Česká dobrodružná série Agent JFK má už 16 dílů. Na tři z nich se teď podíváme v minirecenzích. Konkrétně na čísla 8, 15 a 16.
Agent JFK 08 Kalibr .45 – Petr Schink
Ve krátkém úvodu se dozvídáme, že dimenze se navzájem pohlcují, což nemůže mít přirozený jev. JFK tedy zamíří do westernového světa, kde obchodníci z jiného světa těží magický zirgonit. Nyní však mají kouzelníci z jiného světa v záměru pohltit celý tento svět do své dimenze. John se však potýká i s domorodci, kteří mají kolty proklatě nízko. A navíc si musí poradit s hádavou spolupracovnicí.
Johnova situace vůbec není lehká, protože jeho spolubojovníci jsou brzo vyřazeni ze hry a on musí myslet nejen na splnění úkolu, ale i na jejich záchranu.
Petr Schink do krátkého příběhu vložil mnoho podnětů (šílená děvčátka, nesmrtelný šerif), které umně svázal do westernového prostředí, avšak vše závěru umně spojuje. Jeho akce je účelná a nechybí ani závěrečný westernový souboj.
Na konci knihy se ukrývá povídka, ve které se podíváme na rodinnou oslavu Vincenta Vegy.
Petr Schink napsal plnohodnotný příběh JFK, který nijak nevyčnívá ze zavedené praxe otců projektu Miroslava Žambocha a J.W. Procházky. Není proto důvod, proč by jste měli tento díl JFK vynechat.
5/10
Agent JFK 15 – Věk mloku – Karolina Francová
Karolině Francové vycházejí knihy, přestože k ní nejsou recenzenti právě přívětiví. Pojďme se tedy podívat na nejnovější přírůstek její bibliografie, jimž se připojila do autorské základny série JFK. Je ještě nutno dodat, že tento JFK je knihou dvou příběhů.
Nikita Bernstein se dostala do nezáviděníhodné situace. Smrtelně se nakazila od agenta neznámým virem a musí se vydat hledat vakcínu proti viru do světa jeho původu dřív, než ji agentura uzavře do karantény. Zoufalé činny si žádají zoufalé prostředky, když Nikita požádá o pomoc psance a člověka, jenž má, podle Nikity, na svědomí smrt jejího bratra, Johna Francise Kováře. Svět zatopený vzedmutou hladinou roztátých ledovců je staví do jiné pozice. Na geneticky upravené korálové útesy útočí nová rasa lidských mloků a oni jsou uprostřed střetu staré a nové rasy.
První příběh je vyprávěný v ich formě pohledem hlavní hrdinky. Je to příběh několika dějových zvratů, které – až na ten poslední – působí celkem vhodně. Poslední zvrat vede k rychlému konci, i když momentální rozsah brožury JFK nabízí prostor k rozsáhlejšímu zpracování. Snad se tedy aspoň autorka nebo někdo jiný vrátí k pokračování, byla by totiž škoda rozpracovaného tématu nevyužít.
Druhý příběh se zaměřuje na samotné základy vzniku agentury, kdy Xaweius Hawk je ještě studentem a při výzkumu cestování v čase se dostane do dimenze, kde se setká s komtesou de Vilfrozt. Tentokrát je vše v er formě a má to pozvolný spád.
Kladem knihy Francové je její práce na záporákovi Xawierovi. Doposud měl tvář buďto komickou v podání JWP, anebo temnou v popisu ostatních autorů.
I když je tento příspěvek do série diskutabilní, protože v prvním příběhu se jedná o jakýsi klon Hawka, a druhý příběh v samotném závěru částečně dementuje umělou inteligenci agentury. Přesto je prohloubení charakteru právě tohoto úhlavního záporáka agentury cestou ke zkvalitnění celé série.
JFK 15 je díl, který přes své nešvary (opravdu tato původní krátká verze JFK příliš nesvědčí) přinesla něco přínosného, a tak ji tak musíme i hodnotit.
