Na úvod roku se na pultech knihkupců objevil novoroční speciál série JFK. Sborník oplývající fantastickou obálkou začíná a končí příspěvky od otců zakladatelů. Jak úvodní příběh Jiřího W. Procházky, tak poslední povídka od Miroslava Žambocha jsou napsány důstojně a ve stylu jejich pojetí JFK, mezi nimi je však mnoho autorů a mnoho osobitých přístupů k povídkové formě JFK. Pojďme se na tu změť podívat.
Je nutno ještě podotknout, že ve sborníku se objevují práce autorů, kteří doposud do série JFK přispěli samostatnou knihou. Chybí povídky Petra Schinka a Tomáše Němce, jako náhradu tu však máme dva příběhy Jana Hlávky a jeden od Františky Vrbenské, která do série teprve přispěje.
Povídky se dají roztřídit do několika kategorií. První z nich je ta, ve kterých tvoří hlavní motiv Xaverius Hawk:
“Příliš mnoho lilií“ – Jiří W. Procházka. Nostalgický text, který vám připomene filmovou scénu, na níž si nevzpomenete, je příjemným úvodem do sborníku. Archetyp prostředí hřbitova je využit do posledního místa. U hrobu Kovářovy matky se schází nezvyklí pozůstalí. Kovářův otec je postřelen a kdo jiný to má na svědomí, než Xawerius Hawk. Příjemné a díky hláškám postřeleného i velmi zábavné čtení.
„Navěky“ – Karolína Francová. Příběh navazuje na závěr autorčina samostatného dílu a buďme za to rádi, protože Věk mloků si další pokračování vyloženě zasloužil. Sledujeme osudy hlavní hrdinky, která se vydala na temnou stezku. Vyústění předchozího příběhu, které chytne za srdce.
Další skupinou jsou příběhy, v nichž se motiv záporáka Hawka vůbec nevyskytuje:
„Komando“ – Tomáš Bartoš. Spisovatel napsal povídku, která v tomto sborníku jako jediná tvrdí muziku hard science fiction. Komando ve speciálních posilujících oblecích (ach, ta Hvězdná pěchota) se vydává do dimenze, v níž je něco špatně. Záhada se řeší v dialozích jednotlivých členů komanda sice trochu uměle, ale není to špatný příběh.
„Ustoupit není kam, za námi je Moskva“ – Miroslav Žamboch. Dostáváme se do paralelního univerza, kde se připravuje k rozhodujícímu boji před branami Moskvy za druhé světové války. Autor se zvlášť soustředí na popis válečné techniky. Povídka je především akčním nářezem, který nenechá nikoho chladným.
„Žiješ jen jednou“ – Jan Hlávka. Povídka navazuje na autorův samostatný díl Zatmění. I upíři mají svůj svatý grál. Je to člověk se vzácnou krví, která jim dává superschopnosti. Naštěstí pro oběť je i ona obdařena superschopností – reinkarnací, čímž se šance na přežití aspoň trochu vyrovnávají. No a když má za ochránce upíra z agentury, střet dvou sil může začít. Svižný text s propracovanou zápletkou a nezvyklými hrdiny.
Poslední sekcí jsou povídky, kde se hrdinové setkávají s Xaveriovými pohunky, nebo není jeho vliv pro text tak důležitý:
„Hawkův vzkaz“ – Ondřej Neff. Krátká próza je experimentem pro experiment. Ocitáme se ve světě, který připomíná nedovyvinutou počítačovou hru – prostor se křiví a bortí. Krátký text, se kterým si Ondřej Neff nedal příliš práce, je navíc amatérsky vypointovaný a sám Kovář se nechová tak, jak ho známe.
„Taková malá mise“ – Vlado Ríša. Název přesně vystihuje zápletku textu. Děj je situovaný do neurčitého a celkem nezáživného fantasy prostředí. Malá mise ubíhá v klidném tempu – pár akčních scén a je hotovo. Literárně zvládnutý text, který však do světa JFK nepřináší nic nového.
„Tichá noc, svatá noc“ – Františka Vrbenská. Františka má neopakovatelné nadání v několika větách vytvořit uvěřitelné historické prostředí a doufejme, že historický nádech bude i v jejím samostatném JFK. Jen ta akce by nemusela být tak překotná. Povídka Vrbenské má své plusy i mínusy avšak plusy převažují.
„Kočičárna“ – Jan Hlávka. Průzkumník se vydává do neznámého světa, aby vytyčil cestu agentům pátrajícím po uniklém démonovi. Při své cestě potkává telepatického kocoura, který mu pomůže při souboji s Xaveriovým pohunkem. Doufejme, že se s Tomem a Matesem ještě setkáme. Je to príma dvojka. Čtivě napsaný text se správnými hrdiny.
Na závěr je třeba ještě pochválit kresby výtvarníků, se kterými jsme se setkali již na obálkách knih z cyklu JFK. Nejvydařenější z nich je asi malůvka Tomáš Jedna a je jen škoda, že ji nevidíme v barvách.
Tak máme speciál 2009 za sebou. Někdo se ukázal víc, někdo míň. S velice podnětnou myšlenkou přišel Tomáš Bartoš, naopak průměrné práce jsme se dočkali od Vlada Ríši a Ondřeje Neffa. O zlidštění hlavního záporáka Hawka se zase snaží Francová a Procházka. Velice si cením návaznosti některých povídek na předchozí příběhy, nebo aspoň několika slov pronesených ke vztahům vedlejších hrdinů z dřívějška. Jen tak lze stvořit pospolitý svět. Jinak změť jednotlivých přístupů k JFK vyvolává víc otázek než odpovědí. Když se ale podíváte na webové stránky JFK a uvidíte připravované díly začátečníků, budeme si muset na ten řád pospolitosti ještě nějakou dobu počkat (s výjimkou knih otců zakladatelů). Anebo se tolik žádaného vysvětlení některých otázek nedočkáme vůbec a budeme si muset zvyknout, že si autoři vložili na svá bedra víc, než jsou schopni ukočírovat.
