra mi připomněla některé knihy (např. Tigana). A nade vším se samozřejmě vznáší duch Tolkiena, což je pro tento subžánr zcela typické, a nenápadně se promítá téměř do všeho. Algar tarch je tedy v podstatě příběhem splácaným z toho, co se autorce nejvíce líbilo. Ovšem kvůli tomu to často sklouzává k high-fantasy klišé. Ale abych jen nekritizoval. Jsou zde i momenty, které nám to vynahradí (například vyprávění z pohledu hlavního nepřítele, docela pěkný závěr). Celkově je to napsáno dobře, děj je konstruován na výbornou a jen zřídkakdy jsem si řekl: tohle mohlo být lepší.
Jak to tedy začíná? Při podmořském zemětřesení je vyzdvihnut ze dna nový ostrov (mimochodem má to být z nejhlubšího oceánu :-)), na kterém je nalezena podivná schránka. Král svolá radu, aby se dohodli, zda pouzdro otevřou. Jejich lehkomyslnost a zvědavost převáží veškerá varování napsaná přímo na schránce, otevřou to a na svět vypustí mocného nepřítele, který usiluje o naprostou nadvládu na celým světem. V tom se mu pokusí zabránit princ a syn králova rádce, kteří se vydají hledat čaroděje, o kterých se už několik set let nic neví. Nepřítel mezitím sbírá síly a schraňuje moc. Brzy vzroste válečný konflikt a situace vypadá beznadějně. Poslední šanci čtenář vycítí v princově výpravě. Nepřipadá vám to jako ohraná písnička? Konec je sice pěkný, jak jsem napsal výše, ovšem přišel mi oproti spoustě předchozího textu trochu uspěchaný a navíc nepřinesl úplně to, v co jsem se celou dobu modlil: něco skutečně překvapujícího a dech beroucího.
Karolina Francová má zjevně velký talent na romány. S napětím budu očekávat další její knihy, stačí aby svůj dobrý styl ještě trochu vybrousila do úplného lesku a hlavně zapojila trochu více svoji představivost. Chtělo by to méně profláknuté zápletky a celkově věci, které tu ještě nebyly. Oceňuji dobře vykreslené charaktery (ale nečekejte hlubinné ponory do jejich psychiky) a jsem rád, že se autorka vyvarovala klasického schématu družiny (válečník, čaroděj, zloděj), ačkoliv k tomu nebylo daleko.
Výkon vydavatele je bezchybný. Michael Bronec se o knihy stará jako o své vlastní, nikoliv jako mnozí vydavatelé, kteří místo knihy vidí pouze bankovku. Obálka je kapitola sama pro sebe. Dle mého názoru je letos Milan Fibiger, který nakreslil cover art i k této knize, největší objev sf malby u nás. Téměř royovský obrázek je opravdu skvělý. Royo by akorát netvora udělal poněkud netvornějšího. Fibiger tak zaceluje jednu z mezer mezi našimi malíři. Jeho posledními obálkami (Unie ve zbrani, Na ostřích čepelí) se zařazuje mezi špičku a očekávám, že obdrží nominaci na cenu Akademie SFFH pro nejlepšího našeho výtvarníka roku 2001.
Dlouho jsem se rozhodoval, jak se dá Algar tarch ohodnotit. Je to dobrá kniha, kterou budou mít rádi všichni, kteří se ještě podobných knih dosyta nenamlsali. Jistě se najdou i tací, kteří budou mluvit jen v superlativech. Buď proto, že toho ještě mnoho nepřečetli nebo proto, že jim záleží hlavně na zábavě. Pro čtenáře, který hledá raději něco originálního nad čím by se bavil, nebude mít Algar tarch jakýkoliv význam, spíše jej ani nedočte.
Za recenzní výtisk děkuji Strakám na vrbě.
Oslava :o)
Toť můj STÝ článek na Fantasy Planet :o)
Hmmm…
Tož gratuluji, Nakore, ale současně tě chci trochu zprdnout. Tedy raději pokárat. 🙂 Docela bych pro příště ocenil poněkud jinou výstavbu kritiky. Je to spíš takové zbožné přání, za které se na mě samozřejmě ty i ostatní můžete utrhnout, ale jestli se ti na knížce něco líbilo (a z tvé recenze mi to tak připadá), začni radši s tím, seřvání pak míň bolí.