6/10
Agent JFK 16 – Pašeráci v oblacích – Vlado Ríša
Vlado Ríša sice nepatří k autorské špičce, ale už má, co se týče knih, na pažbě mnoho zářezů, což dokazuje, že řemeslo zvládá nadstandardně. Pašeráci v oblacích jsou jeho příspěvkem do série a letecký souboj „okřídlených chmelnic“ na obálce zvěstuje počteníčko ve scifi luzích a hájích nepříliš často vídané.
Vincent Vega kontaktuje Johna Kováře, aby mu pomohl s případem pašování magické substance. Vrátil se tak k tématu jednoho z prvních dílů série. Hned při přesunu se seznámí s kapitánem Bigglesem. V nastoleném paralelním světě Angličané a Francouzi mají pod kontrolou už jen menší část Francie a z náznaků vyplývá, že za to může právě magická substance rostoucí na pohřebišti hlav nepřátel.
Následuje lechce detektivní příběh, kdy hrdinové zjišťují, že zřídlo moci se nachází na anglické půdě a diverzanty jsou vždy za svobodu bojující Irové. Letecké souboje jsou na denním pořádku a Vega i Kovář se před Bigglesem nemusí hanbit, stávají se z nich letecká esa. Mezitím se tři hrdinové navzájem štengrují, dělají si srandu z Němců nebo si čtenář užívá vývoj pseudospitfirů, ale i dalších upgradů v té době nepostradatelných Chmelů.
Knihu lze definovat jako čiré dobrodružstvím. Ríša vede čtenáře knihou bez zbytečných zaškobrtnutí a plně využívá rozsahu knihy. Navíc působí jeho letecké souboje autenticky. Zkrátka tento text je zatím to nejlepší, co v rukou Ríši vzniklo.
I proto byste neměli tento díl vynechat – odpočinete si od všelijakých dimenzionálních taškařic.
7/10
Rozloučení
Jako recenzent se serií JFK po dvou letech končím.
Otcové projektu vytyčili hranice příběhů tak, aby hlavní premisou knih z tohoto světa byla zábava. Vše je možné, vše je předurčeno k tomu, aby vznikaly příběhy bez kopanců, zkrátka příběhy s velkým P. Čím dřív si čtenář na toto pravidlo zvykne, tím dřív se začne bavit a přestane JFK odsuzovat jako nesmyslnou hloupost.
Jako recenzent jsem se snažil držet si od série JFK odstup. Proto mě udivila vlastní reakce, když v jednom z dílů v závěru umírá jedna vedlejší postava. Ta reakce zněla, „tak tohle recenzovat nebudu.“ Reakce tuze neprofesionální, a tak jsem poznal, že JFK mi zalezl pod kůži. Proto jsem i trochu rád, že se tohoto závazku zbavuji, konečně se k JFK můžu postavit ne jako recenzent, ale jako vždy obdivující čtenář.
“komtesou de Vilfrozt” – co to proboha je, obdivující čtenáři? Xaverius se, nemýlím-li se, píše s jednoduchým v. K tomu nějaká ta chybějící/přebývající písmena, gramatika (“aby jste”), “umně svázal – umně spojuje! v jedné větě…tak nějak mám pocit že by to šlo i lépe…
Co ktomu říct, trochu jsem spíchal a je pravda, že jsem prznitel jazyka. No aspoň už máte ode mě pokoj. Teď mám v plánu pěkně od začátku zrecenzovat všechny díly magazínu sf a f, tedy jen tu obnovenou řadu. No uvidíme, jestli se mnou bude mít Martin Šust trpělivost. 🙂
Milý Jene, i já zastávám názor, že časem už určitě nebude na nějakém i/y či ú/ů záležet. Lidstvo poměrně slušným tempem degeneruje a napomáhá k tomu i internet či SMS zprávy. Už jsem na to přestal reagovat, ono je to stejně fuk. Do archy se stejně všichni nevejdem.
Tak nevím či mi to opravil world,nebo korektura, ale “chmely” se měly samozřejmě nazývat Camely
Mě náhodou Chmely velice pobavily a jinak už velbloudum neřeknu. : -))
Mě teď zase world 🙂
tak to je fajn, že se bavíte… na můj účet…béé