Alexandrijský prstenec – Válečné hry I – Fortschen William R.

Před dávnými časy přicestovali lidé na Kolbard. Nikdo si už přesně nepamatuje odkud přišli ani jaké měli původně úmysly, prostě se tu najednou zjevili a začali tu žít. Lidé přežívali jak se dalo. Postupem času zapomněli na všechny znalosti prvních obyvatel, jinak řečeno zdegenerovali. Začali se formovat se do malých kmenových svazů, ve kterých společně obdělávali půdu a lovili. Opět začali uctívat božstva, opět se začali bát blesků a černé magie. Ke všemu mezi jednotlivými kmeny propukly nepokoje. Vznikly zdánlivě nepochopitelné bratrovražedné boje a šarvátky mezi různými osadami jsou na denním pořádku. Jak vidíte, lidstvo to na Kolbardu nedotáhlo moc daleko. Jenomže tito barbaři tu nejsou sami. Jedinou věc, kterou lidé nenávidí více než sousední kmen, jsou Gavarniané. Tito humanoidní, vlkům podobní, tvorové na tom jsou jen o maličko lépe než lidé. Zavedli feudální systém, kontrolují jediný zdroj kovů v oblasti a občas si jen tak pro zábavu vyjedou do hor na lov lidí, z čehož jejich bezsrtsá kořist radost určitě nemá.

Všichni tito tvorečkové by se asi hodně divili, kdyby zjistili, že z oběžné dráhy je pozoruje několik desítek lidí a mimozemšťanů . A divili by se více, kdyby se dozvěděli, že na ně uzavírají sázky.

Na začátku příběhu jsme seznámeni se smetánkou společnosti sídlící na Megalanově mračně. Ti nejbohatší z nejbohatších se scházejí na obrovské vesmírné zábavní jachtě, aby společně utratili lehce nabyté peníze v hazardu. Obyčejná zábava je však již omrzela, a proto byly vymyšleny Válečné hry. Součástí Megalanova mračna jsou uměle vybudované světy, které slouží jako obrovská hřiště. Záměrně je vyprovokována válka, kupříkladu mezi nic netušícími domorodými kmeny, a pak už jen bohatí zhýralci uzavírají sázky. Jsou schopni vsadit celé planety na výhru některé ze stran. I to je však už nudí, všechny rekonstrukce známých bitev jsou jim málo, všechno násilí je již omrzelo. Organizátoři her proto připravují skutečnou bombu. Chtějí na Kolbardu vysadit dva vůdce. Jeden má povznést z prachu rasu lidskou, druhý gavarniany. Organizátoři si dlouho lámali hlavu, koho vybrat do čela primitivního národa. Nakonec postaví proti sobě dva velikány. Pomocí stroje času cestují do minulosti a z posmrtného lože zachrání největšího válečného taktika všech dob Alexandra Velikého a legendárního sjednotitele gavarnianů Kabur Tuga. Oběma vysvětlí situaci, každého vysadí na jeho rasou ovládaném území a pak už jen: “hoši starejte se.”

Alexandr Makedonský se dá s chutí do práce, cítí v nabídnutém podniku novou výzvu. Stane se vládcem prvního kmenu a je radost sledovat, jak si někdy silou, někdy vychytralostí podmaňuje další a další kmeny. Nakonec, jako správná legenda, sjednotí celé lidstvo a vytáhne proti nenáviděnému nepříteli.
Kabur Taug má situaci těžší. Jeho rasa je známá dodržováním kodexů cti a musí se potýkat s mnoha nedůvěřivci než se mu podaří stanout včele říše. To už se však na jeho území valí Alexandrovi novodobí Makedonci.

Jak Alexandr, tak Kabur má vlastní triky i taktiku a vlastní tajné zbraně použité v historicky zaznamenaných bitvách. Síly jsou velmi vyrovnané, zdá se, že bude záležet jen na dovednosti vojevůdců.
Sázky na orbitě jsou nebývale vysoké, při každé z mnoha potyček padají do oběhu horentní sumy. Nebylo by to správné hráčské prostředí, kdyby všichni a všechno nebylo plné intrik, úskoků a lží. Nejeden do této bitvy vsadil mnohdy nezanedbatelné jmění a rád by si proto svou investici pojistil…

 Jak možná víte, William Fortschen vystudoval americkou vojenskou historii a nabyté zkušenosti z tohoto oboru zde plně využil. Velmi se mi líbilo ztvárnění Alexandra, i když podle mého názoru bylo místy až moc idealistické. Krásný, silný, vše chápající a geniální. Četné vzpomínky na jeho historické úspěchy nám pak ještě lépe pomohou utvořit si vlastní obrázek o jeho charakteru. Protivník Kabur je v mnoha ohledech podobný. I on je vždy nad věcí a aniž by se na něm podepsala váha let, staví se znovu do první linie.

Vyprávění o počátečních problémech obou hrdinů s důvěrou svých věrných pojal dobře. Obyvatelstvo je upřímně zděšeno zjevem jejich lidových hrdinů a vojevůdci musí prokázat pevné nervy aby zlomili i ty poslední známky odporu proti jejich autoritě.

Ztvárnění válečných konfliktů je kapitolou samo o sobě. Nalezneme zde několik menších dramatických bitev, které vyústí až v konečný frontální útok. Všechny konflikty jsou hezky napínavé a hlavním hrdinům jde nejednou o holý život. Použitá taktika se zdá původní, to by však musel posoudit školený historik. Krása oněch bitev tkví zvláště v povolávání záloh, taktických přesunech, nájezdech kavalerie, i bojových pokřicích. Prostě v tom všem co dělá pravou bitvu bitvou. “Krvavých detailů” zde díkybohu příliš není, kniha je vhodná i pro jemnější nátury.

Také překlad i redakční práce byly v relativním pořádku, nic opravdu podstatného vytknout nelze. Pokud se zajímáte o historii, pak si Alexandrijský prstenec určitě přečtěte, nebudete litovat. Laika, za kterého se považuji, kniha nadchla.