Rovnou ti říkám, že Karolínu Francovou zatím neznám a nemám ke kritice tvé recenze žádný osobní důvod. Snad s výjimkou toho, že sám také plánuji nějaké to publikování a tohle bych sám sobě nepřál… 🙂
První dojem se dost často nedá smazat a chvála na konci už nemá účinek. Vlastně jsi napsal, že to stojí za přečtení, ne? Tím nechci naznačovat, že bys měl každou knížku vychválit až do nebes, jenom třeba začni neutrálním popisem a k chybám se propracuj později. První věta recenze jde do přehledu na hlavní stránce a fakt to není pěkný.
Ještě jsem knížku nečetl, takže ti vlastně nadávám jenom z autorské solidarity ke Karolíně. Tímto přiznáním jsem vám podal hrst hřebíků, abyste mi je zabili do rakve.
Užijte si. Zdraví grafoman Darion
Re: Hmmm…
No, jeste zauvazuju zda tuhle recenzi prebuduju pro RAMAX, ale napriklad na te prvni vete nic spatneho neni. To co jsem tou vetou rekl plati presne pro tuhle knihu a cela recenze by presne touhle vetou sla nahradit. A prave proto je to napsano uz v popisku clanku. Jinak zacit kritikou take neni nic trestneho :o) Snazil jsem se celou recenzi naznacit, ze to stoji za precteni je tomu, kdo… (viz posledni odstavec), nikoliv ze to obecne stoji za precteni. Boze to je slovickareni. Diky, ze ses k tomu vyjadril. Da mi to hodne podmetu k premysleni. PS: Ty a grafoman? Pokud vim, taks toho jeste moc nenapsal :o)
Myslím, že příště nebudu s recenzním výtiskem tak pospíchat…
Jinak je pro mě ta recenze dost nepochopitelná. Samozřejmě, recenzent má právo knihu ztrhat, ale tady mi připadá, že sis náhle v půlce uvědomil, že do toho řežeš moc a že by ses měl mírnit a napsat i něco pochvalného a kladného. Výsledkem je podivný kočkopes, kdy dílo napřed potopíš a pak mu pomáháš na hladinu. Vůbec nechápu, jak můžeš po prvních dvou odstavcích recenze napsat, že “s napětím očekáváš autorčiny další knihy”. Vážně si myslím, že pokud jsi to chtěl potopit, měls to potopit pořádně, a pokud se Ti to vlastně částečně líbilo, pak jsi zvolil velmi podivnou strukturu recenze… ale já jsem osobně zaujatý, takže nemá smysl, abych tady knihu nějak obhajoval… 🙂
Ach jo. Donutite me asi k necemu, co jsem nikdy v zivote nemusel delat, a to je prepsani recenze :o) Nevim, zda je to tak nepochopitelne, ale nejdrive jsem mluvil o tom, ze kniha neprinasi nic noveho, ba se v ni objevuji stejne veci jako v jinych knihach a jinymi slovy jsem vyjadril, ze je kniha tak trochu “zbytecna”. Potom jsem se snazil vyjadrit, ze pro cloveka, kteremu to vubec nevadi, je to kniha dobra. Rozhodne jsem nemel za cil knihu POTOPIT, abych si to pak v prubehu psani rozmyslel a nechal knihu VYPLAVAT NA HLADINU. Ach jo…
Trochu jsem to poupravil (predelal popisek clanku). Jinak vzpomente si na anotaci Leonarda Medka na Stezkach krve. Je napsana take stejne. Nedriv zapor a pak klad. Vasimi slovy: take nejdrive potapel a pak si to rozmyslel? Tak nevim, proc to vytykate me, navic kdyz to jeste sam Michael na knize vydal.
Zadny text nebyl uveden – asi nekdo zmackl tlacitko Odeslat drive, nez neco napsal – to se stava…
To se stává…
Hmm, tak tohle už se mi stalo potřetí, pořád vám sem posílám prázdné nebo opakující se komentáře… No nic. Chtěl jsem jenom říct, že mi současná podoba tvé recenze, Nakore, přijde mnohem lepší. Abych tě trochu naštval 🙂 zase si rýpnu, že tentokrát ta první věta zní nějak moc pozitivně… Ne, neber do ruky ten meč, jo? 🙂 Jinak k té popisce Leonarda Medka – jo, je tam zápor a pak klad, ale těch jeho několik slov nelze vnímat odděleně, je z nich jeden dojem a ten vyjde spíše kladný. Poskytne námět k zamyšlení, snad znamená i povzdychnutí, ale nepotápí. To je ale jedno. … Abych řekl pravdu, nečekal jsem, že to předěláš. Zřejmě jsi dokázal pravdivost rčení, že moudřejší ustoupí… 🙂 Tak se zatím měj.
Inu, jak tak sleduji Nakorovy články, musím říci, že se z něj stává pravý sf&f kritik.
Zároveň však přestává být tím obyčejným čtenářem, který čte knihy pouze pro zábavu… Buď jak buď, odvádíš báječnou práci, FP na tebe může být jen hrdá.:o)
recenzní výtisky
Poněvadž se zdá, že můj komentář o recenzním výtisků lze vnímat jako výhrůžku, že je FP nebudu dávat, rád bych uvedl věci na pravou míru. Uveřejnění recenze příliš brzy je pro nakladatele obecně dost riskantní. Dost lidí totiž podle nich nakupuje a pokud by byla kniha třeba v Ikarii ztrhána a ještě se nezačala prodávat, bylo by docela možné, že už by si ji ani žádný knihkupec nevzal – alespoň ne jinak, než do komisního prodeje. Proto jsem docela rád, že má Ikarie dvouměsíční a víceměsíční intervaly. Recenze prodeji nepříliš dobré knihy už neuškodí (přestal), zatímco u dobrého titulu může ještě zvednout “druhou vlnu”. Myslel jsem si, že internet je rychlejší, ale když Ondřejovi trvala recenze na “Drakobijce III” nějakých šest neděl, usoudil jsem, že je bezpečné dám mu další výtisk opět hned. Vždyť Algar tarch je taky poměrně tlustý. Pohled na recenzi za nějakých 72 hodin mne poměrně šokoval – a vzhledem k obsahu nikoli kladně, ale to nebylo předmětem žádné z mých stížností… 🙂 Propříště si tedy dám pozor, abych recenzní knížky internetovcům rozdával až ve chvíli, kdy odejde první prodejní vlna. Jinak se ale do recenzí nechci nijak montovat a nikdo je kvůli mně nemusí přepisovat… ale že mě záporné nepotěší, to snad lze chápat…
Abych se pořád s Michalem jen nehádal, chtěl bych říci, že s jeho koentářem z 29.10. 2001 0:58:00 plně souhlasím.
No, ja se vzdycky nad konstuktivni kritikou snazim zamyslet a rozhodne mi pomuze vice, nez kdyz mi dvacet lidi rekne, ze je ten clanek “pekny” nebo “blby”. takze dekuju. Jinak jeste naposled se zminim, jak je to s tim tesenim na dalsi knihy. To, ze nejaka kniha nebyla zrovna dvakrat dobra jste neznamena, ze nemuze byt lepsi kniha dalsi. Opravdu napjate ocekavam dalsi knihy od Fancove, protoze jsou dobre a docela precizne napsane, ale tontokrat to nevyslo, protoze je to pouze zpracovani starych ohranych desek. Tak uz chapete, proc po odstavci vylicovani zaporu knihy mohu prohlasit, ze “Napjate ocekavam jeji dalsi knihy?”
No, realita je u nás bohužel taková, že když to někomu nevyjde s prvotinou, tak čtenář “napjatě čekající na další knihy” spíš obroste mechem, než se něčeho dočká… :-)) Ale je pravda, že komerční úspěšnost titulů často nechodí ruku v ruce s názory recenzentů, takže někdy v lednu budu vědět víc… Jinak se přiznávám, že novou produkci západní fantasy příliš nečtu – jednak si nechci kazit češtinu a oči a jednak na to ani moc nemám čas. Takže původnost a nepůvodnost nejsem s to posoudit… ale domnívám se, že je to složitější, fantasy čerpá z určitých zdrojů a ty prostě vedou k určitým tématům a k určitému zpracování zápletek. Pokud jsem já četl západní fantasy od “ženských autorek”, na nic podobného Algar tarch jsem tam nenarazil. Kromě motivické roviny, samozřejmě. Za velký klad téhle knihy považuju (mimo jiné) hodně dobře zpracovanou psychologii postav a vývoj jejich vztahů. Ostatně, co se týče původnosti, kdybychom měli být přísní, asi by vedle díla JRR Tolkiena obstálo máloco. Myslím, že kdyby se někdo pokusil napsat velkou odbornou práci, bylo by možné sledovat, jak jednotliví autoři “opisující” od Tolkiena zvolna přidávají nové motivy a nápady a na tomto “hnojišti” pak zapouštějí kořínky další generace, aby posunuly vývoj zase o kus dál. Ale to by musel udělat člověk, který toho má fakt hodně načteno a znalosti různých západních reálií. Osobně proto odsuzuji pouze přímé plagiátování jednotlivých děl, nikoli motivickou spřízněnost…
Možná by neškodilo sepsat článek na téma vydavatelská/obchodní politika knižního trhu se specifikací na sci-fi a fantasy. Nemuselo by to být výhradně od pana Bronce, vydavatelů je tu přece víc.
Problém je v tom, že – jak se ukázalo na tomhle příkladu – člověk neví, co lidé považují za samozřejmé a co nikoli. Takže já nevím, co by čtenáře zajímalo. A vydavatelsko-nakladatelská politika…. hmmm… co to je…?
Šlo by v podstatě o popis cesty knihy od přijetí rukopisu až na pult. Kritéria výběru, rozhodování (jak se projevuje zájem čtenářů na výběru, kdo/co rozhoduje, co se vydá a proč), výběr ilustrací, tisk, prodej a vliv kritiky na prodej, časové harmonogramy a další záležitosti (kolik sežerou daně, jak se určuje cena, …). Samozřejmě je to spousta kapitol, ale není od věci dostat se takříkajíc “do obrazu”. Mohl by to být poučný seriál, mnohem lepší než skuhrání na téma “jak mi rychlá negativní kritika kazí kšefty”.
To je trochu moc široké zadání. Já navíc nevydávám knížky na běžícím pásu, takže má zatím každá svou neopakovatelnou historii, které by šly jen těžko nějak sumarizovat. Raději zůstanu u toho skuhrání…
pozde ale prece
Vcera jsem tuto knihu docetla a musim rict, ze se mi skutecne libila. Autora recenze bych rada upozornila na par malickosti. Tak za prve: napsat, ze autorka plagiatori KOLO CASU a MEC PRAVDY v jedne vete!!!! To nemyslite vazne. Vzdyt MEC PRAVDY je to nejvetsi plagiatoreni co jsem kdy cetla (na druhem miste Shanara). Vzdyt je to KOLO CASU, akorat u nas vychazi casteji a tak mne hrozne stve, ze vim, co bude v Kole dal – a to nastve!!!
A za dalsi je tam jedna obrovska odchylka od zamorske literatury, a to je nezatizenost vsevlezlym krestanstvi, na ktere v ruznych kabatcich narazite vsude primo ci neprimo. Nejnechutnejsi je asi Belgariad a Maloreon. A stejne tak Mec pravdy i kdyz dvanacty dil byl spise Marxismus Leninismus a komunuisticka era z pohledu nekoho, kdo tu nezil.
A proto jedine Mostecky(Vlci vek) a Francova se dokazali vymanit z tohohle nechutneho monoteismu, coz je snad jediny positivni prinos komunismu.
Sice jsem taky mela pocit, ze sidlo carodeju v Mesicnim udoli mi pripomina sidlo Macrose cerneho.
Ale, ale – mezilidske vztahy jsou krute nenulovy soucet. Princezna vzdava lasku k carodeji lidskym zpusobem a stejne tak je realisticka nahrazka vztahu s Allaycarem, i kdyz to je epizodka, ktera – POZOR – nepreroste v obrovskou lasku. Kdepak. Stejne tak ani jeden z princu lasku nenajde a jeden ji kupodivu ani nehleda. Talja se neobetuje z lasky pro Tana ; coz bylo desne na biledni a byla jsem ochotna to akceptovat a byla jsem mile prekvapena tim, ze nam autora nevnutila nejake sqele reseni, kdy se i vila muze zamilovat (hrozny zlozvyk Goodkina); ale z jineho duvodu a ponekud z frajerinky umira. Rachi neni kdovijaka oslniva hvezda a presto se do ni drak zamiluje a tak vznika dokonaly cit mezi nedokonalymi partnery. A carodej? Ten se s lidmi nesmiri, proste se uz nevrati do normalu a odchazi. Secant se zazracne neuzdravi, Talja neprezije, Sargovi neni vracena jeho identita, Sitna umira, armada se nevrati stastne ke svemu byvalemu veliteli jenom proto, ze z ni bylo snato pouto Cizince.
Kdepak kol a kolem mela tato kniha velmi mnoho drobnych a prekvapivych positiv a nepredvidatelnych koncu. Neni horsi jenom proto, ze prisla pozdeji nez ty zamorske. Tema zpracovala autorka lepe.
Ano, lze kopirovat i kopii. Jinak tech prevzatych napadu byla cela spousta a ja jsem s kazdou dalsi takovou veci jenom vice a vice kroutil ocima. Jsou tam dobre veci (ctenari ti asi nepodekuji za to, ze si jim je vyzvonila), a to jsem take v recenzi napsal.
Hm, hm, hm….
Karolinu Francovou znám nějakých osmnáct let, a tak mimo jiné vím, co čte. Věřte mi, Ondřeji, že od Goodkinda ani Jordana nepřečetla ani jednu knihu (což svědčí o dobrém vkusu, haha). O kopírování či plagiování tedy nemůže být ani řeči, snad jen o nezáměrné _motivické spřízněnosti_. Ostatně, Ondřeji, prozraďte nám, co má Agar Tarch společného s Dunou kromě modrých očí čaroděje? Napjatě čekám na odpověď…
Re: Hm, hm, hm….
Rad Vam odpovim, nic dalsiho. Nerekl jsem preci, ze je to kopie Duny, rekl jsem, ze si vzala (treba i nevedomky, protze to necetla) veci z jinych knizek a bohuzel jich bylo pomerne hodne. Jako priklad jsem uvedl Dunu, z ktere si vzala modre oci (coz je zrovna do modrych i jakychkoliv jinych oci bijici napodoba). Precetl jsem docela mnoho takovych knizek, ktere nekteri nazivaji “krmna fantasy” a tahle kniha mi proste nedala nic noveho a neprinese ani Tem, kteri ctou minimalne tolik co ja (a tech je opravdu spousta). Pomerne pekne se to cte, jsou tam dobre napady a pekne situace, ale vyvazuji je bohuzel i pekne (s prominutim) kravske situace a nedomyslenosti. A to jsem do sve recenze napsal.
Rád bych poděkoval Kateřině, že se knížky zastala… :-)) Jsem rád, že názor na ni není jednoznačně negativní, poněvadž už jsem se začínal bát, že jakožto nakladatel poněkud selhávám a ztrácím míru kritičnosti mezi dobrými a špatnými texty. Sám musím Ondřejovi opět v něčem oponovat. Domnívám, že Algar tarch je nejsilnější v psychologi postav a ve vybudovaných mezilidských vztazích. A nemyslím si, že se v tomhle dá plagiátořit, leda od života, poněvadž každý autor se přece snaží napsat knížku s postavami co možná nejvěrnějšími a nejpůsobivějšími. Na Algar tarchu mně bralo právě to, jak si autorka pohrává s postavami a jak rozehrává jejich vzájemné vztahy. Přiznám se, nechtěl bych být postavou v jejím románu… 🙂 Co se týče modrých očí čarodějů, přiznám se, že jsem měl po celou dobu četby pocit, že popravovány jsou děti modrooké, jako mám třeba modréé oči já, nikoli že by měly namísto bělma modř. Mám pocit, že autorka to tam nikde přesně nepopisuje – hledí-li ostatní do modři oka, vnímal jsem to tak, že jsou zkrátka šokováni modrou zorničkou… Barva se pak ostatně čaroději promění na zelenou, takže myslím, že jde určitě o zorničky a bělmo mají všichni bílé. Motiv modři je navíc důležitý pro barvu “přirozené” magie (barva moře a oblohy), důvody v Duně jsou úplně jiné…
Krmná fantasy
Výraz “krmná fantasy” vymyslel ten pitomec Vaněk Junior a myslím, že by bylo nejlepší, kdyby zase tiše upadl v zapomnění…
Dekuji za oponovani. Mym cilem rozhodne nebylo tuhle knihu potopit. Ale svuj nazor jsem uz hodnekrat vysvetloval a uz se k tomu vracet nebudu, promin. S odstupem casu a vsema argumentama, ktere jsem jiz vyslechl (a ze by to dalo snad na 50 stran), byl bych ochoten upravit hodnoceni na 6/10 a opravil bych dve tri vety. Takze si vlastne stojim dal za svym a stat budu.
Re: Krmná fantasy
Prosim zdrz se priste bezhlaveho napadani ostatnich, ac oni to take delaji. :o) Nemuselo by to vrhat stin na spravnou osobu.
Krmná fantasy
Nepovažuji to za bezhlavé napadání. V tom termínu “krmná fantasy” je samo o sobě obsažena spousta pohrdání jinými. Myslím, že pro člověka, který podobné hříčky vymýšlí je “pitomec” ještě velmi mírné označení…
Algar tarch
Jinak, co se týče knihy, se nesnažím přesvědčit Tebe, spíš sám uvažuju, co o té knize soudím a proč. Ale teď už jsem si jist, že s těma modrýma očima ses splet, určitě má jenom zorničky…
Ach jo,
Ondřeji, fakt, že někdo nakreslil růži, ještě neznamená, že ji ještě někdo nemůže namalovat znovu. To řekl velký Johann Wolfgang a platí to dodnes. Herbert si modré oči přece nemůže přivlastnit na věky věkův, amen (ve skutečnosti za tím stál onačejší motiv: hádej, jakou barvu mají Karolininy oči? :))) A nedomyšlenosti, říkáš? Jaké?
Michale
… tohle jsem od tebe nečekal. Docela mě to rozčarovalo. V.
Viktore
Víš, možná neuděláš špatně, když si trochu projdeš síť a podíváš, jak Junior kdekoli reaguje na cokoli, co se mu znelíbí. S jakou sebejistou útočností a pohrdání druhými. Jak říkavaly naše babičky: “Na hrubý pytel hrubá záplata…”
Off-topic
Jenže, milý Michale, Jan Vaněk je jeden z nejbystřejších mozků, které náš fandom má. Taková internetová konference by bez něj jen skomírala (čtu ji přes pět let), item _fundovaná_ kritika překladu. Proto mě tvoje emocionální hodnocení… překvapilo.
krmná fantasy
Proti výrazu “krmná fantasy” nic nemám. Každý , kdo tenhle žánr začíná číst, si jí postupně pročte. Prošli jsme tím všichni. Jenže jakmile toho máš přečteného víc, další dílo podobného charakteru tě neosloví, protože jsou pořád stejný. Jseš jimi prostě už “nakrmen” a hledáš už jen “mlsky” – na tom není nic hanlivého !
Re: Krmná fantasy
Obávám se, že toto spojení už by neupadlo v zapomnění, ani kdybychom si všichni, jak tu jsme, nechali udělat lobotomii, protože už bezmála zlidovělo (takže samozřejmě skoro nikdo neví o jeho původu – svého času ho v Ramaxu mylně připisovali někom z Brňáků – a o to víc mě těší, že Michal ano). Zřejmě ten pitomec fandom cítil potřebu podobného označení a já jen nevědomky vyplnil dobovou objednávku.
Tady to fakt vře…
Zdravím všechny zůčastněné. Tady to opravdu vře! Knihu jsem sice nečetl, ale cítím potřebu reagovat na některé komentáře.
Myslím že ve výrazu “krmná fantasy” se skutečně skrývá trocha pohrdání. O něco lepší by možná bylo označení “komerční fantasy” – rozhoduje kvantita a požadavky trhu, smyslem psaní bývá zisk. To se ale týká spíše zahraničních autorů, v Čechách by to znělo téměř ironicky – přesto, přeneseně tak lze nazvat i určitý typ literatury. Rád bych tento termín ponechal v uvozovkách, protože si uvědomuji, že každá kniha je v jistém smyslu komerční záležitostí. Přiznejme si ale, že obecně je “komerční” literatura vydávána ve všech žánrech a některými čtenáři pro svou nenáročnost vyhledávána. “Komerční” nerovná se automaticky špatná. Každý si můžete vybrat…
Co se týče reakce Michala, myslím že vzal pod ochranná křídla nejen knihu, ale i osobu autorky, jejíž prvotina je předmětem soustředěné kritiky. Jako bych slyšel, jak pan Vaněk říká: “Zveřejněním práce autor přijímá riziko, že bude jeho dílko hodnoceno negativně.” Je to tak, samozřejmě. A je jasné že to bude kritika subjektivní (protože objektivní kritika neexistuje). Odpusťme si ale neúctu, která není nutná.
Možná, že se Michal ohradil právě proti tomu. Můžete mu jeho reakci vyčítat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
SF a F
Recenze a komentáře na stránkách Fantasy Planet poměrně věrohodně odrážejí stav tohoto žánru na našem trhu. Tj. značně antagonistické vztahy recenzentů a přispěvatelů vychvalujících “své koně” a zatracující z pozice ješitnosti příliš velkého ega autory a vydavatele – formou “já jsem prostě in”. Jeden z mála přispěvatelů, který si skutečný stav věcí poměrně dobře uvědomuje je Michal Bronec. Myslím, že to byl právě on, kdo v jednom z komentářů poukazoval na nutnost posunovat žánr do hlavního proudu. To by ovšem v mnoha případech znamenalo přestat se narcisticky starat o své vlastní velikášství – a naopak – donekonečna otloukat o hlavu širokou veřejnost tím, že žánr, kterému jsem se zaslíbil, je jen a jen dobrý, perfektní – nebo ještě lepší. Bohužel, obávám se, že pro potrefené to znamená nepřekonatelný problém a “náš milovaný žánr” zůstane pouze okrajový, protože ti, kteří jej mají údajně rádi, nesmiřitelně omílají, že naprostá většina fantasy a science fiction (s vyjímkou jejich vlastního božstva)jsou nečitelné plagiátorské bláboly a jeho vydavatelé neschopní žabaři (opět viz. předchozí závorka). Takže zůstane jen velké množství hromádek písku a v nich “pitoreskní postavičky”, na které čtenáři “opravdové literatury” zůstanou hledět se shovívavým úsměvem a velkým neporozuměním.
Re: SF a F
Ale no tak. Jestli si myslis, ze jedinym mym cilem je zatracovat Michaelovo vydavatelstvi a autorku samu, velice se mylis. Svoje sympatie ke Strakam na vrbe tady ani zduraznovat nebudu. Staci, kdyz odkazu na odstavec v teto recenzi, zacinajici “Výkon vydavatele je bezchybný…” Autorce fandim, ale v textu jsem jasne napsal, ze tam jsou veci, ktere jsou dobre a ktere nejsou dobre. Jak polopaticteji to mam jeste napsat?
Re: Re: SF a F
Tvá reakce přesne zapadá do mého komentáře. Viděl jsi v ní pouze sebe, nikoli její obsah. F. K. neznám, ani jsem nečetl její román. Taktéž “Straky” jsou především konkurence vydavatelství pro které pracuji, a v mé reakci nebylo naprosto žádné opěvování jednoho či druhého. Začni číst pozorně a vnímej, co tam opravdu je. Opět ztráta času.
Re: Re: Re: SF a F
Je pravda ze tentokrat jsem se dost unahlil. Uz me totiz zcela vycerpavaji vselijake utoky… dokonce i tento, ktery nebyl miren osobne. Asi se zacnu ridit stylem Ondreje Neffa – komentare cist, ale zasadne na ne neodpovidat… Ovsem ja zastavam spise nazor, ze by se naopak melo spolu co nejvice komunikovat. Aby trojuhelnik ctenar-recenzent-vydavatel (popr. spisovatel) byl v neustale nazorove vymene. Jsem rad, ze se do diskuze take pridalo vydavatelstvi Classic. Snad to nebyla jen osamocena vlastovka.
Re: Re: Krmná fantasy
Vyraz “krmna fantasy” mi ponekud nevyhovuje. Podle meho nazoru totiz nedefinuje nic duleziteho. Co je opakem krmneho? Lahudkove? A ted se podivejme na ctenare. Co kus, to original. Urcite bude lahudka pro ctenare XY take lahudkou pro Jana Vanka jr.? A bude kniha, ktera pripadne Janu Vankovi jr. jako krmna, urcite pro pana XY take krmnou? Nebo muze byt lahudkovou? Bude mit pravdu JVjr nebo XY? To asi neurci nikdo. Ani JVjr, ktery ma patent na pojem “krmna fantasy” (slyseli jste nekdy od neho pojem krmna sci-fi? Ja ne. Za pouziti Aristotelovske logiky pak: co sci-fi, to lahudka?) Predem dekuji Janu Vankovi jr. za vyvraceni me teorie. Byl bych totiz rad, kdyby uz jednou poradne tento pojem nejak definoval, aby to neznelo jenom jako povysovani se nad temi, kteri ctou neco jineho nez on.
Re: SF a F
Tom: Toto je další z náhledů na sf&f jako takovou a tentokrát s ním musím souhlasit. Není-li můj názor stejný, je velmi podobný.
Co se týče krmné fantasy, nabál bych se toto označení používat (byl bych s ním však opatrný) a s mistrem Vaňkem v tomto směru bych snad i (světe div se) souhlasil. Že to pro každého znamená něco jiného? No a co, o tom samém v bledě modrém se diskutuje např. u humorné fantasy. Tento název se už zavedl, běžně se používá a přec se lidé hádají kde jsou její hranice. Viz komentáře ke knize Thraxas…
Sakra ta kniha byla ale hloupá.
Algar Tarch
Karolina napsala zatim 2 romany (co jsem ja nasla) : Arien, Algar Tarch. Tyto 2 knihy jsou podle mě nejlepší co jsem kdy četla a díky nim se stala Karolina Francová mou nejoblíbenější spisovatelku. Tytom 21 knihy jsou podle mě plné emocí. Jsou to nejlepší knihy na svetě a hrdinové v nich (oba čarodějové) mají mojí lásku…miluji je..:)
Algar Tarch 2
Z knihy Arien je to temný mág Arien který si mě získal svým popisovaným vzhledem, když jsem to četla toužila jsem být na místě Deshaiés.U Algar Tarcha to byl Iann, který dle mého názoru oproti Arienovi dokázal milovat ženu. Jeho vzhled byl podle mě nádherný (z popisu) a jeho modré oči… Miluji ho i za povahu. V této knize bych dala všechno kdybych mohla stát po jeho boku… Miluji ho…..Doporučuji…přečtěte si to a jistě mi holky dáte za pravdu a kluci by v těchto knihách mohli nalézd zalíbení v erotice kterou Karolina dává též do příběhu… Miluji tyto knihy a jejich 2 Mágy : Ianna a Ariena…:-)
Karolina francová
Sháním kontakt na Karolinu Francovou….Kdybyste ho někdo měl pošlete mi ho prosím…. Moc bych si ho přála…Děkuji 🙂
Re: pozde ale prece
Naprosto s tebou souhlasím..podle me je tato kniha velmi dobra…
Re: Hm, hm, hm….
Prosimte dal bys mi na Karolinu kontakt.?…
To Anomis
Pokud na sebe chce Karolína dávat kontakt naprosto neznámé osobě (a myslím, že v jisté formě by ji měl každý autor poskytnout svému čtenáři), zcela jistě Ti ji sdělí vydavatelství jejích knih, kam jsi již jistě psala, že? Navíc pevně veřím, že každý s podobnými kontakty by je neznámému nikdy nepřeposlal, poněvadž soukromí je velmi cenná věc.
adresa autorky
Už jsem (coby nakladatel Algar tarchu) kontaktoval autorku a upozornil jsem ji, že tady proběhla tahle žádost. Její mejl tady samozřejmě nevystavím, ale pokud to schválí, mohu ho zájemcům poslat ze své adresy. Taky je možné, že se tady ozve sama. Ale možná to chvíli potrvá, myslím, že se na net nepřipojuje moc často…
adresa autorky
Anomis: Když mi pošleš mejl na adresu barbar.bronec@seznam.cz , pošlu Ti adresu autorky. Sem psát ten mejl nechci…
Algar Tarch
Upřímně řečeno, já jsem knihu Algar Tarch kdysi přečetla jedním dechem. Nepovšimla jsem si přitom žádného plagiátorství – to bude asi tím, že jsem přečetla málo “krmné fantasy”. Nehltám totiž knihy jako na běžícím pásu, ale vybírám si jen ty, co mě opravdu zaujmou. A věřte nebo ne, ač jsem obdivovatelkou Duny, při zmínkách o čarodějových modrých očích jsem si na Paula Muad´Diba či jiného fremena ani nevzpomněla. Líbil se mi čtivý styl, jímž je kniha napsaná a uchvátilo mě plastické vykreslení postav a jejich vzájemných vztahů. Karolina Francová se poté stala mou nejoblíbenější tuzemskou autorkou a Algar Tarch jednou z knih, k nimž se ráda vracím. Jméno pí. Francové na obálce je pro mě zárukou kvality a tak další tituly, jež napsala, dosud vždy skončily v mé nákupní tašce. Rozhodně jsem toho nikdy nelitovala, jen škoda, že jejích knih u nás zatím vyšlo tak málo.